CESTA K LÁSCE ANTHONY DE MELLO

 ODEŠEL SKLÍČENÝ
On po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, neboť měl mnoho majetku.
Marek 10:22

 Napadlo vás někdy, že jste byli naprogramováni, abyste nebyli šťastni, ať děláte pro své štěstí cokoliv, musíte zákonitě neuspět? Je to, jako kdybyste počítač  naplnili matematickými rovnicemi a pak po něm
chtěli verše ze Shakespeara.
Chcete-li být šťastni, první, co musíte udělat, je nikoliv vyvíjet úsilí nebo mít dobrou vůli i přání, ale pochopit a poznat, jak vás vlastně naprogramovali.
Stalo se to takhle: Nejdříve přišla společnost a ta vás naučila věřit, že nebudete šťastni bez jistých lidí a bez jistých věcí. Podívejte se kolem sebe: všude si lidé doslova postavili své životy na nezpochybněném  přesvědčení, že bez jistých věcí - peněz, moci, úspěchu, uznání, dobré pověsti, lásky, přátelství, duchovnosti, Boha - nemohou být šťastni. Co z toho se hodí na vás?
Jakmile už jste jednou do sebe své přesvědčení pojmuli, zcela přirozeně jste si vypěstovali vazbu na tu jistou osobu i věc, o nichž jste byli přesvědčeni, že bez nich šťastni nikdy nebudete. Pak se objevily snahy tu vaši vzácnou věc i toho vzácného člověka získat, a potom na tom získaném lpět a odrazit každé nebezpečí jeho ztráty. To vás nakonec přivedlo do hluboké emocionální závislosti, takže předmět vaší závislosti mě tu moc vás uchvátit, když jste ho dosáhli, vzbudit ve vás strach, že o n ěj můžete přijít, a přivodit vám utrpení, když jste o něj přišli.
A nyní se zamyslete nad tím, jak nekonečný by byl seznam závislostí, kterých jste se stali vězněm. Myslete na konkrétní věci a lidi, ne na nic abstraktního... Jakmile vás měla věc, na které jste lpěli, ve svém stisku,
začali jste se ze všech sil snažit, přeskládat svět kolem sebe tak, abyste si ty k sobě připoutané předměty udrželi.
 To je ovšem značně vyčerpávající úkol, který ponechá jen velmi málo energie na samotné žití a radost ze života. Také je to úkol nesplnitelný; dnešní svět, který se neustále mění, zkrátka není dost dobře možné ovládat. Takže místo poklidného a uspokojujícího života jste odsouzeni k životu plnému zklamání, úzkosti, obav, nejistot, napětí a stresu.
Je pár prchavých okamžiků , v nichž svět vašemu úsilí skutečně podlehne a přeskládá se podle vašeho přání. Pak jste na chvíli šťastni. Nebo spíše, zažíváte chvilkové potěšení, zkrátka něco, co rozhodně není štěstí, protože to, byť nenápadně , provází obava, že se vám tenhle svě t věcí a lidí, daných tak pečlivě dohromady, vymkne z rukou a zradí vás - což také samoz řejmě dříve či později udělá.

 MÍLI NAVÍC
A tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť; kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Matouš 5:40-41

Podíváte-li se na to, z čeho se skládáte a jak to funguje, zjistíte, že máte v hlavě celý program, soustavu
příkazů, které mají v sobě zakotveno, jaký má svě t být, jací máte být vy a co máte chtít.
Kdo za ten program nese zodpovědnost? Vy ne. Nebyli jste to vy, kdo rozhodoval o tom, co budete chtít, po čem budete toužit a co potřebujete; kdo rozhodoval o vašich hodnotách, vkusu, přístupech k věcem? Všechny ty řídící pokyny do vašich computerů vepsali rodiče, společnost, kultura, náboženství a dosud nabyté zkušenosti. A ať je vám kolik chce, a ať jdete kamkoliv, ten computer jde s vámi, je v chodu a celý den všechno řídí, v každém bdělém okamžiku, př i čemž neodbytně trvá na tom, abyste to, co požaduje, vy i ostatní plnili. Když je to splněno, computer vám dovolí trochu klidu a uspokojení. Když to splněno není,
třebaže nikoli vaší vinou, computer ve vás vzbudí negativní emoce, které vám př inášejí utrpení.
Když například lidé nedělají to, co od nich váš computer očekává, mučí vás zklamáním, vztekem a zlobou. Další příklad: Když nemáte věci pod kontrolou nebo je budoucnost nejistá, computer vás přinutí prožívat úzkost, napětí a strach. A vy musíte vyvinout spoustu úsilí, abyste tyto negativní emoce zvládli. A vyvíjením úsilí se taky snažíte změnit svět kolem vás tak, aby měl váš computer všechno tak, jak si žádá. Podař í-li se vám to, odmění se vám jistou měrou nejistého klidu, nejistého, protože co nevidě t bude opět nějaká maličkost (zpožděný vlak, nefungující magnetofon,dopis, který nepřichází - cokoli) v neshodě s naprogramováním a computer vás přinutí se znovu rozčilit.
A tak je váš život přímo žalostný, neustále jste v něčí moci a na něčem závislí a urputně se snažíte ve všem vyhovět computerovu požadavku, jen abyste vychutnali jediný klid, který jste kdy poznali - dočasný odklad negativních emocí, projev laskavosti vašeho computeru.
 Představte si, že jste potkali nějakého nepříjemného člověka, nebo jste v nějaké nepříjemné situaci, které byste se normálně raději vyhnuli. Všimněte si, jak se váš computer instinktivně aktivuje a začne vás nutit,
abyste se té situaci vyhnuli nebo se ji pokusili změnit.A když v ní zůstanete a odmítnete ji měnit, sledujte, jak computer nedá jinak, než že na vás sešle podráždění, úzkost, vinu nebo něco podobného.
 Ale teprve až se zbavíte svých omezujících emocí, bude pak vaše jednání vycházet z míru a lásky, a ne z neurotického puzení vyhovět vašemu computeru a být ve shodě s jeho programem, ale zbavit se těch emocí, které ve vás vyrábí. Pak poznáte, jak hluboká je moudrost t ěchto slov: "Chce-li se někdo domáhat vaší košile, dejte mu i svůj plášť; nutí-li vás ně kdo ujít míli, ujděte s ním dvě ." Protože už vám bude jasné, že skutečný útisk nepřichází ze strany lidí, kteří se s vámi přou u soudu, i moci, která vás nutí k otrocké práci, ale od vašeho computeru, jenž programově ničí klid vaší mysli, sotvaže okolní podmínky nevyhovují jeho požadavkům.


 OUŠKO JEHLY
Snáze projde Velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.
Marek 10:25
Co můžete pro své štěstí udělat? Není nic, co by se pro n ěj dalo dělat. Jak to? Z jednoduchého důvodu - vy už totiž šťastni jste, právě teď . Jak byste tedy chtěli získat něco, co už máte? A je-li tomu tak, prčo to štěstí, které už je vaše, neprožíváte? Protože vaše mysl pro vás nepřestává vyrábět neštěstí. Zbavte se toho neštěstí pocházejícího z vaší mysli a to štěstí, které jste v sobě celou dobu nosili, bude rázem odkryto.
Jak se lze zbavit neštěstí? Zjistěte, co ho zapříčiňuje, a pohleďte na tu příčinu zpříma. Samo pak odejde.
Podíváte-li se na věc zblízka a pozorně , zjistíte, že neštěstí mívá jen jednu, jednu jedinou příčinu. Tou
pří činou je lpění.
Co je to lpění? Stav citové závislosti zapříčiněný přesvědčením, že bez té či oné bytosti i věci nemůžete být
šťastni.Tato závislost sestává ze dvou částí, jedna je pozitivní, druhá negativní. Ta pozitivní představuje ten záblesk potěšení a vzrušení, to nadšení, které zažíváte, když získáte to, k č emu jste se připoutali. Ta negativní představuje pocit ohrožení a napětí, které připoutání vždycky provází.

 SLEPÝ VIDÍ
Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.
Jan 9:39
Říká se, že láska je slepá. Ale je tomu skutečně tak? Ne. Ve skutečnosti na světě nic nevidí tak jasně jako láska. To, co je slepé, není láska, ale připoutanost. Připoutanost je lpění, které pochází z mylného
přesvědčení, že něco i někdo je pro vaše štěstí nepostradatelný.
Jste k něčemu nebo k někomu připoutáni? Myslíte, že bez nich nebudete šťastni?
Sepište je všechny na kus papíru, nyní, ještě než se pustíme dál a budeme pozorovat, jak vás vlastně zaslepují.Vezm te si nějakého politika, který sám sebe přesvědčil, že nebude šťastný, dokud nebude u moci. Jeho cesta za mocí otupí jeho citlivost až do konce jeho života. Nemá téměř č as na svou rodinu a přátele. Najednou začne všechny lidské bytosti vnímat a chovat se k nim z hlediska toho, zda pro jeho ambici
představují podporu, či naopak hrozbu. A těch,kteří ho nemohou ani ohrozit, ani podpořit si prostě ani nevšimne. A je-li kromě své touhy po moci připoutaný ješt k jiným věcem, jako například k sexu i penězům, stává se ten chudák natolik vybíravým v tom, co vnímá, že se o něm témř dá říct, že je slepý. A každý to vidí, krom jeho samotného. To je situace, která vede k odmítnutí Mesiáše, k odmítnutí pravdy, krásy i dobra, neboť se člověk stal slepým.
P edstavte si, že posloucháte orchestr, ve kterém bubny hrají tak hlasitě , že všechno ostatní přehluší. Abyste se ze symfonie dokázali těšit, je nutné umět naslouchat každému nástroji v orchestru. Abyste mohli být ve stavu zvaném láska, musíte umět vnímat jedinečnost a krásu každé věci i osoby kolem vás. Těžko můžete milovat něco, čeho si téměř ani nevšimnete; a když si všimnete jen mála bytostí a ostatní vyloučíte, to není láska, neboť láska nikoho nevylučuje, naopak, objímá veškerý život, naslouchá symfonii jako celku, nikoliv jen nějakému jednotlivému hudebnímu nástroji.
Předměty vašeho lpění:
  nevyhnutelně budete sledovat pouze to, co je podporuje či jim hrozí, a ke všemu ostatnímu budete slepí. Nebudete se zkrátka o nic jiného zajímat, tak jako se hrabivý obchodník nezajímá o nic, co by nebylo
spojeno s vyděláváním peněz.
Vaše přesvědčení:
  jen se podívejte na nějakého fanatika, který si všímá pouze toho, co potvrzuje jeho přesvědčení, a
vytěsňuje všechno to, co by je mohlo ohrozit. Pak porozumíte, co vám vaše přesvědčení způsobují.
A váš strach:
   kdybyste věděli, že budete za týden popraveni, vaše mysl by se dokonale koncentrovala pouze
na to a na nic jiného. Přesně tohle obavy a strach dělají; prostě upřou vaši pozornost jen na některé věci a ostatní ze světa úplně vyloučí. Mylně se domníváte, že vás váš strach chrání, že vaše přesvědčení z vás dělají to, co jste, a že vaše připoutání dodávají vašemu životu vzrušení a bezpečí. Nevidíte, že vlastně vytvářejí
stěnu mezi vámi a symfonií života.
Je samozřejmě nemožné být si v symfonii plně vědom každé noty. Ale když se váš duch od všeho oprostí a vaše smysly otevřou, začnete vnímat věci takové, jaké skutečně jsou, vytvářet skutečnost a budete uneseni harmoniemi vesmíru. Pak pochopíte, co je Bůh, neboť konečně poznáte, co je láska.
Podívejte se na to takto:
   vy nevidíte lidi a věci takové, jaké jsou, ale takové, jací jste vy. Chcete-li je vidět takové, jaké
jsou, musíte si dávat pozor na své lpění a na strach, které to lpění vytváří. Protože když se na život podíváte zblízka, je to právě vaše lpění a strach, kdo rozhoduje o tom, čeho si všimnete a co kolem vás projde bez povšimnutí. A to, čeho si všimnete, řídí vaši pozornost. A protože váš pohled byl selektivní, znáte jen iluzorní verzi věcí a lidí kolem sebe.   
Čím déle žijete s touto zkreslenou verzí, tím hlouběji jste přesvědčeni, že to je jediný pravdivý obraz světa, protože vaše lpění a strach z něho vyvěrající, neúnavně třídí vstupní informace způsobem, který váš obraz upevňuje.
To je původ vašich přesvědčení:
   pevné, neměnné způsoby pohledu na skutečnost, která rozhodně není pevná a neměnná, ale naopak
je v pohybu a neustále podléhá změnám. Takže už to není skutečný svět, na co reagujete a co milujete, ale
svět, který vytvořila vaše mysl. Teprve až když opustíte svá přesvědčení, a strach a lpění, které je živí, osvobodíte se od necitlivosti, která vás činí hluchými a slepými k sobě i ke světu.

ZISK A ZTRÁTA
Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí?
Matouš 16:26
A teď se snažte porozumět pravé podstatě těch světských pocitů, tedy pocitům nadřazování se,
sebezbožnění. Nejsou přirozené. Vymyslela si je na vás vaše kultura a společnost, jež vás chce mít výkonné a ovladatelné. Tyto pocity nepřinášejí tu výživu a štěstí, které přináší pozorování přírody, nebo potěšení z posezení s přáteli i potěšení z práce. Byly vynalezeny, aby přinášely požitky, vzrušení - a prázdnotu.
Pak se v průběhu dne i týdne pozorujte a všímejte si, kolik z toho, co jste vykonali, a které z činností, kterým jste se věnovali, jsou nezasažené touhou po těchto vzrušeních, po těchto chvějivých požitcích, jež
přinášejí pouze prázdnotu, touhu po pozornosti, uznání, slávě , popularitě , úspěchu a moci.
A rozhlédněte se teď a pohlédněte na lidi kolem sebe. Je mezi nimi alespoň jeden jediný člověk, který není na těchto světských pocitech závislý? Někdo, kdo jimi není ovládán, netouží po nich, netráví každou bdělou minutu svého života, a už vědom č i nevědomě, tím, že za nimi jde? Když toto zhlédnete, pochopíte, jak se lidé snaží získat svět a ztrácejí při tom duši. Protože žijí prázdný, bezduchý život.
A zde je podobenství, nad kterým se můžete zamyslet:
Skupinka turistů sedí v autobuse, který projíždí přenádhernou zemí - kolem jezer a hor, zelených polí,řek. Ale v autobuse jsou zatažené záclonky. Ti lidé nemají ani potuchy o tom, co je za okny, a tak tráví cestu tím, že se handrkují o to, kdo bude sedět na čestném místě, komu se bude tleskat a na koho se bude pohlížet s úctou. A v tom také setrvají až do konce cesty.
    CESTA K LÁSCE
ANTHONY DE MELLO


OVLÁDÁNÍ MYSLI JE ZÁKLADEM OVLÁDÁNÍ ŽIVOTA.