ŽÍT, ODPOUŠTĚT A MILOVAT

Jak překonat hluboce zakořeněné představy o vlastní důležitosti:
http://galerielaska.blogspot.dk/p/ruzna-pohlazeni.html 

 

 Podobenství o životním poslání člověka
Jednoho rána se Bůh zadíval na svých dvanáct dětí a zamyslel se nad tím, co by jim ještě mohlo chybět. Znenadání se jeho tvář rozzářila myšlenkou, že by je mohl obdařit lidskou vůlí. Jeho synové před něj předstupovali jeden po druhém, aby dostali tento boží dar ...

Synu Berane Tobě dávám, moje první semínko, které můžeš s úctou šířit. Za každé semínko, které zasadíš, dostaneš milion jiných semínek. Nebudeš mít ani čas pozorovat jak semínka rostou, protože všechno co zasadíš bude vydatně dávat plody. Budeš prvním, kdo zaseje mou Myšlenku do lidské mysli.   Není ale tvojí povinností obdělávat tuto myšlenku. Tvým životem je čin a jedinou tvým úkolem je, donutit člověka, aby si uvědomil sílu mého Stvoření. Ten kdo splní svůj úkol, dostane dar respektu vůči sobě samému. Beran se v tichosti vrátil zpět na své místo. Byla mu věnována energie počátku. Má bleskové myšlenky, někdy je geniální, a rád by stíhal více věcí v jednom okamžiku. Beran je první hvězdné znamení obdařené vědomím své vlastní existence.

Ty, Býku budeš obdařen silou proměňovat semínka v podstatu. Tvá práce je božská a vyžaduje trpělivost. Je třeba, aby si dokonal vše, co již bylo zahájeno, jinak semínka odfoukne vítr. Nikdy nezapochybuješ o své moci, nikdy nezměníš názor v půli cesty a nebudeš závislý na nikom, aby si mohl dokončit svou práci. Nabízím ti sílu, používej ji moudře! Býk se vrátil na své místo.Byla mu nabídnuta energie stability a velká síla pracovitosti. Důvěra a trpělivost jsou dary díky kterým může naplnit každou činnost.

Tobě, Blíženče jsou dávány nezodpovedateľné otázky, aby si ukázal ostatním, co může člověk vidět a cítit kolem sebe. V průběhu tvého hledání hlubokých významů světa objevíš můj dar: poznání. Blíženec zamyšlený odešel. Dostal dar uvažování, spontánně porozumí věcem a bytostem. Je velmi zvědavý, studuje, vyhledává nové informace a osvojuje si vědomosti, které chce sdílet s ostatními, takže i oni mohou mít z jeho poznání užitek.

Tvým úkolem Raku bude učit lidi o citech. Dokážeš je rozesmát i rozplakat. Takto vše co uvidí, zda o čem budou přemýšlet, jim dá buď nespokojenost nebo vnitřní radost. Pro toto dostáváš dar rodiny, kterou můžeš rozšiřovat. Rak nesměle ustoupil. Byl mu nabídnut dar vnímavosti. Dokáže přimět lidi uvědomovat si své emoce a myšlenky. Je silně přitahován rodinným a společenským životem kvůli své potřebě rovnováhy a citového jistoty.

Ty, Lve máš za úkol ukázat celému světu mé zářící Stvoření. Dej pozor na svou hrdost a nikdy nezapomeň, že i ty jsi moje stvoření a že Stvořitel je jen jeden. Lidé tebou pohrdnou, pokud na to zapomeneš. Všechno budeš dělat se zanícením a vše co uděláš, bude přínosem i pro ostatní. Pro toto potřebuješ ušlechtilost, kterou ti tímto propůjčuji. Lev se na své místo vrátil impozantně. Lev, zářící znamení vytvářené Sluncem, dostal energii ušlechtilosti, vlastnosti králů. Obdařen vitalitou, pevnou vůlí a přirozenou autoritou splní vždy své úkoly a je vždy odměněn pro své přednosti.

Ty, Panno budeš zkoumat vše co člověk ve světě vytvořil, co jsem mu nabídl. Budeš pozorně sledovat jeho cestu a
v případě že udělá chybu, budeš jej varovat. Takto může díky tobě být Stvoření dokončeno. Pro toto dostaneš čistotu mysli . Syn, Panna, odešel pečlivě se dívajíc kolem. Dostal energii příčiny a rozdílného zacházení. S použitím své vynalézavosti má vše co Panna dělá praktický efekt. Její tendence lpět na detailech vychází z jejího přání dělat všechny věci perfektně.


Tvým úkolem synu ve znamení Vah je pomoci člověku uvědomovat si jeho odpovědnost vůči ostatním . Takto budeš moci žít s pocitem bratrského vztahu a naučíš se pronikat do skrytých aspektů svých činů. Když někde propukne hádka, budeš tam vyslán a pro tvoji nekonečnou snahu stanovit řád a mír ti nabídnu lásku. Syn, Váha se pokorně vrátil na své místo. Váha je symbolem rovnováhy mezi myslí a srdcem. Byl mu nabídnut dar energie lásky.Obdařen láskyplným temperamentem a citlivostí se instinktivně snaží vnést harmonii všude kam přijde.

Tobě, Štíre byl přidělena opravdu náročný úkol. Budeš obdařen schopností pronikat do lidské mysli, ale není ti dovoleno mluvit o svých objevech. Často budeš cítit zklamání nad tím co se ti podaří odhalit. Přiblíží tě to ale ke Mně a ty nikdy nezapomeneš, že to nejsem Já, co si objevil, ale jen zrcadlení mé Myšlenky. Odhalíš tolik lidí co žijí jako zvířata a budeš s jejich instinkty bojovat natolik urputně, že někdy sejdeš z cesty. Dříve či později se však vrátíš ke Mně a to je důvod proč dostaneš nejvyšší dar-rozhodování . Štír se na své místo vrátil s odhodláním.Je znamením, které má nejsilnější propojení s podvědomím. Může se přiblížit jak k božským, tak i k zvířecím aspektům podvědomého světa což je důvod proč neustále osciluje mezi vrcholy a propastmi. Je obdařen mentálními schopnostmi a silou přímočarého myšlení takže dříve či později se nakonec spojí s Bohem přes nejvyšší akt vůle.
Tvým posláním, Střelče je vědět rozesmát lidi v okamžicích kdy jsou zasmušilí, mdlí, smutní a tvrdohlaví po tom, co nesprávně porozuměli mé Myšlence. Tvůj smysl pro humor jim dá sílu znovu doufat a takto Mě budou moci opět hledat. Čeká na tebe mnoho zkoušek a v žádném ze svých životů si příliš neodpočineš. Dávám ti dar nekonečné hojnosti, abys mohl všude šířit zářivé světlo . Střelec ustoupil s projevem radosti zpět. Má obrovskou sílu duchovní transformace. Je obdařen všemi vlastnostmi, které usnadňují mezilidskou komunikaci: oblíbeností, výřečností a shovívavostí. Vede život svůj i životy ostatních ke krajní otevřenosti vůči Vesmíru.
Od tebe, Kozorohu žádám, abys mi obětoval své úsilí a pot, protože máš naučit lidi pracovat.Není to snadný úkol, na svých ramenou poneseš pracovní sílu všech. Ale pro toto tvé břemeno, dám ti úplnou lidskou zodpovědnost . A Kozoroh se oddaně vrátil na své místo.Kozoroh získává vysoké sociální postavení a své milostné vztahy stabilizuje přes bezpodmínečnou disciplínu, vůli založenou na naplnění svých povinností a přes výjimečný smysl pro odpovědnost. Pro ostatní je vzorem respektu a ohleduplnosti díky své pečlivě naplánované činnosti.

Ty, Vodnáři se staneš pro lidstvo vizionářem. Tvé oči jsou schopny spatřit všechny boží možnosti. Budeš ale žít v osamělosti, protože vize ti nedovolí zhmotnit moji Lásku. Dostal jsi dar svobody, takže můžeš lidem ukazovat nové šance a můžeš posloužit lidstvu, kdykoli to bude nutné . Vodnář se s pochopením vrátil zpět. Je velmi vynalézavý a originální a proto reprezentuje budoucnost. Jeho potřeba neustálého rozvoje ho nabádá pokoušet se zlepšovat materiální i duchovní životy ostatních. Jedná nezávisle, se svobodou ducha, nepokračuje v metodách stanovených svými kolegy či nadřízenými osobami. Tato vlastnost u něj často vzbuzuje hořkou iluzi toho, že život je plný křivd a je zbytečné proti tomu bojovat.
Tobě, synu ve znamení Ryb patří nejtěžší úkol. Žádám tě, abys na svá ramena vložil všechno lidské utrpení. Tvé slzy budou mými Slzami. Tato bolest je důsledkem nesprávného porozumění mým slovům, ale jsi zde ty, abys poskytl člověku úlevu. Pro toto ti poskytnu dar z nejvzácnějších. Jsi jediným z mých dětí, které mě může pochopit. Schopnost porozumět božskému je pro tebe cestou k lidem, cestou k šíření víry. I rozechvělý syn, Ryba, se vrátil na své místo. Ryby žijí ve znamení nekonečna, víry a mystiky. Jsou plní lásky a porozumění, vždy se snaží zmenšit lidské utrpení. Sloveso, které je pro ně charakteristické je "věřím".

Bůh ještě řekl: Každý z vás má v sobě jiskru ze Mne. Nesmíte ale vydělit část z celku, nesmíte ji zanedbávat nebo ji zaměňovat se Stvořitelem. Všech Vás dvanáct jste jeden celek. Ale Stvořitel je něco mnohem víc než jen toto . 
Řekl jim: Každý z vás považuje dary ostatních za vzácnější, než je ten jeho. Proto vám dovoluji si je měnit.
Každého ze synů se zmocnilo nadšení, když si představili všechny možnosti vyplývající z tohoto nového poslání.
Ale Bůh se zasmál a řekl: Často se ke Mně budete vracet, abych vás osvobodil od vašich úkolů a Já vám pokaždé vyhovím. Budete žít mnoho životů, dokud nesplníte své původní poslání. K tomu vám poskytnu nezměřitelný čas, budete se Mnou a ke mně se vrátíte až tehdy, když úspěšně završíte své poslání.

Neale Donald Welsh <<< O malé dušičce a slunci >>> 

Byla jednou jedna malá dušička a ta řekla Bohu, "Já vím, kdo jsem!"

A Bůh řekl, "To je báječné! Kdo jsi?"
A malá dušička vykřikla, "Já jsem světýlko!"
Bůh se zeširoka usmál. "Velmi správně!" Zatleskal. "Uhodla jsi."
A malá dušička zářila štěstím, protože přišla na to, s čím si lámaly hlavu všechny dušičky v království.
"Teda," říkala si malá dušička, "to je senzace!"

Ale brzy už jí nestačilo jenom vědět, kdo je. Malá dušička v sobě cítila podivné nutkání a chtěla teď to, kým je, skutečně zažít. A tak šla zpátky k Bohu (což vůbec není špatný nápad pro každou dušičku, která opravdu chce být tím, kým je)
a řekla, "Ahoj Bože! Když teď vím, kdo jsem, mohu to také prožít?"
A Bůh řekl, "Chceš říct, že chceš prožít to, kým už jsi?"
"No," odpověděla dušička, "vědět, kdo jsem, je jedna věc, ale skutečně to prožít je něco jiného. Já chci vědět, jaký je to pocit, když je člověk světýlko!"
"Ale ty už přece jsi tím světýlkem!" opakoval Bůh a znovu se pousmál.
"Ano, ale já to chci prožít!" plakala malá dušička.
"Dobrá," pravil Bůh a usmál se pod vousy, "Že mě to hned nenapadlo. Ty jsi měla vždycky ráda dobrodružství." Pak se výraz Božího obličeje změnil. "Je tu jen jedna věc..."
"Jaká?" tázala se malá dušička.

"No, na světě je pouze světlo, nic jiného. Vidíš, já jsem stvořil jenom to, co jsi, a proto pro tebe nebude jednoduché zažít, kdo jsi, neboť neexistuje nic, co nejsi."
"Cože?" zeptala se malá dušička, která teď byla celá popletená.
"Představ si," řekl Bůh, "že jsi svíčka ve slunci. Tam je tvoje pravé místo.
Jsou tam s tebou miliony, miliardy jiných svíček a všichni dohromady tvoříte sluníčko. A to sluníčko by nebylo sluníčkem, kdybys tam ty chyběla. Nebo kdyby chyběla jakákoli jiná svíčka... to už by nebylo to pravé sluníčko, protože by tak nezářilo. Ale otázka zní, jak můžeš prožít, že jsi světýlko, když se nacházíš uprostřed světla."
"Hm," broukla si malá dušička, "ty jsi Bůh, tak něco vymysli!"
Bůh se opět usmál. "To už jsem udělal," řekl. "Protože si neuvědomuješ, že jsi světýlko, když stojíš ve světle, obklopím tě temnotou."

"Co je to temnota?" otázala se malá dušička.
Bůh odvětil: "To je to, co nejsi."
"Budu se té temnoty bát?" popotahovala malá dušička.
"Jenom když budeš chtít," odpověděl Bůh. "Vůbec se není čeho bát, pokud se nerozhodneš, že se bát chceš. Vidíš, my sami jsme strůjci všeho. Stále něco předstíráme."
"Aha," řekla malá dušička a oddechla si.
Bůh potom vysvětloval, že pokud chce člověk něco prožít, objeví se pravý opak.
"Je to velký dar," řekl Bůh, "protože jinak se nedá zakusit vůbec nic.
"Neuvědomila by sis teplo bez chladu, nahoře bez dole, rychle bez pomalu.
Nevěděla bys, kde levá, bez pravé, tady bez tam, teď bez potom.
"Takže," řekl Bůh na závěr, "až budeš obklopena temnotou, nehroz jí, nekřič na ni, ani ji nezatracuj."

"Raději buď světýlkem ve tmě a neměj kvůli tomu zlost. Tak budeš moci zažít, kdo jsi, a všichni ostatní to také ucítí. Dovol svému světýlku, aby zářilo tak silně, že každý uvidí, jak jsi jedinečná!"
"Ty si myslíš, že mohu ostatním ukázat, jak jsem jedinečná?" zeptala se malá dušička.
"Samozřejmě!" uculoval se Bůh. "To víš, že můžeš! Ale nezapomeň, ' jedinečná' neznamená ' lepší' . Každý je svým způsobem jedinečný! Ale hodně lidí na to zapomnělo. Když ty však budeš dávat svou jedinečnost najevo, odváží se toho i oni."
"No tohle," řekla malá dušička a tančila, poskakovala, smála se a výskala radostí.
"Já mohu být tak jedinečná, jak chci, hurá!"
"Ano, a můžeš začít hned teď," řekl Bůh, který tančil, poskakoval, smál se a výskal radostí spolu s malou dušičkou. "Čím chceš být jedinečná?"

"Čím chci být jedinečná?" opakovala malá dušička. "Tomu nerozumím."
"No," vysvětloval Bůh, "být světýlkem znamená být něčím zvláštním, lišit se od ostatních. A lišit se můžeš čímkoli. Třeba tím, že budeš hodná. Nebo tím, že budeš laskavá. Nebo tím, že budeš vynalézavá. Nebo trpělivá. Napadá tě něco jiného, jak by ses mohla lišit?"
Malá dušička chvilku seděla beze slova. "Přišla jsem na hodně způsobů, jak bych se mohla lišit!" vykřikla poté malá dušička. "Mohu pomáhat. Mohu být štědrá. Mohu být přátelská. Mohu být ohleduplná!" "Ano!" souhlasil Bůh, "a v každém okamžiku můžeš být vším najednou nebo se lišit kterýmkoli dílčím způsobem. To všechno můžeš, protože jsi světýlko." "Já vím, co chci být, já vím, co chci být!" oznámila malá dušička s bezbřehým nadšením. Chci být jedinečná tím, že budu odpouštět. Copak to není zvláštní, když budu odpouštět?" "Ale ano," ujistil Bůh malou dušičku. "To je velice zvláštní."
"Dobře," řekla malá dušička. "Tím budu. Chci odpouštět. Chci zažít, jaké to je, když někomu odpustím."
"V pořádku," řekl Bůh, "ale je tady jedna věc, kterou bys měla vědět."
Malá dušička začala ztrácet trpělivost. Pořád jako by se objevovaly nové a nové komplikace.
"A jaká?" povzdechla si malá dušička.
"Neexistuje nikdo, komu bys mohla odpustit."
"Nikdo?" malá dušička nechápavě zírala na Boha.
"Nikdo!" opakoval Bůh.
"Všechno, co jsem stvořil, je dokonalé. Mezi všemi tvory není ani jediná dušička, která by byla méně dokonalá než ty. Rozhlédni se kolem sebe."

Až teď si malá dušička všimla, že se kolem shromáždil veliký dav. Zdaleka široka - z celého království - přišly dušičky, protože se rozneslo, že naše malá dušička vede tento neobvyklý dialog s Bohem a každý chtěl být při tom.
Malá dušička hleděla na bezpočet jiných dušiček, které se tady sešly, a musela dát Bohu za pravdu. Žádná nevypadala méně nádherně, méně velkolepě či méně dokonale než malá dušička sama. Shromážděné dušičky vypadaly jako zázrak a šla z nich taková záře, až musela malá dušička přivřít oči.
"Komu bys tedy chtěla odpustit?" zeptal se Bůh.
"S tebou ale není žádná legrace!" reptala malá dušička. "Já jsem chtěla vědět, jaké to je, když někomu odpustím. Chtěla jsem poznat, jaký je to pocit být jedinečná tím, že odpustím."
A malá dušička zažila, jaké to asi je, když je člověk smutný.
V tu chvíli však z davu vystoupila přátelská dušička. "Neboj se, malá dušičko," pravila, "já ti pomohu."
"Vážně?" rozzářila se malá dušička. "Ale jak?"
"Dám ti někoho, komu bys mohla odpustit."
"To bys udělala?"
"Samozřejmě!" zašvitořila přátelská dušička. "Vejdu do tvého příštího života a provedu něco, za co bys mi mohla odpustit."

"Ale proč? Proč bys to dělala?" ptala se malá dušička. "Ty, která jsi tak naprosto dokonalá! Ty, která vibruješ takovou rychlostí, že vytváříš oslnivé světlo! Proč bys měla chtít snížit své vibrace natolik, že tvé čiré světlo ztemní a zhoustne? Proč bys měla ty, která jsi tak lehoučká, že tančíš po hvězdách a pohybuješ se královstvím rychlostí své myšlenky, vstoupit do mého života a stát se tak těžkou, že mi provedeš něco zlého?"
"To je jednoduché," řekla přátelská dušička. "Udělám to, protože tě miluji."

Malá dušička vypadala, že ji odpověď překvapila.
"Nediv se," řekla přátelská dušička, "tys pro mě učinila totéž. Copak si nevzpomínáš? Ach, vždyť jsme spolu tančily mnohokrát. Tančili jsme napříč celými věky, veškerým časem. Na tolika místech jsme si spolu hrály! Tys na to prostě zapomněla.
"Obě jsme prožily všechno. Byly jsme nahoře i dole, nalevo i napravo. Byly jsme tady a tam, nyní i potom. Byly jsme mužem i ženou, dobrem i zlem - obě jsme byly oběťmi i pachateli.
"Setkaly jsme se už mnohokrát; jedna vždy poskytla té druhé skvělou a ideální příležitost vyjádřit a prožít to, co je.
"A tak," vysvětlovala dál přátelská dušička, "vejdu i do tvého příštího života a tentokrát budu ' ta špatná' . Provedu ti něco opravdu ošklivého a ty pak můžeš zažít, jaké to je mi odpustit."

"Ale co mi uděláš?" ptala se malá dušička s trochou nervozity v hlase, "co zlého mi provedeš?"
"Ále," mrkla na ni přátelská dušička, "něco už vymyslíme."
Potom jako by přátelská dušička zvážněla a pronesla tichým hlasem, "Máš pravdu v jedné věci."
"V jaké?" chtěla vědět malá dušička.
"Budu muset zpomalit své vibrace a velmi ztěžknout, abych ti mohla ublížit. Budu muset předstírat, že jsem něco, co se mi ani vzdáleně nepodobá. Proto tě prosím o jednu jedinou laskavost na oplátku."
"Ach, žádej, co chceš! Cokoli si přeješ!" křičela malá dušička a začala tančit a zpívat, "Budu odpouštět, budu odpouštět!"
Pak si malá dušička všimla, že je přátelská dušička podivně tichá.
"Tak co tedy?" zeptala se malá dušička. "Co pro tebe mohu udělat? Ty jsi takový anděl, že mi pomůžeš!"

"Jistěže je tato přátelská dušička anděl!" přerušil je Bůh. Každý je anděl!
Pamatujte si: poslal jsem vám samé anděly!"
A maličká dušička teď toužila ještě víc než předtím po tom, aby mohla přání přátelské dušičky vyplnit. "Co pro tebe mohu udělat?" zeptala se malá dušička znovu.
"Ve chvíli, kdy tě udeřím a srazím tě na kolena," odvětila přátelská dušička, "ve chvíli, kdy ti provedu to nejhorší, co si vůbec dokážeš představit - v té chvíli..."
"Co?" přerušila ji malá dušička, "co...?"
Přátelská dušička teď už jen šeptala.
"Měj na paměti, kdo jsem."
"Ach ano, budu!" vykřikovala malá dušička, "slibuji! Vždycky si tě budu pamatovat takovou, jaká jsi právě teď, právě tady!"

"Dobře," řekla přátelská dušička, "protože, víš, já budu muset předstírat tak věrohodně, že zapomenu, kdo skutečně jsem. A jestli si mě ty nebudeš pamatovat takovou, jaká opravdu jsem, možná budu žít v zapomnění strašně dlouho. A když já zapomenu, kdo skutečně jsem, třeba zapomeneš i ty, kdo jsi, a budeme obě ztraceny. Pak už by nás zachránila jen nějaká jiná dušička, která by nám oběma připomněla, kdo jsme."
"Ne, my nezapomeneme!" slibovala znovu malá dušička. "Já si budu pamatovat, kdo jsi! A budu ti děkovat za to, žes mi dala takový dar - možnost zakusit, jaké to je být tím, čím jsem."

A tak se dušičky dohodly. A malá dušička vstoupila do nového života a radovala se z toho, že je světýlko, což je velmi výjimečné, a že je výjimečná tím, že odpouští.
A malá dušička napjatě čekala, až bude moci vychutnat pocit, že je odpouštějící,a až za to bude moci poděkovat nějaké dušičce, která jí to umožní.
A kdykoli se malá dušička v tomto novém životě setkala s nějakou novou dušičkou, ať už jí ta nová dušička přinesla radost nebo trápení - a zejména tehdy, když jí přinesla trápení - měla malá dušička na paměti, co řekl Bůh.

"Pamatujte si," usmál se tehdy Bůh, "poslal jsem vám samé anděly."