BRÁNA VESMÍRNÁ,LUKÁŠOVO EVANGELIUM-R.STEINER

 

Vejdi, můj milý člověče, neboť já jsem tělo tvé i duše. Jsem tak dokořán Zemí jako jsem otevřena Vesmíru. Galaktickým vstupem sfér tohoto času, kolekce kolektivního vědomí otevírá mou bránu, nuže, pojď dál, protože otevírám se Ti celá

Připomíná mi to můj sen.Zmizela obloha a nad námi se otevřel nekonečný vesmír.Viděli jsme, jak z dáli k nám plují dvě postavy, jejich hlavy byly obrovské jako planety,tělo za nimi viselo jako u komety. Viděli jsme, že jsou on a ona, ale splývaly dohromady.  Někteří se ve strachu utíkali schovat.Když připluly nad nás, byly obrovské,pokrývaly celý obzor, ale  jen se na nás podívaly a pluly dál...

On a ona mocní souputníci, Měsíc a hvězda v čele pouti Sluneční. Mocní zrozenci na této Planetě, kometou tělo, a včele ten třpyt. Vzájemná souhra při oběhu, orbitalky planety Země. Tou Hvězdou je on a ona jeho Září lunárního těla. On miluje ji nade vše planety, Ty a On, Ona a On. No tak jeví se výsostná souhra, když hrají srdce lidská vzájemností serefim. Zdravím Tvůj Sen, Věru krásný z Krás. V utíkáčku staříč strach Schovaných zrad a pomstychtivých klanů, krumpáčem vyrytá spáleň líhně zla. Tam slunce v lásce proniká v Den, kdy půlnoc na Zem naléhá. Nad jeho hlavou ta mocná hvězda, co dovedla nás poli lesy, v koruně této země usazená jak na trůně Král Děťátko. Pluj dál nebes šťastná hvězdo Krásná Jsi! Až sem. Dík.

  Jste úžasní, díky, díky, díky... před dvěma týdny mi ruka nakreslila tento galaktický pozdrav, který s těmito vašimi zprávičkami, tuším, dost souvisí...

  Dana Hradilová 

Branou k vánočnímu jasu, Jsi duše /se/ svými posly Vyslána, poSílena každým dnem a každým soukolím denního žití. Ztišena šeptaná slova Logu slyšíš v pokorné spirále Královského Rodu. Až tam Tvé Slunce Rodí sebe na úsvítě, Kristovská přirozenost Bytí v Člověku čekající na Tebe v toku DNÍ. Světlo Vyššího poznání, světlem Pravého konání, až tam dovedlas Duši, k Zdroji MOrální intuice. Vlastní úsilí se naplňuje Silou Ducha a na konci této brány je Vánoční Jas.

K POCHOPENÍ TĚCHTO VIZÍ DOJDEME SKRZE LUKÁŠOVO EVANGELIUM OD RUDOLFA STEINERA:
http://www.bdelost.sk/diela/diela.html 
(pozn.:  str.29)

PŘICHÁZÍM ZE SLUNCE

24. května 2012  Zajímavé knihy Duhová poselství Mgr.E.Lipinové

Přišli jsme na Zemi ze Slunce pomoci, mami!

Flavio a Marcos vyprávějí o místech ve vesmíru, ve kterých přebývali, než se narodili na Zemi. Už od svých tří let rozvíjeli myšlenky o životě na mimozemských úrovních, teorie o struktuře Univerza, hmotě a antihmotě i o podstatě člověka. Podrobili tak těžké zkoušce konvenční představy svých rodičů - psychologů. Jejich "vzpomínky" otřásly do té doby pevnými základy rodičovského pohledu na svět, založeného na poznatcích oficiální vědy.

Jeden z vynikající knižních počinů poslední doby, aspoň pro mne! Rodiče zapisovali výroky a vzpomínky svých dvou synů... Ti již od malička tvrdili, že přišli na Zemi asistovat při spirituální obnově. Uváděli neuvěřitelnépodrobnosti života v jiných částech Vesmíru.

Poslání

Když bylo Flaviovi šest let, prochzel těžkým obdobím: často se cítil bez nálady a smutný, nechutnalo mu jídlo a chyběla mu vitalita. Občas říkával: "Život mi dává zabrat, tento svět je pro mě velmi namáhavý."

V té době nás navštívila Aida z Brazílie, která pracovala jako transpersonální psycholožka. Mezi ní a Flaviem se navzdory rozdílnému věku a jazykovým problémům vytvořil intenzivní vztah. Můj muž a já jsme sice byli při setkání také, ale zůstali jen stranou a sledovali velmi speciální interakci, která se mezi nimi vytvořila. Aida byla první, která s ním mluvila jako s dospělým. Vyprávěla o svých potížích, které zažila jako dítě, o jejím procesu přizpůsobování se hmotnému světu. Flavio měl pocit, že ho skvěle chápe a že je s ní úzce spjat. Oba byli hluboce dojati a měli v očích slzy. Toto setkání bylo pro Flavia velmi užitečné. Od této chvíle se jeho duševní stav vylepšoval, sám projevil zájem o přiměřené stravování a začal se více zajímat i o naši každodenní realitu.

Když od nás Aida odešla, Flavio setkání nadšeně komentoval slovy: "Konečně jsem našel někoho, kdo mi je podobný! Ona má stejné poslání jako já! Cítil jsem se na Zemi velmi opuštěný. Teď vím, že je nás hodně a že naším úkolem je říci lidem věci, o kterých víme, dokud je nebudou umět a cítit všichni. Přicházíme, abychom pomáhali na fyzické úrovni, a další bytosti pomáhají zase z jiných rovin.

Lidé se začínají měnit v jiné bytosti; děti, které se nyní rodí, jsou více otevřené duchovním věcem. Mnoho lidí věří v Boha, ale necítí ho. Jiní v něho nevěří, protože nepřijímají to, co hlásají náboženství, ale cítí, že jsou součástí ŽIVOTA - a ten pochází z Božství. Když se každá lidská bytost rozpomene, že je součástí Boha, ato planeta bude jiná. Samozřejmě nikdo neví, jak dlouho tato přeměna potrvá. Závisí to na mnoha věcech, ale nedá se tomu zabránit, neboť proces, který dělá lidi méně fyzickými a více duchovními, započal již dávno. Duše lidí se mnohokrát vracejí na Zemi, aby se naučily zacházet s fyzickou hmotou. Nyní se však začínají více cvičit v duchovním.

I duše může jít na jiné planety a vést tam rozmanité životy, může se pohybovat v celém Univerzu a nakonec být znovu částí Boha.

Listy

Dopis, který jsem diktoval mámě

Milá Aido,

kniha se mi velice líbila. Nemůžu uvěřit tomu, že v ní píšeš to, co si myslím i já!

Planeta Země je škola. Je to velmi obtížná škola, neboť je zde hodně hmoty a málo ducha. Lidé sem přicházejí, aby se naučili používat (fyzické) tělo a věci, kterých se mohou dotýkat.

Ale existuje mnoho škol (i na různých planetách), ve kterých se učíme rozmanité věci. A pak jsou i planetární domy a v nich duše. Mně se zdá, že i plantární domy a v nich duše. Mně se zdá, že přicházím ze Slunce; na Slunci jsou jen duše. Pak jsem prošel Saturnem, který je méně hmotný než Země. Teď se mi zdá, že jsem lépe pochopil, co je to reinkarnace (=opakované převtělování se, pozn. překl.). Mít na Zemi tělo je tak obtížné, že je třeba mnohokrát z něj vystoupit a znovu do něj vstoupit, abychom se s ním naučili zacházet.

A ještě je tu rozdíl mezi tím - být mužem a být ženou. Muži mají více energie. Ženy, když jsou těhotné, dávají dětem svou energii a jejich energie je průhledná. Muži ztrácejí sice méně energie, ale ženy se učí něco důležitého: když nosí děti, "cvičí" se v umírání! Když vychází dítě z břicha, je to, jako když duše opouští tělo.

Někteří to nevědí, a proto je smrt zarmucuje. Příliš věří jen v existenci fyzického (těla). Zapomínají, že život přichází z Boha a nic, co je z něho, nikdy nekončí! I kdyby planeta Země vybuchla, i tak zůstala částí Boha.

Předtím jsem věřil, že Bůh je celé Univerzum. Jednoho dne mi však Bůh ukázal prázdnotu a řekl: "I toto jsem já." Univerzum, jiné univerza i prázdnota, nic nekončí, neboť Bůh nemá začátek ani konec.

Aby duše lidí nebyly smutné, musíme si o tom všichni vyprávět.

Aido, od té doby, co jsi nás navštívila, vím, že je nás mnoho a že máme stejné poslání. A mám dojem, že nyní přichází mnoho duší, aby pomáhalo na této planetě. Jsou to "misionáři".

Se srdečným pozdravem

Flavio

(Flavio, 6 letý)

ukázka je z knihy Přicházím ze Slunce

Převzato ze stránek www. osud