OZDRAVNÉ PROCESY - MIROSLAV PROVOD

Stejně jako v pravěku tak i v pozdějších dobách bylo využíváno statické elektřiny k léčebným účelům. Učení vídeňského lékaře Franze Antona Mesmera (1734 – 1815) o živočišném magnetismu bylo od počátku XVIII. století po dobu více než padesáti let předmětem intenzivního zájmu lékařů a ožilo znovu ve XX. století při nástupu tzv. léčitelství. Živočišný magnetismus je chápán jako v těle obsažené vitální fluidum, na jehož kvalitě a množství závisí tělesné zdraví a toto pojetí je příbuzné indickému pojmu prána. Knihu o živočišném magnetismu vydal Mesmer v roce 1779.

Při své terapii Mesmer vždy shromažďoval nemocné v temné místnosti. Drželi se za ruce a utvořili kruh okolo nádoby s vodou, železnými pilinami a magnety. Mesmer k nim přistupoval za zvuků tajemné hudby, krouživými pohyby svých paží nemocné „magnetizoval“a zároveň je slovně přesvědčoval o ústupu jejich zdravotních potíží. Nemocní upadali do extatického stavu, případně ztráceli vědomí, usínali, podléhali křečím… a poté, světe div se, začali se uzdravovat. Zbavovali se nádorů, úporných bolestí a dokonce tehdy zcela nevyléčitelných nemocí. Slepí znovu viděli, chromí a ochrnutí chodili a pohybovali se bez pomoci druhých. Dříve tuberkulózní se naplno nadechovali a i kaverny v plících se jim během krátkého údobí zacelovaly. Na smrt nemocní vstávali z lože a děkovali zázračnému lékaři za uzdravení.

Stručně jsem zrekapituloval vše, co je o Mesmerovi všeobecně známo a dále budu jeho léčebné praktiky dávat do souvislosti s poznatky mého výzkumu. Mesmer v podstatě neobjevil nic nového, pouze opakoval to, co znali a využívali již lidé megalitické kultury i pozdější doby, když získávali energii z hmoty, ve které byla akumulována. Voda v nádobě byla s kovy a magnety interaktivní a vytvářela optimální energetickou hodnotu. Z hlediska přenosu energie je lhostejné, zda se lidé nacházejí v auře v blízkosti nádrže nebo přímo ve vodě. V přímém kontaktu lidského těla s vodou se přenos energie pouze urychlí.

V Osireionu, bazénu v Mohendžo-daro a jeruzalémském rybníku měla voda pro koupel přijatelnou teplotu. V místě, kde Mesmer léčil své pacienty, klimatické podmínky neposkytovaly požadovanou teplotu vody, proto Mesmer zvolil časově náročnější přenos energie prostřednictvím aury. Tajemnou hudbou, krouživými pohyby a přesvědčováním navodil u lidí relaxaci podobně, jako v dřívějších dobách získávali lidé v prostředí chrámů, labyrintů apod. Aby mohl Mesmer upravit v nádrži vodu na požadovanou energetickou hodnotu, musel mít k tomu nějaké podklady. Je nemyslitelné, aby k tomu dospěl experimenty, na to je lidský život příliš krátký. Domnívám se, že potřebné informace pro přípravu léčebného prostředí mohl získat pouze v klášterních knihovnách.

Několik desítek let po Mesmerovi byl podobný léčebný efekt zaznamenán v Lurdech, ale pouze v časových intervalech, které není možné předem určit. Historie se opakuje, Lurdy lze přirovnat k menhirům a Mesmerovu nadrž s vodou k megalitickým stavbám s energetickou regulací. Na léčebný efekt se u menhirů muselo čekat, až požadovaný průtok vody upraví jejich hmotu na optimální energetickou hladinu. Mesmer nemusel na nic čekat, regulaci energetické hladiny prováděl sám, podobně jako lidé v pravěku u svých staveb s regulací energie.

U kromlechu Stonehange mohla být čekací doba na ozdravný efekt zkrácena pomocí ohňů, které doplnily horninu energií. Megalitickým stavbám lidé upravili energetickou hladinu prostřednictvím tekoucí vody. Věžové stavby získávaly energii prostřednictvím hrotů. Mesmer prováděl energetickou regulaci pomocí domácí "energetické úpravny".
Od roku 1858 bylo v Lurdech zaznamenáno na 3 500 uzdravení potvrzených lékaři. Jeskyně v Lurdech, kde uzdravovací proces občas probíhá, má dva známé energetické zdroje a může mít mnoho dalších neznámých. Prvním z dvojice známých zdrojů je pramen v jeskyni, z něhož vytéká asi 1 litr vody za sekundu, druhým je řeka protékající v blízkosti jeskyně. Neznámými zdroji pak mohou být EZ (energetické zóny) protínající skalní masiv, bouřkové mraky, sluneční svit, postavení měsíce, velké množství lidí shromážděných v jeskyni apod.

Domnívám se ale, že Lurdy nám mohou něco naznačit. Projeví-li se v jeskyni uzdravovací efekt, jde převážně pouze o jediného člověka z mnoha přítomných. Proč jich nemohlo být uzdraveno více, když všichni pomoc potřebují? Odpověď na tuto otázku je zapsána v historii a je snadné ji najít. Ve chrámech Starého Egypta to byly labyrinty postavené na energetických místech, energetické prostředí chrámů a slova kněží, které pomáhaly relaxovat mysl lidí, aby byli schopni energii absorbovat. Duchovní vůdci pozdějších kultur stejného výsledku dosahovali podobným způsobem. Myslím, že nejvhodnější způsob relaxace používal Mesmer. Temná místnost, tajemná hudba, uzdravovací sugesce spojené s hypnosou, lidé se drželi za ruce v auře, která vykazovala optimální energetickou hladinu pro ozdravný proces. Jeho obřady opouštělo vždy více uzdravených pacientů.

Z toho vyplývá, že lidé aby byli schopni energii přijmout musí proto být předem náležitě připraveni. Zřejmě zde platí ona biblická moudrost "Víra tvá tě uzdravila". Domnívám se ale, že u většího počtu lidí toho nelze dosáhnout bez přípravy. Do jeskyně v Lurdech kromě pacientů vstoupí také mnoho zvědavých turistů, jejichž mysl nemá s relaxací nic společného. Celková atmosféra v takovém prostředí může dosáhnout pouze rušivých hodnot.

"Jdi a umyj se v Jordáně, a uzdraveno bude tělo tvé, a čist budeš". - Král. 5, 1

Léčivé účinky vody využíval také bavorský farář Sebastian Kneipp (1821 – 1887) a ve svém spise "Meine Wasserkur" na historické zkušenosti léčení vodou navázal a systematicky je zpracoval. U potoka, který protékal horskou vesnicí Worishofen, vybudoval Kneipp léčebný ústav. Průkazné výsledky léčby jeho pacientů vyvolaly zájem lékařů a mnozí přijížděli do Worishofenu studovat vodoléčbu. Kneippova terapie byla založena na kontaktu lidského těla se studenou a teplou vodou. Vyvolal nový zájem o hydroterapii, která je dnes uznávanou léčebnou metodou.

Páter Kneipp popsal mnoho léčebných způsobů, ale nejvíce mne zaujalo, že si místo pro léčení zvolil u potoka s rychle proudící vodou a čas pro vodní aplikace stanovil v minutách. Po seznámení se s praktikami Kneippovy vodoléčby jsem provedl několik experimentů, které zviditelnily průběh léčebného procesu z energetického hlediska. Podstatou Kneippovy vodoléčby je skutečnost, že studená voda lidskému tělu energii odebírá a teplá voda mu ji předává. Při vodoléčbě tedy manipulujeme s energetikou lidského těla, kterou se lékařská věda dosud nezabývá. Z toho důvodu neznáme její optimální hodnotu, ani nemůžeme stanovit směr a stupeň ovlivnění. Přidáme-li k tomu ještě poznatek, že nejsme na tom všichni z energetického hlediska stejně, nelze od paušálních vodních aplikací očekávat, že budou vždy prospěšné. Páter Kneipp kladl velký důraz na dodržování minutových časů pro působení studené vody a doporučuji to respektovat. Lidé povzbuzeni léčivým účinkem mají snahu urychlit jej více tím, že prodlužují časy vodního působení. Tím mohou jen docílit opačného efektu – snížit svou energetickou hladinu pod optimální hodnotu.
Součástí Kneippovy terapie bylo také procházení se v potoce. K tomu mohu dodat, že v době jeho činnosti se příroda více podobala době biblické, kdy vody Jordánu měly ozdravný účinek. Tekoucí voda je velký energetický přírodní zdroj, který předává jiné hmotě energii. Lze uvažovat tak, že v době Kneippova působení mohli mít lidé převážně nedostatek energie a mohlo být prospěšné ji doplnit z vodního toku. Vlivem elektrifikace a dalších civilizačních energetických zdrojů, které jsou v interakci se zdroji přírodními, lidé nedostatkem energie netrpí, ale pravděpodobně ji mají přebytek (příčinou únavy může být také přebytek energie). Bez dalšího výzkumu nelze tedy stanovit, zda chůze v potoce může být prospěšná i v naší době.

V předchozích materiálech popisuji, jak lidé na hrázi jeruzalémského rybníka čekali až "anděl upraví vodu", čekali, až voda nabude vlivem okolního prostředí požadovanou energetickou hodnotu. Následným pobytem ve vodě docházelo ke kompenzaci jejich tělesné energie. Stejně to probíhalo i v Osireionu a u mnoha dalších megalitických staveb. Na to ale již lidé zapomněli a budeme se vše učit znovu. Jsem si vědom toho, že nemohu udílet pokyny pro vodoléčbu, získal jsem pouze několik základních poznatků, které musí být prověřeny na mnoha aplikacích. Proto uvítám, když se do celkem neškodného a nenáročného experimentu zapojí více lidí. Mohu to jen doporučit.
Stojatá studená voda nevykazuje energetické složky. Získá-li je při kontaktu s lidským tělem, dokazuje to, že tělu energii odebrala. Protože o manipulaci s tělesnou energií nevíme téměř nic, nelze paušalizovat frekvenci a časy vodního působení, každý jedinec je musí pokusným způsobem přizpůsobit svým energetickým požadavkům.
Páter Kneipp popisuje více léčebných praktik, pro jednotlivé časti těla i celé tělo a mnoho dalších aplikací. Jeho spis byl mnohokrát přeložen do více jazyků. Seznámit se s Kneippovými léčebnými metodami a při počátečních aplikacích vycházet z doporučených časů pro vodní působení mohu každému jen doporučit. Je velice snadné se přesvědčit, že s energetikou lidského těla lze snadno cíleně manipulovat. Lidé u jeruzalémského rybníka také neznali podstatu léčivé vody, spokojili se s tím, že jim to pomáhá.

Léčebné způsoby pátera Kneippa jsou v podstatě shodné s léčebnými postupy Antona Mesmera, oba své pacienty léčili ovlivňováním tělesné energie prostřednictvím energetických složek. Rozdíl byl pouze v tom, že k tomu používali různé energetické zdroje.
Energetickými hodnotami lidského těla se zabývám již desítky let. Pro identifikaci používám oblast hrudníku, kde velikost aury se u zdravých lidí pohybuje okolo 40 cm. Jednohodinovým pobytem u potoka se aura lidského těla zvýší o několik desítek cm. Stejného výsledku dosáhneme pobytem u ohně, u velkého stromu, na kovové posteli, v automobilu a při dalších desítkách různých příležitostí. Úbytek energie snadno dosáhneme ve studené stojaté vodě. Lidské tělo má ve své bioelektronice zabudován jakýsi stabilizátor, snadno lze zvýšit energetickou hladinu na 110 cm, další zvyšování už není tak snadné. U asistenta postupně zvyšuji poloměr aury tak, že mu dávám do ruky lahvičky s alkoholem o obsahu 20 g Hodnotu poloměru aury 110 cm nabude při třetí nebo čtvrté lahvičce, dále se již aura nezvyšuje. Stabilizace energie je moudré opatření přírody, jakou energetickou hodnotu by měl řidič kamionu, který převáží 30 tun alkoholu. Stabilizační bariéru 110 cm lze ale překročit pomocí aury skupin kondenzátorů o vysokém napětí, to je však provázeno zdravotními poruchami. Je zajímavé, že skupina kondenzátorů, která vyvolá zdravotní poruchy, má poloměr aury pouze 40 cm. Hlavní roli zde pravděpodobně hraje její kvalita. Nepochybuji o tom, že stabilizační bariéru lze překročit i jinak, než pomocí kondenzátorů. To může mít za následek poruchy v myšlení při vyhodnocování kritických situací. Tyto řádky píši den po té, kdy v Maďarsku řidič zájezdového autobusu s německými turisty přehlédl výstražné znamení na vlakovém přejezdu a zavinil smrt čtyřiceti lidí. Zvyšováním napětí na svorkách kondenzátorů lze sledovat zvětšování jejich aury. Je pravděpodobné, že podobný proces může probíhat u organismů v opačném sledu – zvětšování aury může mít za následek zvyšování napětí na buněčných membránách.

http://www.miroslavprovod.com/curative-actions-2003-cz.html