MARLO MORGAN - POSELSTVÍ Z VĚČNOSTI

Následující poselství je vhodné pro všechny duše, ať jsou kdekoliv. Je platné v každé době, od časů jeskynních lidí až po současnost. Nečiní rozdíly mezi muži a ženami, jeho úkolem není pomoci k úspěchu ve světě, je zaměřeno spíš spirituálně.

Poselství z věčnosti

Napsala Bea Lakeová, australská černoška, hrdinka knížky "Poselství z věčnosti" od Marlo Morganové

Následující poselství je vhodné pro všechny duše, ať jsou kdekoliv. Je platné v každé době, od časů jeskynních lidí až po současnost. Nečiní rozdíly mezi muži a ženami, jeho úkolem není pomoci k úspěchu ve světě, je zaměřeno spíš spirituálně.
Od počátku času dodržuje tento standard života můj lid v nitru Austrálie. Tito lidé nikdy nebyli pastevci, sedláky nebo obchodníky. Vždycky byly sběrači, hudebníky, výtvarnými umělci a básníky. Žili v naprosté shodě se zemí, se všemi živými tvory a také se sebou.
Tohle je jeden z jejich rituálních zpěvů: 

  Věčná Jednoto,
která nám mlčky zpíváš,
která nás učíš skrze nás,
veď mé kroky pevně a moudře,
ať kráčeje vnímám tvé učení,
ať vzdávám čest účelu všech věcí.
Pomoz mi všeho se dotýkat s úctou
a vždycky mluvit zpoza očí.
Ať pozoruji, ale nesoudím.
Ať nezpůsobím žádnou škodu
a po mé návštěvě zde ať zůstane jen hudba a krása.
A až se zas navrátím do Věčnosti,
ať je kruh uzavřený
a spirála širší. 

Jsi zde na zemi spirituální bytostí, která prožívá lidskou zkušenost. Sám sis zvolil sem přijít. Nebyla to náhoda, že ses narodil ze dvou lidí, kteří jsou tvými biologickými rodiči. Byl jsi sis vědom, kdo jsou, byl jsi sis vědom okolností, za nichž jsi byl počat, a jejich genetického modelu. Řekl si: "Ano!"
Jsi spirituální bytostí, která se vyvíjí k osvícení. Země je školou, která ti poskytuje vědomosti a poučení. Je to jedinečná planeta s jedinečnými životními formami. Jediné místo ve vesmíru, kde se užívá šesti smyslů - zraku, sluchu, chuti, hmatu, čichu a intuice - spolu s energií, kterou nazýváme emoce, ke spojení viditelného těla s neviditelným duchem.
Každá hmatatelná věc na planetě Zemi pochází z Jednoho Božského Zdroje a všechno je stvořeno z jednotlivých částí energie. My lidé jsme stejní jako vše, co bylo stvořeno.
Určitě znáš dobře Desatero přikázání, což jsou zákony, jež ti přikazují "co nesmíš dělat". Kdyby bývala tato pravidla dodržována, nebylo by Desatera třeba.
Tvoje bytí zde na zemi je dobrovolné, přišel jsi sem z vlastní vůle a byl jsi dlouho očekáván. Tato tvoje lidská cesta se odrazí ve tvém postupu Věčností.
Sepsala jsem tato pravidla toho, jak by ses měl chovat, jsou nejen pro tebe, ale pro všechny lidi: 

1) Snaž se vyjádřit svou individuální kreativitu

Každý jedinec vidí věci vzhledem ke své vlastní situaci a může tak nabídnout světu své vlastní vidění. V tvořivosti je obsaženo umění, ale neomezuje se jen na ně. Malování, skládání hudby nebo psaní není v žádném případě významnější, než tvůrčí způsob, jak utěšit někoho, kdo je v nesnázích, jak vnést pořádek do konfliktní nebo chaotické situace, nebo jak vyprávět příběhy.
Pokud lidé věří, že nemají žádný kreativní talent, nebo že jim nějaké životní situace brání, aby ho vyjádřili, opomíjejí možnost, jak obohatit svoje duše. Naopak, když se člověk postaví proto nepřízni osudu, když se pokusí uvolnit své kreativní vědomí, přinese mu to velké hodnoty.
Společnost je utvořena takovým způsobem, že ne všichni lidé mají možnost dosáhnout vedoucího postavení. A protože je mnohem víc těch ostatních, podřízených, je vyjádření naší kreativity ještě důležitější. Kreativita by měla být pozitivní, ale každý jedinec má svobodnou vůli. Může ji užít způsobem, který je negativní pro něj i pro svět. Svou kreativitu můžeme vyjadřovat způsobem, jak si češeme vlasy, jak si vybíráme oblečení, jak zařizujeme příbytek, jak zakládáme zahradu, jak vyrobíme nějaký předmět nebo něco spravíme. Základem je, aby veškerá činnost vyjadřovala naši osobnost a abychom na vše, čím se vyjadřujeme, mohli být hrdí.

2) Buď si vědom své odpovědnosti 

Jsi na této planetě hostem, a tak se od tebe očekává, že ji opustíš takovou, jakou jsi ji našel, nebo v ještě lepším stavu. Jsi odpovědný i za ostatní životní formy, které nemohou mluvit, aby si samy pomohly. Jsi odpovědný za sliby, které učiníš, za ujednání, jichž se účastníš, a za výsledky veškeré své činnosti.
Ve skutečnosti je nemožné někoho zabít. Lidé jsou bytosti Věčnosti, i když smrt jejich fyzické vyjádření přeruší. Jsi zodpovědný za svou bezmyšlenkovitost stejně jako za bolest a utrpení, jež jsi možná oběti způsobil, a za to, jak to ponesou lidé blízcí oběti. Zemřelý ti to nemá za zlé, ale společnost ano.
Aby se udržela rovnováha, musíš se stát odpovědným za vše, co uděláš a řekneš. Musíš se vynasnažit ctít život, vážit si ho a všemi způsoby ho podporovat.
Jsi zodpovědný také za svoje tělo. Je to dar, který ti byl propůjčen, a sestává z prvků, které pomáhal zformovat život. Zanedbávat své tělo nebo ho zneužívat je nezodpovědné.
Každý člověk také zodpovídá za svou sexuální aktivitu. Máme odpovědnost za duše dětí, jež jsme přivedli na svět, za to, že chráníme jejich těla a že jim dáváme emocionální příklad. Toto pravidlo je těsně spojeno s kreativitou. Jsme zodpovědní za vše, co stvoříme a co budeme sdílet se světem, za to, že budeme chránit ostatní a že nebudeme ubližovat životu

3) Před narozením jsi souhlasil, že budeš pomáhat ostatním

Není záměrem, aby lidé svou existenci trávili jako osamělí jedinci. Záměrem je, abychom se vzájmeně podporovali a starali se jeden o druhého. Všechno, co činíme, bychom měli činit s jedinou myšlenkou: "Co je v Nejvyšším Dobru pro všechno živé na světě?"
Sloužit ostatním znamená pomáhat, sdílet vědomosti a přispívat pozitivně k životu někoho druhého. Všichni lidé mají právo, aby se s nimi jednalo s úctou a důstojně. Pomáhat znamená starat se o starší, o děti, o nemocné a o umírající. Pomáhat je protiklad k tomu, starat se jen o sebe kvůli slávě nebo ekonomickému prospěchu. Znamená to být si vědom, že jsi členem skupiny, skupinového lidského vědomí a že osud naší planety určují aktivity této skupiny.

4) Snaž se emocionálně dozrát 

My všichni jsme schopni vyjádřit všechny možné emoce včetně hněvu, frustrace, deprese, beznaděje, viny, chamtivosti, smutku, starosti stejně jako radosti, štěstí, naděje, klidu, lásky a tak dál. Jak dozráváš a získáváš ponětí o tom, co je to být člověkem, je tvým úkolem zvládnout své emoce. Jednou řekl někdo slavný: "Člověk je tak šťastný, jak si dovolí šťastný být."
Vztahy a incidenty jsou kruhy. Začnou, pokračují a v určitém okamžiku se zastaví. Pokud emocionálně dozraješ, nebude pro tebe problémem kruh uzavřít, nenechat žádné volné konce, žádné negativní pocity.
Určitě jsi zažil pocit zlosti na začátku svého života jako dítě. Můžeš se sám rozhodnout, jestli je to lepší fyzický pocit být naplněn hněvem, nebo pochopením a vnitřním mírem. Jediný způsob, jak se může tvoje duše spojit s tvým vědomím je prostřednictvím pocitů.Jestliže tě například bolí záda, měl by ses zeptat proč. Co to znamená? Co můžeš udělat, aby bolest přestala? Jaké ti to dává poučení? Pak se vynasnaž udělat, co je třeba pro tvé tělo, ale přitom nepodceňuj myšlenkový proces a spirituální poučení.
Je také správné vážit si svých emocí, zvláště radosti a smutku. Potlačovat tyto emoce by mohlo vést ke zdravotním potížím.
Jedna z nejdůležitějších věcí pro zdraví každého jedince a pro zdraví naší planety je smích. Jako lidem nám byl dán dar smyslu pro humor a schopnost ho vyjádřit. Smíchem a veselostí zůstává tělo zdravé a existující zdravotní potíže se zlepší. Humor potlačuje problémy, posiluje vztahy a přináší radost i ostatním. Věci, o kterých si myslíme, že jsou směšné, a kterým se smějeme, by měly být do hloubky analyzovány. Humor je pro naše zdraví tak důležitý, že by se nikdo neměl uložit ke spánku, dokud během dne neprožil nějaký radostný okamžik a od srdce se nezasmál. Pokud ne, měl by vstát z postele a hledat něco, co by ho potěšilo a rozveselilo.
Klauni jsou zvláštní lidé, existují v každé kultuře. V každém z nás se skrývá klaun a měl by se v našem životě ve vhodný okamžik projevit. Nikdy není člověk tak starý, aby se nemohl bavit jako klaun.
Klíčem ke všemu je pravdomluvnost. Nemůžeš hledat o sobě pravdu, ptát se, proč jsi zde a jak si vedeš, pokud nemluvíš pouze pravdu. Vždycky.

5) Buď zábavný 

Ano, součástí tvého úkolu na zemi je bavit ostatní, stejně jako sebe, a upoutat jejich pozornost jiným směrem. Někoho bavit je záměrná činnost a měla by povzbuzovat unavené, utšovat zklamané a uklidňovat nemocné. Mělo by to být výrazem kreativity. Bavit se nám může pomoci získat sebekázeň a emocionálně vyzrát. Smysl toho je v tom, aby se člověk účastnil pozitivní zábavy a nebyl v roli toho, koho musí bavit ostatní. Pokud on baví ostatní, může to mít na ně velký vliv, nesmí se to však oddělovat od odpovědnosti.

6) Buď správcem své energie

Člověk nemůže stvořit ani zničit energii. Může ji jen užívat, měnit nebo přeskupovat. Všechna existující energie byla stvořena v jediném, stejném okamžiku. Každé slovo, každá činnost, každá myšlenka, na kterou se soustředíš, má v sobě energii. Všechno na světě, ať je to viditelné, nebo ne, je zlomkem látky, kterou nazýváme energií. Je z ní stvořen celý svět.
Je důležité připomenout, že právě v tomto historickém období, jeúkolem lidí být správci své energie. Proč? Je to proto, že to, co vidíme, stejně jako neviditelné vrstvy vědomí, jež obklopují lidi a místa, jsou výsledkem naší kolektivní energie. Všechno na světě se neustále rozrůstá nebo rozpadá, to záleží na hladině energie. Každé slovo, které člověk pronese, odpluje a zmizí v mlžných párách. Naše slova nemohou být nikdy zadržena, nikdy opravena, nikdy vrácena zpět. Stanou se součástí vrstvy obklopující naši planetu. Během času se tato vrstva tak naplnila výkřiky obětí, násilnostmi, sobeckými a omezenými myšlenkami, že se vytvořila samostatná vrstva vědomí obětí. Víc než polovina duší, jež nyní přicházejí na zem, pocházejí z této vrstvy. My jsme ji vytvořili, my ji také musíme rozptýlit. Můžeme toho docílit, když si uvědomíme, že jsme správci, a půjdeme příkladem ostatním. Když se člověk soustředí na to, že je obětí, dává vinu ostatním lidem a libuje si v sebelítosti, přispívá to k negativním vibracím. Musíš tedy především změnit svůj přístup k životu, musíš se naučit odpouštět a zapomínat, musíš být optimističtější a pozitivnější. Snaž se zaujatě pracovat na všech úkolech našeho desatera "co bys měl dělat" a všechny vazby k pocitu oběti přerušíš.

7) Věnuj se hudbě 

Velký dar, který lidstvo dostalo, je schopnost vokalizovat v tónech a vyrábět nástroje, které rovněž vydávají hudební zvuk. Kreativní vyjadřování a bavení sebe sama může také obsahovat hudbu, ta je však tak důležitá, že ji uvádím jako samostatný úkol. Hudba má velký vliv na veškeré lidstvo a ve skutečnosti může hudební energie uzdravit tělo i planetu. Naslouchat klidné hudbě v rytmu lidského pulzu může mít velice pozitivní vliv na nervovou soustavu a mentální stav člověka. Každý z nás je muzikální a každého hudba určitým způsobem ovlivňuje. Hudba je mluva duše. Je to hlas naší planety komunikující s vesmírem.

8) Snaž se dospět k moudrosti

Moudrost je něco úplně jiného než vědění. Vědění je možno získat z mnoha zdrojů, z knih, ze škol, z médií, ze zkušenosti. Je to něco, co je základem pro IQ. Člověk může být mimořádně inteligentní a vzdělaný a přitom není moudrý. Moudrost je to, jak člověk využívá vědění. Je to promyšlené rozhodnutí dělat něco určitým způsobem, nebo nedělat něco v zájmu dobra všech, kterých se to týká.
Není nutné, aby člověk chodil do škol a získal diplom. Čtení a psaní mu může pomoci, ale ani to není zapotřebí, aby prožil úspěšnou spirituální cestu jako lidská bytost.
Musíš se ze všech sil snažit, aby ses choval moudře, a měl přitom na mysli, že všechny duše prožívají stejnou lidskou zkušenost, všechny návštěvníky a hosty Matky Země. Všichni jsme zajedno se Stvořitelem, všechno, co se tvoří, vzniká ze stejného Jednotného Zdroje. Ukazatelem moudrosti je, když člověk ctí účel všech věcí a dělá to, co je k Nejvyššímu Dobru živého.

9) Nauč se sebekázni

Je povinností každého z nás, aby si vybral činnost, jež by byla v souhlase k klidným, produktivním a radostným životem na této planetě. Vzhledem k tomu, že se lidé tak nechovali, bylo nutno vytvořit zákony.
Je možné být požitkářem, je možné být na něčem závislý, být nevšímavý a chamtivý, krutý a destruktivní. Pokud si však člověk vypěstuje sebekázeň, bude mít tyto vlastnosti pod kontrolou a sebekázeň mu pomůže získat moudrost. Sebekázeň také člověku pomůže udžet tělo zdravé. Stav lidského zdraví je jakýmsi barometrem, který nám ukazuje zdraví planety. Aby člověk prožil vnitřní spojení těla a duše, musí rozvíjet sebekázeň.
Naslouchej svému srdci a to ti poví, kdy je něčeho dost. Nauč se poznat rozdíl mezi tím, co ti říká hlava a co říká srdce. Mluva hlavy je produkt společnosti. Mluva srdce je z Věčnosti.

10) Pozoruj, aniž bys soudil

Pozorování bez posuzování se někdy říká "bezpodmínečná láska". Všichni lidé jsou spirituální duše. Všechny byly stvořeny v jediném okamžiku. Žádná není starší, chytřejší nebo lepší než druhá. Všechny dostaly tentýž dar, dar svobodné vůle, svobodné volby. Zdroj je dokonalý a vše, co bylo stvořeno Zdrojem, je dokonalé. Byli jsme stvořeni spirituálně dokonalí a zůstali jsme takoví. Náš dar však způsobil, že se chováme jinak, že se vidíme jako nedokonalé bytosti, a tak se chováme hůře, než je v našich možnostech.
V podmínkách Věčnosti neexistují omyly. Nemůžeme udělat chybu, protože jsme to my, kdo dostal dar a kdo prožívá život. Můžeme pozorovat, co se odehrává, a aniž bychom to odsoudili jako špatné, můžeme se rozhodnout, že nám to nechutná ani nevoní. Můžeme také intuitivně vycítit, že to pro naši cestu není dobré. Poděkujeme nebi a jdeme dál. Plníme tak požadavek milovat všechny lidi. Neznamená to, že se nám líbí to, co dělají, nebo jak se chovají. Ty však nikoho neodsuzuj, že se chová špatně. Není zkrátka součástí tvé cesty. Tím směrem žádnou energii nevydávej. Ani ve slovech, ani v myšlenkách, ani v činech.
Když něco posuzuješ, musíš také odpouštět. Odpouštět ostatním, odpouštět okolnostem, odpouštět sám sobě.
Pokud budeš pozorovat, aniž bys soudil, není žádného odpouštění třeba. Pozorování souvisí s pochopením a se znalostí, že všechno plyne v dokonalém Božském Řádu a že jen my lidé jsme si zvolili žít méně dokonale, než bychom mohli. Naší každodenní činností se můžeme přiblížit našim možnostem a tím se i svět stane dokonalejším místem. A na konec budeme svědky, jak se uzavírá nádherný kruh. 

http://bim.wz.cz/poselstvi2.htm 

*29. září 1937 Fort Madison, Iowa, USA) je americká lékařka a spisovatelka

MARLO MORGAN - POSELSTVÍ OD PROTINOŽCU

ukázka:

BEZDRÁTOVÉ SPOJENÍ

Den začal celkem stejně jako všechny předcházející, a proto jsem netušila, že mě čeká překvapení. Ráno jsme sice měli snídani a to bylo nezvyklé. Večer předtím jsme po cestě narazili na kámen, který domorodci používají k drcení zrní. Byl to ohromný oválný balvan, očividně příliš těžký, než aby ho mohli nosit s sebou, a ten zde čekal na kohokoli, kdo měl to štěstí, že s sebou měl semena nebo zrní. Ženy se pustily do rozemílání suchých stvolů rostlin na jemný prášek, který pak smíchaly s travinami a vodou a uplácaly z něj jakési placičky. Při naší ranní modlitbě jsme se obrátili k východu a poděkovali za všechny dary, kterých se nám dostávalo. Poslali jsme naši denní zprávu do říše potravy. Jeden z mladších mužů zaujal místo uprostřed půlkruhu. Úta mi vysvětlil, že se ten den nabídl k vykonání zvláštního úkolu. Brzy zrána opustil tábor a rozběhl se napřed. Po několika hodinách chůze se náčelník zastavil a padl na kolena. Ostatní se kolem něj shromáždili, zatímco on dál klečel a jemně kýval pažemi nataženými před sebe: Zeptala jsem se Úty, co se děje, ale on mi posunkem naznačil, abych byla zticha. Nikdo nic neříkal, ale všichni se tvářili napjatě: Konečně se Úta ke mně otočil a řekl, že mladík, který se ráno vypravil napřed, nám posílá zprávu. Žádá o svolení, aby směl uříznout ocas klokana, kterého zabil. Po dlouhé době jsem pochopila, proč jsme každý den kráčeli v naprostém tichu. Tihle lidé totiž spolu většinou komunikovali prostřednictvím telepatie. Právě jsem toho byla svědkem. Nebylo slyšet ani hlásek, a přesto se lidé spolu dorozumívali na vzdálenost dvaceti mil. "Proč chce ocas uříznout ?" zeptala jsem se. "Protože ocas je nejtěžší část klokaního těla a on je příliš nemocný na to, aby zvíře, které je větší než on, unesl celé. Říká, že se po cestě napil znečištěné vody a jeho tělo je teď rozehřáté a na obličeji mu vyvstávají krupičky potu." Náčelník vyslal nehlasnou telepatickou odpověď. Úta mě informoval, že se na zbytek dne zastavíme. Někteří lidé začali kopat jámu na ten ohromný kus masa, který se pro nás chystal. Jiní pod vedením Kouzelníka a Léčitelky připravovali léčivé byliny. O několik hodin později se mladík vrátil do tábora s tělem obrovitého klokana bez ocasu. Klokan byl vyvrhnutý a řez byl sepnutý zaostřenými klacíky. Vyjmutá střeva posloužila ke svázání klokaních nohou. Z mladíka, který celou cestu nesl tohle padesátikilové zvíře na hlavě a ramenou se řinul pot a byl očividně nemocný. Dívala jsem se, jak se všichni členové kmene okamžitě pustili do léčení a do přípravy jídla. Nejdříve podrželi klokaní tělo nad ohněm a pach spálené srsti visel ve vzduchu jako smog v Los Angeles. Hlavu uřízli a nohy zpřeráželi tak, aby mohli odstranit šlachy. Pak tělo spustili do jámy, kterou předtím naplnili žhavými uhlíky. Do rohu jámy položili malou nádobu s vodou a s dlouhým vyčnívajícím rákosem. Navrch naskládali chrastí a během následujících hodin se hlavní kuchař čas od času naklonil do kouře a zafoukal do rákosu: Tím se pod povrchem vytvořila pára, která byla ihned viditelná. Podávané maso bylo opečené jen na povrchu a zbytek byl krvavý. Řekla jsem, že si musím svůj kus nabodnout na klacek jako špekáček a pořádně ho opéci. Nebyl to problém a moji společníci hned připravili vhodný klacek. Mezitím mladého lovce ošetřovali. Nejdřív mu dali napít léčivého odvaru z bylin. Pak mu zabalili nohy do chladivého písku, který předtím vyhrabali z jámy. Vysvětlili mi, že pokud se jim podaří stáhnout horkost z hlavy dolů do končetin, vyrovnají tak jeho tělesnou teplotu. Zdálo se mi to podivné, ale horečka mu skutečně klesla. Lektvar, který mu podali, zabránil žaludečním bolestem a průjmu, jenž se dal očekávat po takovém fyzickém vypětí. Bylo to všechno neuvěřitelné. Kdybych to neviděla na vlastní oči, asi bych tomu těžko uvěřila. Co mě zejména překvapilo, byla komunikace pomocí telepatie. Pověděla jsem o svých pocitech Útovi. Usmál se a řekl: "Ted' alespoň vidíš, jak se cítí domorodec, který se poprvé ocitne ve městě a uvidí někoho, jak háže minci do telefonního přístroje a mluví třeba s jedním ze svých příbuzných. Každému domorodci by se to zdálo neuvěřitelné." "Ano," odpověděla jsem. "Oba způsoby jsou účinné, ale váš je určitě praktičtější, když tu nemáte ani mince ani telefonní budky." Zdálo se mi, že u nás by lidé těžko uvěřili v existenci telepatie. Nepřekvapuje je, že světem vládne krutost, ale připadalo by jim k nevíře, že existují lidé, kteří nejsou rasisté a kteří spolu žijí v dokonalé harmonii a vzájemně si pomáhají, a že každý z nich objeví své vlastní jedinečné nadání a cení si ho stejně jako nadání ostatních. Podle Úty mohou Opravdoví Lidé používat telepatii právě proto, že nikdy nelžou, nikdy nevysloví ani ten nejmenší výmysl, polopravdu, natož hrubou lež. Prostě nikdy nelžou, a proto nemají. co skrývat. Jsou to lidé, kteří se nebojí otevřít svou mysl a vyměňovat si volně informace. Úta mi vysvětlil, jak se toho dosáhne. Když například dvouleté dítě uvidí, jak si jiné dítě hraje s hračkou - třeba s kamínkem přivázaným na provázku - a chce mu hračku vzít, okamžitě na sobě pocítí pohled všech dospělých. Naučí se tak, že jeho úmysl něco vzít bez dovolení je všem známý a že je nepřijatelný. První dítě se na druhé straně naučí dělit o to, co má, a nevázat se na předměty. A protože už poznalo pocit radosti ze zábavy a zapamatovalo si ho, bude toužit po tomto pocitu štěstí, a ne po samotném předmětu. Lidé byli původně uzpůsobeni k tomu, aby komunikovali prostřednictvím telepatie. Různé jazyky a odlišná písma, která normálně stojí komunikaci v cestě, nejsou na překážku, pokud se dorozumíváme přímo pomocí mysli. V našem světě by taková komunikace ale nikdy nemohla fungovat, protože lidé okrádají své zaměstnavatele, šidí na daních a podvádějí své partnery. Našinec by nikdy nepřistoupil na to, aby někdo jiný věděl, co si myslí, protože všichni v sobě skrýváme příliš mnoho klamu, bolesti a hořkosti. A co já? Byla bych schopná odpustit komukoli, o kom si myslím, že mi ublížil ? Byla bych schopná odpustit sama sobě všechnu bolest, kterou jsem způsobila druhým ? Snad jednou budu moci otevřít svoji mysl jako tihle lidé a dovolím každému, aby bez překážky zkoumal mé pohnutky. Opravdoví Lidé si nemyslí, že mají hlas k tomu, aby mluvili. Mluvit mohou hlavou a srdcem. Když používáme k hovoru hlasu, upadneme do nicotných, nepotřebných a méně duchovních rozhovorů. Hlas je určen ke zpěvu, k oslavě a k léčení. Řekli mi, že každý má několik nadání a každý je schopen zpívat. Jestliže toho daru nevyužije, protože si myslí, že zpívat neumí, nesnižuje to ještě jeho význam. Když mě později během naší cesty učili rozvíjet schopnost mentální komunikace, poznala jsem, že tenhle způsob nebude fungovat, dokud budu mít v srdci nebo v hlavě cokoli, co musím skrývat. Musela bych se nejdřív dokonale smířit se vším. Musela bych se naučit odpouštět sama sobě, nesoudit druhé a učit se z minulosti. Ukázali mi, jak důležité je umět přijmout a milovat sama sebe, být k sobě upřímná a stavět se zrovna tak i k ostatním.

---

ZDROJ: http://astrollogie.net/mystika/poselstvi.html

(zůstane stále v nabídce k nahlédnutí :

ZDE: http://galerielaska.blogspot.dk/p/blog-page_4445.html  )

 ©2013 Připravila: hravje