ZÁKONY, KTERÉ ČLOVĚK NEPROHLÉDÁ

...V přírodě je totiž pozoruhodná souvislost mezi vším. Ty zákony, které člověk svým obvyklým rozumem neprohlédá, jsou tady těmi vůbec nejdůležitějšími. Není-liž pravda, tyto zákony působí tak, že ponechají vždycky maličký kousek svobody...
...V úlu se totiž děje v postatě to samé, jen s malými obměnami, co v lidské hlavě..."
z knihy
 "Podstata včel kosmická chemie" Rudolf Steiner ♥
Chtěla jsem napsat delší úryvek, avšak to by bylo vytržené z kontextu. Ta kniha se musí prožít v celé své podstatě, kráse a hloubce ♥

SOUVISEJÍCÍ :
http://anitram.wordpress.com/2013/03/05/5-okruhov-podla-cinskej-mediciny/
5 okruhov podľa čínskej medicíny

 Tak, jak se chová lidská společnost, se chovají i mikroorganismy v našem těle. Nebyl by problém vytvořit obdobu Čapkovy hry Ze života hmyzu a parafrázovat ji do života mikroorganismů v prostředí našeho organismu, který je obdobou kosmu, vesmíru v nás. Přibližme si nyní jednotlivé okruhy, abychom mohli pochopit patologické toxické procesy, s nimiž se v našem organismu setkáváme.       J.Jonáš

SOUVISEJÍCÍ:
(ukázka z přednášky J.Nitsche)  ... Číňané všechno propojovali. Že všechno nahoře i dole souvisí. Číňané 12 pozemských větví spojili se základními 12-ti akupunkturními drahami, které v organismu jsou a kterými proudí životodárná síla čchi.

Tak jako se Země otočí jednou za 24 hodin kolem své osy a náš ascendent a medium coeli proběhne vlastně kompletně celým zodiakem, tak úplně stejně životní síla čchi za 24 hodin projde všemi 12-ti akupunkturními drahami, samozřejmě poslušna energii času, to znamená, že jednou má takové prvky z kosmu, podruhé takové a celý cyklus se vystřídá za 5 dní. Obdobný cyklus oběhu čchi běží s frekvencí dnů, další pak s frekvencí měsíců a nejpomaleji s frekvencí roků, přesně tak, jak se cyklicky mění čtyři pilíže zmíněných energií času.

Tyto dráhy jsou nazvány drahou jater, dráha žlučníku, dráha srdce atd. Základních drah je 12 a patří k jednotlivým pozemským větvím. Každá dráha obsahuje citlivé akupunkturní body, které se dají objektivně lokalizovat specielním ohmetrem, protože v těchto bodech kůže vykazuje výraznou změnu elektrického odporu. Podle zákonů času se jednotlivé body otevírají a zavírají. Dá se přesně spočítat, kdy je který ze základních šedesáti tzv. antických bodů otevřen. Je zvykem na západě označovat tyto body zkratkou dráhy a pořadovým číslem, které mimo jiné, charakterizuje postup čchi v těle.

V 11 hodin večer začíná hlídka myši (neříkám schválně termín nebeský kmen, ale všichni víme, že k pozemské větvi pětice nebeských kmenů nerozlučně patří), čili charakteristika rychlé myši a touto dvouhodinou protéká čchi drahou žlučníku. Začíná v bodě žlučníku 1 (na hlavě) a z tohoto bodu dráha vede dolů, až do prstu nohy, do bodu této dráhy, který má pořadové číslo 44. Čili od 1. do 44. proudí čchi v pilíři hlídky, která vládne od 23 večer do 1 do rána. V pilíři dnů totéž probíhá obdobně a zase v tom dni, který přísluší dni myši. Totéž platí v pilíři měsíců i roků. Čili v měsíci myši energie čchi proudí v dráze žlučníku z bodu Žl 1 do bodu Žl 44.

Je nutno časově rozlišovat.
Z bodu žlučníkové dráhy číslo 44 čchi v noze přechází do bodu jaterní dráhy číslo 1 a z této jaterní 1 čchi proudí nahoru do jaterní 14, která je v oblasti hrudníku.
Tam čchi přechází do plicní 1, tedy do prvního bodu dráhy plic, přičemž je třeba vědět, že tyto dráhy jsou sice nazvány podle jistých orgánů, ale přímo s těmito orgány nesouvisí.
Čínská medicína rozlišuje mezi drahami a vlastními orgány. Akupunkturní dráhy jsou jakési energetické siločáry, které souvisí s pilíři energiemi času po kterých proudí životní síůa čchi. Kromě toho samozřejmě rozlišují orgány jako takové. Charakteristika orgánů je tedy něco jiného než charakteristika drah. To mějme stále na paměti.

Takže z dráhy žlučníku jde čchi do dráhy jater, nahoru do hrudníku, kde pak přechází do dráhy plic, z hrudníku jde do nohy, v noze přechází do dráhy tlustého střeva, po dráze tlustého střeva jde zase do hlavy, kde přechází do dráhy žaludku, drahou žaludku sestupuje čchi opět do nohy a tak dále.

Čchi takto střídá směr proudění shora dolů, zdola nahoru.

Dráhy, po kterých čchi sestupuje shora dolů jsou jangové dráhy.
Dráhy, po kterých čchi vystupuje zdola nahoru jsou jinové dráhy.


CELÉ ZNĚNÍ :
http://astrolot.cz/zajimavo/96_cinska_astrologie.html 

 ©2013 Připravila: hravje

TŘI IMPULSY KRISTOVO HVĚZDY

TŘI IMPULSY KRISTOVO HVĚZDY

*1* Duchovně královský aspekt k nám přistupuje tak, že se nám připomíná  ideál nejvyšší moudrosti.

*2* Kosmický aspekt předstupuje před nás tak, že víme, že jeho vlivem celý směr zemského vývoje se nově utváří. Kosmickým impulsem se nám ukazuje nejvyšší moc tak velká, že i nad smrtí vítězí.

*3* Co jako třetí musí přistoupit k moudrosti a moci a vnořit se do naší duše jakožto něco obě přesahujícího, to, od čeho vychází vývoj lidstva na zemi, na fyzické úrovni.

Je právě narození děťátka - Krista,třetím aspektem z duchovních říší.

Tak jako se ve Svaté noci narodí děťátko, tak se vpravdě probouzí v naší duši porozumění pro
pravou, opravdovou, všeobjímající lásku. Tak smíme se spojit s duchovnem, po kterém ve Svaté noci toužíme jako po impulsu, který může přinést to, oč usilujeme jako o nejvyšší ideál, paprsek oné lásky člověka k člověku...

http://www.bdelost.sk/diela/steiner/steiner_narozeni_svetla_zeme.htm 

 ©2012 Připravila: VĚRA pro http://novazeme2010.ning.com

JAK POHLÍŽELI STAROHEBREJŠTÍ UČITELÉ NA JEŽÍŠOVA PŘEDKA

  Postupujeme‑li v řadě předků Ježíše z Nazaretu – najdeme předka, který v sobě choval zárodky sedmičlánkové lidské přirozenosti. Víme, že v každém lidském těle jsou činny čtyři články lidské přirozenosti: tělo fyzické, éterné, astrální a „já“, a že v budoucnu mají být další tři „duchovní já“ (manas), „životní duch“ (buddhi) a „duchovní člověk (átman). Byly to zárodky, vlohy, nikoli tak dokonale vyvinuté jako u Ježíše z Nazaretu.  

I když to není vyjádřeno v zevním podání, starohebrejská tajná nauka to věděla. Věděla, že jednou žil člověk, o němž muselo být řečeno: V něm působí sedm lidských článků tak, že je nutno označit je jako zcela pozoruhodné. 

   Tak u tohoto předka „já“ nazývali „Itiel“, aby tím naznačili, že v tomto předkovi muselo mít „já“ sílu – neboť slovo „Itiel“ znamená přibližně – „majitel síly“, onu odvahu, která se mohla stát, když se dědila pokoleními, správným nositelem „já“ oné vznešené bytosti, která se měla znovu objevit v Ježíši z Nazaretu. 
   Astrálnímu tělu onoho předka říkali „Lamuel“; tím bylo naznačeno astrální tělo, které je vyvinuté tak, že zákon, zákonitost cítí nejen mimo sebe, ale že ji cítí, jakoby ji neslo v sobě.
   Éterné tělo tohoto předka nazývali „Ben Jake; znamenalo to takové éterné tělo, které je co nejvíce propracované a může do sebe přijímat co možná nejdokonalejší návyky. 
    A fyzické tělo tohoto předka nazývali „Agur“ z toho důvodu, že fyzická činnost, schopnost tohoto předka na fyzické úrovni spočívala v tom, že sesbíral to, co zde bylo ve starých legendách. Neboť „Agur“ znamená asi tolik jako „Sběratel“. Všechny světové názory a nauky byly shromážděny v Ježíši, tak se všechny vlohy vyvinuly už u tohoto předchůdce. 
    A to, co pracovalo v tomto předkovi jako „duchovní člověk“, „átman“, to nazývali slovem, jež přibližně znamená „miláček boží“ – „Jedidjah“, protože na této vloze k „duchovnímu člověku“ pracovala se zvláštní péčí láska božských duchovních bytostí. 
    Co v tomto předchůdci působilo jako „buddhi“ neboli „životní duch“, o tom říkali: V tomto předkovi musí působit takový „životní duch“, že může působit jako učitel celého národa, aby se mohlo vylít na celý národ vše, co obsahuje tento „životní duch“, to označovali jako „Kohelet“. 
    A konečně „manas“ – neboli „duchovní já“ tohoto předka nazývali slovem „Salomo“ – protože říkali: Taková „duchovní já“ musejí v sobě chovat vlohu k vnitřní uzavřenosti, – být v sobě v rovnováze; vnitřní rovnováha znamená „Salomo“.

     Tak měl tento předek, kterého známe obyčejně jen pod jménem Schelomo, Schlomo nebo Salomo, tři hlavní jména: Jedidjah, Kohelet, Salomo; a měl čtyři jména vedlejší: Agur, Ben Jake, Lamuel, Itiel, protože tato jména znamenají čtyři schrány, kdežto první tři jména označují božské nitro. 

Pro starohebrejské učení měla tato osobnost sedm jmen.

A když později lidé, také určité sekty mezi Židy samotnými, nebyli spokojeni se Šalomounem – nebudeme zkoumat, zda právem či neprávem – potom to lze vysvětlit tím, že v tomto Šalomounovi existovaly velké, významné vlohy, které se k danému cíli měly dále pěstovat, a které dotyčný člověk na určitém stupni vývoje ve svém vnějším životě naprosto nemusí potřebovat; že snad právě pro to, co měl přenést jako vlohu na své potomky, proto byl, právě kvůli těm vysokým silám, více vystaven možnosti chybovat než jiný člověk, který takové schopnosti nemá. Co bychom u Šalomouna označovali jako morální chybu, to neodporuje tomu, co spatřují v Šalomounovi starohebrejci, ba právě naopak – právě z této skutečností se dá vysvětlit jeho chybování. 

 Tak pohlíželi starohebrejští učitelé na Ježíšova předka, jehož významu vzhledem k celému poslání starohebrejského národa si byli plně vědomi. Všechny vlohy této osobnosti se potom pěstovaly dále a objevily se v esenci, výtažku tehdy, když jich bylo ve světodějném vývoji zapotřebí. To je něco, na základě čeho můžeme tušit, jaká zákonitá tajemství se skrývají za vývojem lidstva.

pozn.
Duchovní věda není na světě proto, že jednotliví lidé ji s potěšením a sympatií šíří, pěstují, nýbrž přišla jako nezbytná do světa proto, aby lidé mohli porozumět tomu, co se bude v budoucnu dít.  A  nezaměňovat události s  mylnou materialistickou představou, jelikož se materialismus velice rozšířil i do duchovních světových názorů a působí tam obzvláště škodlivě. Mohl by způsobit, že by lidé nedokázali to, co má být pochopeno skutečně v duchu,  ale že to budou hledat ve hmotném světě.

V době vystoupení Jana Křtitele a Ježíše z Nazaretu bylo lidstvo tak daleko, že prostřednictvím zušlechtěných vlastností mělo přijmout impuls opětovného vystoupení do duchovních světů.

   Aby člověk nalezl spojení s duchovnem ze svého „já“ a odtud mohl nejhlubší nitro – podstatu své bytosti – proniknout vědomím: náležím božsky‑duchovní říši.
   To mohlo nastat pouze vlivem toho, že Kristus z pozemského života vštípil, nechal vplynout svoji bytost pozemským bytostem a „já“ se mohlo prostoupit tím, co tu existovalo jako předobraz Krista. 
   Proto si člověk mohl říci: Nyní jsem se svým „já“ v duchovní říši, v království nebeském.
   Jak jsme vedeni z velkých Kosmologických nauk, je všude poukazováno na sílu nitra, která má najít svůj střed v samotném „já“. K tomu bylo potřeba změnit smýšlení lidí, aby uvěřili, že své spojení s královstvím nebeským lze najít ve stavu plného sebeuvědomění (vědomí jáství). 
   „Změňte smýšlení duše neboli myšlení, neboť království nebeské vstoupilo až do jáství!“ 
A tak, jako je pravdou, že křesťanství musíme brát ve svém počátku již od doby, kdy lidstvo sestoupilo na pozemskou úroveň – od zlidštění božské bytosti ve fyzickém těle – právě tak je pravdou, že se lidé dnešní doby musí pozvedat vzhůru, aby pochopili Kristovu bytost samu z vyššího, duchovního hlediska.  


R.Steiner: KRISTUV IMPULS