Na theosofii se hledělo a většinou stále ještě hledí, okem podezíravým. Informace, které se tu a tam v minulosti objevovaly, bývaly často chybně vykládané, přímo nesprávné, či při nejlepším neúplné. Jak mnoho toho mohl vědět o theosofii například Jaroslav Hašek je dnes již těžké říci, že věděl aspoň něco je ale zřejmé, když z kuchaře okultisty (čti theosofa) Jurajdy činí zaníceného čtenáře takovéhoto druhu literatury:
Vaněk dostal takovou chuť Balounovi říct něco nepříjemně mravoučného, když vtom ho předešel kuchař okultista Jurajda, který odložil svou zamilovanou knížku, překlad staroindických súter Pragnâ-Paramitâ, a obrátil se na zdrceného Balouna, který se ještě více shrbil pod tíhou osudu: „Vy, Baloune, máte bdíti sám nad sebou samým, abyste neztratil důvěru v sebe samotného i důvěru v osud. Nemáte připisovat sobě na svůj účet to, co je zásluhou jiných. Kdykoliv se octnete před podobným problémem, který jste sežral, vždy se ptejte samého sebe: V jakém poměru jest ke mně játrová paštika?“
Nebyl by to ovšem Švejk, aby takovéto nadsmyslově pojaté vidění dilemat předkládaných nám materiálním světem, jaké se kovaný theosof kuchař Jurajda snaží rozvinout před Balounem, člověkem zcela ovládaným těmi nejnižšími pudy, vzápětí nerozdrobil svými bizarními názory, které jeho tvůrce Hašek zcela jistě pochytal z hovorů u hospodských stolů a jaké můžeme uslyšet leckde i dnes.
... kuchař okultista z důstojnické mináže psal dál obšírné psaní své manželce, která za jeho nepřítomnosti počala vydávat nový theosofický časopis ...
„To raději nám vypravujte,“ řekl účetní šikovatel Vaněk, „o stěhování duší, jako jste to vykládal slečně v kantýně, když jste si rozbil nos.“
„Vo tom stěhování duší jsem už taky slyšel,“ ozval se Švejk. „Já jsem si také jednou umínil před léty, že se, jak se s vodpuštěním říká, sám budu vzdělávat, abych nezůstal pozadu, a chodil jsem do čítárny Průmyslové jednoty v Praze, ale poněvadž jsem byl roztrhanej a svítily mně díry na zadnici, tak jsem se nemoh vzdělávat, poněvadž mne tam nepustili a vyvedli ven, poněvadž myslili, že jsem šel krást zimníky. Tak jsem si vzal sváteční šaty a šel jsem jednou do musejní knihovny a vypůjčil jsem si takovou jednu knížku o tom stěhování duší se svým kamarádem, a tam jsem se dočetl, že jeden indickej císař se proměnil po smrti v prase, a když to prase zapíchli, že se proměnil v opici, z opice stal se jezevcem a z jezevce ministrem. Potom na vojně jsem se přesvědčil, že něco pravdy na tom musí bejt, poněvadž kdekdo vojáky, když měl nějakou hvězdičku, pojmenoval buď mořskými prasaty, nebo vůbec nějakým zvířecím jménem, a podle toho by se dalo soudit, že před tisíci léty tyhle sprostí vojáci byli nějakýma slavnejma vojevůdci. Ale když je vojna, tak je takový stěhování duší náramně hloupá věc. Čertví kolik proměn člověk prodělá, než se stane, řekněme, telefonistou, kuchařem nebo infanteristou, a najednou ho roztrhne granát a jeho duše vejde do nějakého koně u artilerie, a do celý baterie, když jede na nějakou kotu, práskne novej granát a zabije zas toho koně, do kterýho se ten nebožtík vtělil, a hned se přestěhuje ta duše do nějaké krávy u trénu, z který udělají guláš pro manšaft, a z krávy třebas hned se přestěhuje do telefonisty, z telefonisty...“
„Já se divím,“ řekl telefonista Chodounský, zřejmě uražen, „že zrovna já mám být terčem pitomých vtipů.“
Metempsychóza neboli stěhování duší ve Švejkem výše podané primitivní formě zaručeně není součástí theosofické nauky, jak si také na těchto stránkách ukážeme. Reinkarnace, jako součást evoluce lidské duše postupující vzhůru (a tudiž nevracející se ke zvířecím formám), k theosofii patří zcela neodmyslně. Věděl ale tohle Hašek? Těžko říci.
****
P.S. Jen tak mimochodem, když už jsem zde zmínil Haškova Švejka, věřili byste, že můj otec jako mladičký důstojnický kadet sloužil po nějaký čas u proslulého 91. pluku a navíc pod nadporučíkem Lukášem? Takže mohl potvrdit, že na rozdíl od Švejka, který je zcela fiktivní postavou, nadporučík Lukáš skutečně existoval...
Voyen Koreis
( viz také nabídka vpravo - KNIHOVNA)
©2013 Připravila: hravje
