Býk v Hong Kongu udělal to, co si většina lidí vůbec nepřipouští.
Možná proto, že je pro ně jednodušší myslet si, že zvířata nemají žádné
emoce.
Jak uvádí "Weekly World News", skupina pracovníků odváděla býka na
jatka, kde měl být poražen a jeho tělo rozporcováno na steaky a hovězí
maso. Když přicházeli ke vchodu do jatek, smutný býk se náhle zastavil,
poklekl na přední nohy
po tváři mu začaly stékat slzy.
Jak
mohl vědět, že bude zabit, ještě dříve, než vstoupil na jatka? Jak mohl
vycítit něco, co by v jeho situaci nepoznal ani člověk?
Řezník Shiu vzpomínal: „Když jsem toto
tzv. „hloupé“ zvíře viděl vzlykat s očima plnýma strachu a smutku,
začal jsem se sám třást. Zavolal jsem ostatní, aby viděli to co já.
Byli překvapeni a společně jsme se snažili tlačit býka dopředu, ale on
se prostě odmítal pohnout a jen tam seděl - zlomený, smutný a se slzami
v očích.“
Billy Fong, majitel jatek, řekl: „Lidé si mysleli, že
zvířata nepláčou jako my, ale ten býk opravdu vzlykal jako malé dítě.“
Více než deset silných mužů bylo této scéně přítomno a všichni tím byli
hluboce zasaženi. Ti, kteří měli býka zabít, dokonce začali plakat.
Ostatní pracovníci jatek se také přišli
podívat na plačícího býka. Všichni byli z celé scény v šoku. Tři z nich
potvrdili, že na plačícího býka už nikdy nezapomenou, a budou na to
myslet pokaždé, když budou porážet jiná zvířata.
V této situaci, kdy jak býk, tak muži
plakali, bylo všem jasné, že nikdo není schopen ho zabít. Problém byl,
co s ním tedy udělat. Nakonec se rozhodli složit na koupi býka a poslat
ho do chrámu, kde se o něj budou mniši starat po celý život.
Když se pracovníci shodli na společném
řešení, stal se zázrak. Jeden z pracovníků k tomu řekl: „Když jsme
slíbili, že tohoto býka nezabijeme, začal se zvedat a následoval nás.“
Jak rozuměl lidské řeči? Jak vycítil, že mu chceme pomoci?
Pan Shiu řekl: „Věřte tomu, nebo ne.
Toto je skutečnost, i když to zní neuvěřitelně.“ Není pochyb o tom, že
tento býk změnil životy přítomných řezníků.
Snad tento příběh změní zase ten tvůj.
(zdroj: obíhá po mailech a fcb)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Dokud se nerozloučíš se svou osobností, nenajdeš svou individualitu. Individualita je dána existencí, osobnost vnucena společností. Osobnost je sociální pohodlnost.
Společnost nemůže tolerovat individualitu, protože individualita za ní nepůjde jako ovce. Individualita má kvalitu lva a lev kráčí sám.
Ovce jsou vždy ve stádě, doufají, že to bude ve stádě pohodlnější. Stádo jim dává pocit ochrany, bezpečí. Když někdo zaútočí, ve stádě se spíš zachráníš. Ale sám? Jenom lvi chodí sami.
Každý z vás se narodil jako lev. Společnost vás však neustále podmiňuje, programuje vaši mysl jako mysl ovce. Společnost vám dává osobnost: velmi pohodlnou, hodnou a velmi poslušnou osobnost.
Společnost chce otroky, ne lidi, kteří jsou absolutně oddaní svobodě. Společnost chce otroky, protože všechny její pochybné zájmy vyžadují poslušnost.
Starý zenový příběh vypráví o lvu, který vyrostl mezi ovcemi a dokud ho jeden starý lev nepopadl a nepřitáhl k rybníku, kde mu ukázal na hladině jeho vlastní obraz, myslel si, že on sám je také ovcí. Mnoho z nás je jako lev z tohoto příběhu - představa, kterou o sobě máme, nepochází z naší bezprostřední zkušenosti, ale z názoru druhých. "Osobnost" vnucená z vnějšku nahrazuje individualitu, která mohla vyrůst zevnitř. Stáváme se jen další ovcí ze stáda, která se nedokáže svobodně pohybovat, ani si uvědomit svou pravdivou identitu.
Je na čase, aby ses na hladině rybníka podíval na svůj obraz, a osvobodil od všech domněnek, jimiž druzí podnítili tvé myšlení. Tancuj, běhej, poskakuj, křič co tě napadne: cokoli, co probudí spícího lva uvnitř.
Osho One Seed Makes the Whole Earth Green, Kapitola 4