HLAS POZNÁNÍ

,, Odhoďte všechen strach a milujte. Nemyslete si, že děláte něco pro druhého, když milujete. Děláte něco pro sebe ".   OSHO

                     

                           

OBSAH:

10 dôkazov o tom, že naše myšlienky sú hmotné

Zrcadlo a přitažlivost

HOJNOST

SMYSL PRO HUMOR

Dvacet příčin, proč nedokážeme odpustit

Víte jak odpustit a zapomenout?

Pár myšlenek od Osha

Ruediger Schache: Tajemství

VYBERTE SI ÚROVEŇ SVÉHO VĚDOMÍ

Dávám svobodu jiným

JAK VYTVOŘIT VZTAH JAKÝ CHCETE

VŮLE MILOVAT

PRAVDA O BEBÍČKÁCH

PARADOX LIDSKÉ EXISTENCE

Od ega k srdci

Ženská spiritualita v moderním světě

BRÁNÍTE PRAVDU?

Způsob, jakým přistupujete ke světu, určí,v jakém světě budete žít.

OBVIŇOVÁNÍ

10 kroků ke zvýšení osobních vibrací 

Aneb 

Jak si do života přitahovat více toho, co chcete, a méně toho, co nechcete?

Duchovní zákony - zákon svobody

Joseph Murphy: Funkcia nášho ducha a sloboda rozhodovania

Alchymista (Paulo Coelho) - o výkladu budoucnosti

Klam "já" a skutečnost "Já"

Mapa vědomí

Obklopuj se vznešenými myšlenkami, hezkými věcmi a krásnými lidmi. Snaž se vidět, jak ve všem a v každém svítí světlo pravdy.

Ať tvé světlo plane jasně z hlubin tvého nitra. Věz, že zvenčí nemůže tvé světlo nic uhasit a že ohrozit ho může pouze tvé vlastní negativní myšlení. Proto vždy smýšlej kladně.

Vždy si zvol cestu světla a odejmi sílu temnotám tím, že si jich přestaneš všímat.

Hlad po duchovní potravě na celém světě vzrůstá, a proto je třeba stále více světla; nechť tedy tvoje světlo září stále jasně.

Buď světlem, vydávej záři všude kolem sebe, a tím zaháněj tmu.

Buď láskou; tvá láska ať z tebe vychází svobodně a pomáhá uspokojit obrovskou potřebu lásky ve světě.

http://slunecnikvet-anna.blog.cz/1111/obklopuj-se-vznesenymi-myslenkami-hezkymi-vecmi-a-krasnymi-lidmi-bud-laskou





ENERGIE MINULOSTI

https://cestaduse.wordpress.com/category/vzostup-transformacia/page/2/

10 dôkazov o tom, že naše myšlienky sú hmotné

Negatívne myslenie ešte nikoho neposunulo ďalej a ani neurobilo šťastnejším. Naše šťastie závisí od toho, čo sa deje v našej hlave a ako narábame s myšlenkami. Toto je 10 dôkazov podľa odborníka menom Klaus Dieter Ritter, že naše myšlienky sú hmotné!

1. Silná vôľa a fantázia
Spojenie silnej vôle a fantázie je to, čo si vieme predstaviť a následne aj podľa toho konať. Ľudia, ktorí majú tento cit vyvinutý silnejšie dosahujú svoje ciele rýchlejšie a na pohľad sa môže
zdať, že im šťastie padá z neba.

2. Autosugescia a nahováranie
Čím viac si niečo nahovárame, tým viac sa to stáva realitou. Faktom však je, že väčšinou si nahovárame negatívne veci a ľutujeme sa. Vsugerujeme si tento fakt do mozgu natoľko, že tomu
vnútorne uveríme.

3. Dojmy
Skutočnosť si vytvárame vlnou dojmov, ktoré nás obklopujú. Naše zmysly sú permanentne aktívne a to, ako vnímame svet sa odráža na našej nálade a sebavedomí.

4. Pozitívne myslenie ako rozvoj osobnosti
Život je istým spôsobom sínusoida, raz je dobre, raz zle. Umenie je naučiť sa prijímať aj tie nežiadúce a častokrát bolestivé situácie v pozitívnom zmysle. Len takým spôsobom dokážeme rásť ako osobnosť a znášať životné prekážky statočnejšie.

5. Negatívne myšlienky sú deštruktívneMyšlienky žiarlivosti, hnevu, zúrivosti, ale aj myšlienky strachu z choroby, zo straty partnera alebo vlastného postavenia, sú natoľko ničiace, že nás nikam neposúvajú. Energia, ktorú vynaložíme na tento negatívny pohľad zapríčiňuje len to, že potrebujeme získať od druhých ich energiu, aby sme mohli fungovať. Je to niečo ako začarovaný kruh, z ktorého nájsť cestu von je oveľa ťažšie, ako si myslíme.

6. Negatívne myšlienky majú oveľa väčší vplyv na život ako tie pozitívne
Ak sa vyhýbame pochvale iným a namiesto toho im neustále hovoríme o neúspechu, nič iné, ako neúspech v nich nevyvoláme. Ľudia potrebujú a uprednosťujú motiváciu pred deštrukciou.

7. Sebapresvedčenie má veľký vplyv na teloMyšlienky majú takú silu, že nimi dokážeme pri veľkom sústredení ovládať iné predmety. Napríklad také veštenie pomocou kyvadla je vlaste vymyslené. Pri plnom sústedení to dokáže každý človek, dôležité je, aby bol sústredený na to, kam chce, aby sa kyvadlo pohlo.

8. Predstava alebo sen musí byť vyjadrený slovami
Naša predstava, respektíve sen, po ktorom túžime by mala byť vyjadrená slovami, inak to podvedomie nedokáže spracovať. Ak prežívame len neurčitý pocit a nevieme presne, čo chceme, nemôžeme konať tak, aby sme si tento sen splnili.

9. Placebo efekt
Placebo efekt sa stal súčasťou našich životov, najmä čo sa týka liečby a farmaceutického priemyslu. Ak niekto uverí, že mu tabletka alebo iný prostriedok pomôže, jeho zmýšľanie sa uberá týmto smerom a môže uzdravieť. Vytvorí si predstavu, že mu niečo takéto môže pomôcť a sám tomu uverí natoľko, že o tom presvedčí svoje telo.

10. Dialógy, ktoré vedieme sami so sebou
Každý z nás vedie dialógy sám so sebou a to denno-denne. Ak začínajú záporom, sú negatívne aj v realite. Mali by sme si uvedomiť, že ak pri akýchkoľvek myšlienkových pochodoch odstránime záporný tvar slova, nebudeme myslieť záporne. V dôsledku toho totiž častokrát prehliadneme inú (možno lepšiu možnosť).

http://feminity.zoznam.sk/c/892434/10-dokazov-o-tom-ze-nase-myslienky-su-hmotne-takto-s-nimi-narabame

Tajemství přitažlivých srdcí - Zrcadlo a přitažlivost

 Psychoterapeuti se dnes stále více a více spoléhají na katathymní prožívání obrazových představ, protože jim dává rychlou a přehlednou představu o psychice pacienta. Mnoho z nich však dosud nechce příliš slyšet o ovlivňování podvědomí pacienta v sugesci. Přímá práce s podvědomím, kterou já – spolu s technikou sugesce v pozitivním myšlení  stavím do popředí, je pro mnoho vědců dosud vágní záležítostí. Svými pochybami podceňuj í moc vlastního podvědomí.

Pak je to ale můj prožitek úspěchu, když se mi podaří převést prostřednictvím řízeného katathymního prožívání obrazových představ akademicky vzdělaného člověka přes vnitřní zábrany a těžkosti. To je druhá velká výhoda obrazů promítaných před naším duševním zrakem v porovnáni se zdlouhavou psychoanalýzou: Přítomný terapeut je může řídil a pomáhat podvědomí, aby je v mnoha případech měnilo na pozitivní obrazy a dále s nimi pracovalo. Vyšší já. jež nás po duševní stránce řídí, k lomu poskytuje dostatek sil z nevyčerpatelného zdroje života. Musíme mu jen dál podnět, a tím je právě drama symbolů odehrávající se za přítomnosti terapeuta jako režiséra.

Během prožívání obrazů je možno poskytovat pomoc nejrůznějším způsobem. Symbolické tvory vzbuzující strach, jako například obří ptáky nebo lvy, může pacient krmit; tak se mění v docela sympatická zvířata.

Rozhodně už nepůsobí útočně. Princip usmíření, kdy k nepřátelským tvorům přistupujeme s přátelským gestem a nabídneme jim ruku, dokáže úzkostné představy zahnat a umožní, že vnitřní harmonie pacienta vyzařuje i navenek.

Teprve když se některý problém nedaří vyřešit, může terapeut požadovat, aby se pacient radikálně osvobodil a symbol, který jej obtěžuje, zahnal nebo dokonce v krajním případě i zabil. To se stalo například u jedné mé pacientky. Té se zdálo, že se po ní sápe obří chobotnice. Nakonec dostala (samozřejmě obrazně od terapeuta) do ruky meč a srazila obludu ze skály.

Byl to akt osvobození, kterým se skutečně zbavila něčeho, co ji velice tížilo na duši, jak později vyprávěla. Po probuzení věděla přesně, jaký problém to byl, co ji v životě tak poznamenalo. – Teď se už cítila silná a nad věcí.

Matka tří dospělých dělí se ve svém symbolickém dramatu odvážila vstoupit do jeskyně. Najednou se proti ní objevil obrovský pavouk, který ji chtěl chytit svými četnými nohami. Žena vykřikla hrůzou a chtěla utéci, ale nemohla se hnout z místa. Také jí terapeut řekl, že drží zázračný meč (sílu jádra naší bytosti), se kterým se bezpečně a rozhodně dokáže ubránit všemu, co ji bude ohrožovat. Žena skutečně máchala na pohovce rukama, jako by sekala mečem, usekála pavoukovi všechny nohy a nakonec ho strčila do temné díry v jeskyni. Z hypnózy se probudila s pláčem, třesouc se na celém těle. Krutý čin ji šokoval, ale cítila se nyní svobodná. „To byla moje matka,” vzlykala.

Padesátileletá žena se tak ve svém podvědomí zbavila trápení a úzkostí svého tvrdého dětství, které způsobila panovačná a násilnická matka. V dalších týdnech jsme viděli, jak žena celá ožívala: ještě nikdy neměly tři roky našeho psychoterapeutického působení takový účinek.

Z knihy Všemocné podvedomie

http://viziebosorky.wordpress.com/2013/02/16/sila-psychiky-likviduje-problemy/#more-8768 

Tajemství přitažlivosti srdce - Ruediger Schache
Srdce je vlastně takový magnet, který některé situace a osoby přitahuje a některé odpuzuje. Nic není náhoda.

V této knize je nám odhalena existence jisté tajemné síly přitažlivosti a vyzařování. Tato síla se v nás všech ukrývá, působí a určuje náš život. Všechny znalosti vysvětluje v deseti tajemstvích, a ty dokumentuje ve skutečných příbězích. Jednotlivá tajemství v sobě ukrývají starobylá poznání. Kdo se tím řídí, sám určuje budoucnost a s tímto vědomím přitahuje všechny, po kterých touží.

Lidé a události, které jste přitáhli do svého života, vám jako zrcadlo ukazují důležité prvky vašeho magnetismu. ,, Zrcadlo neznamená, že každý, koho jste přitáhli je takový jako vy. Znamená to, že ta druhá osoba poukazuje na něco, co se nachází ve vašem magnetismu ".

Mnozí z těch, kteří slyšeli o principu zrcadla se po několika pokusech vzdají, protože nedokáží rozpoznat souvislosti. Někdy se jim zdá, že to funguje a jindy že ne.

Důvod je právě ten, že zrcadlo neodráží to, čím přesně jste. Ono vám totiž ukazuje mnohem více! Prostřednictvím vnějšího dění můžete poznat, co přesně působí ve vašem vyzařování. A jakmile toto objevíte a uvědomíte si to, můžete ovlivnit spoustu věcí.

,, Vaše přitažlivost působí čtyřmi způsoby:
přitahuje stejné, protichůdné, odmítnutí, nebo zázrak ".

Vaše vyzařování na jedné straně přitahuje podobné nebo stejné, na druhé straně přitahuje lidi, kteří hledají to co Vyzařujete vy. Oni přicházejí proto, protože vaše vyzařování slibuje určité zážitky a pocity. Vyzařování se skládá z vašich pocitů a ty jsou výsledkem zážitků a vašeho pohledu na realitu.

Jestli jste až dosud měli pocit, že svůj magnetismus nemáte pod kontrolou, stačí, když uděláte čtyři jednoduché kroky, které vás dovedou k novému vyzařování.

• 1.krok: Pozorujte - nic nekontrolujte, nechte vše plynout. Ujistěte se, že jednoduše víte, co děláte.
• 2.krok: Pochopte, proč se určité věci stali určitým způsobem. Vše se totiž stalo přesně tak, jak bylo pro vás potřeba.
• 3.krok: Přijměte věci takové, jaké jsou. Neznamená, že je musíte řešit, jen je vnímejte.
• 4.krok: Rozhodněte se vybírat si své myšlenky. Teď už víte, že čím déle na něco myslíte, tím silněji to k sobě přitahujete

"Hluboký smysl každého setkání pro oba je v tom, aby jste rostli a dozvěděli se více o sobě samých i o jiných ".

Pokud vypozorujete a pochopíte, jak na sebe vzájemně reagují události a lidé, získáte zcela nový pohled na svět. Prožíváním síly své přitažlivosti ho začnete vědomě měnit a zároveň se prosazovat. Toto vědomí změní vaše vyzařování a stanete se aktivním tvůrcem.

,, Ať už přitahujete cokoli, ukazuje vám to jako zrcadlo to, co se nachází ukryté ve vašem nitru, abyste si mohli vybrat správný směr. "

"Vlastnosti, které nenávidíš u druhých lidí, jsou tvé vlastnosti,kterých se podvědomě snažíš nenávistí a bez úspěchu zbavit.Vlastnosti, které dokážeš tolerovat u druhých lidí,jsou vlastnosti, kterých ses definitivně zbavil." J.MEDO

A další Tajemství - O strachu


Všechny druhy strachu, které zaznamenáte u sebe či jiných, jsou variací jednoho základního strachu a to strachu, že nás někdo blízký opustí. Tento strach je podvědomou vzpomínkou na trauma, kterou jsme zažili všichni, když jsme museli opustit matčino lůno. Porodem jsme ztratili jistotu. Později nás rodiče opouštěli stále častěji, když museli jít do práce nebo na nákupy. Opouštěli nás na stále delší dobu. Malé dítě je na rodičích závislé a když ho opustí, někdy pociťuje,, smrtelný strach ". Takové vzpomínky uložené v našem podvědomí se opět vynoří, když se ocitneme v situaci, že by nás partner nebo někdo jiný mohl opustit.

Strach se zjevným ohrožením (kdy je příčina ve vnějším světě)

Vše kolem nás je vnější svět. Strach má za úkol upozornit nás na ohrožení z okolního světa. Vyvolává v nás pocity, které nás mají přinutit bránit se. Signály nás na něco upozorňují. Ale na co? Zjistili jste příčinu? Zapojte všechny smysly a hledejte ji.

Strach bez zjevného ohrožení (kdy je příčina ve vnitřním světě - v nás)

Vše, co se odehrává ve vás, je pro vaše smyslové orgány nepostřehnutelné. Je to součást vašeho vnitřního světa a takový strach nemá praktické řešení. Rozum registruje pocity strachu a pátrá po zdroji ohrožení, ale bezvýsledně. Myšlenky se opakovaně, ale marně snaží najít příčinu strachu, a přitom jsou stále nejistější a strach stále větší. Pokud se chcete takového strachu zbavit, máte dvě možnosti: můžete přerušit myšlenky, vyvolávající strach nebo přerušit pocity strachu.

Příklad: Jednou jsem se sprchovala a v myšlenkách jsem viděla, jak se mi nějaké černé věci otírají o dveře sprchy. Měla jsem pocit, že se na mě někdo dívá ... Tak mi hned napadlo myslet na něco hezkého, že jsem v nějaké zenové zahradě a hned mi bylo dobře.

Zdroj: Ruediger Schache: Tajemství sedmi závojů

http://reikiknihy.cz/produkt/67-tajemstvi-pritazlivosti-srdce-ruediger-schache

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ruediger_Schache#Tajemstv.C3.AD_pl.C3.A1nu_va.C5.A1eho_.C5.BEivota





HOJNOST
Co je hojnost? Je to více než jen peníze nebo věci.
Neocenitelným statkem jsou dobří přátelé ..
Hojnost znamená harmonický život, domov, naplnění
Tvůrčí práce, dobrý mezilidský vztah.
Všude kolem sebe vidím hojnost a dostatek.
V přírodě - v polích a lesích, řekách, mořích, hluboko
uvnitř země a vysoko na obloze - tady všude je hojnost pro všechny.

Cítím hojnost uvnitř a kolem sebe. Je tady a teď.
Vidím tuto hojnost a mám z ní radost.
Mohu se stát prostředníkem požehnání pro druhé,
Protože hojnost je výrazem lásky.
Chovám se a myslím jako ten, kdo už hojnost dosáhl.
Často se usmívám. Věnuji dostatečnou pozornost malým
věcem, dokážu se těšit z maličkostí.


Snažím se harmonizovat svůj vnitřní život.
Pečlivě volím slova, avšak stejnou pozornost věnuji
Slovům nevysloveným, myšlenkám
Používám pozitivně laděné slova, protože odrážejí
mou vnitřní realitu.

Pozorně naslouchám druhým a oni rádi poslouchají mě.
Svou práci vykonávám s chutí, protože je
pro ostatní přínosem.
Svou práci dělám s láskou a dělám víc, než za co jsem placený.
Moje tvůrčí práce mi přináší radost a uspokojení.
Pokud mi však moje práce v současné době nepřináší
Satisfakci, podnikám příslušné kroky,
abych si našel nové zaměstnání.

Píšu si na papír všechny své cíle, ideály a plány.
Podrobně popisuji, co a jak to dosáhnu.

Stanovuji si realistické krátkodobé cíle a rozumné
dlouhodobé cíle. Pak na nich začnu pracovat.

Rád se často směju.
Můj smysl pro humor ke mně přivádí pozitivních lidí
spolu se pak těšíme z dobrých věcí v životě. Směju se
a svět se směje se mnou.
Snažím se, abych rozesmál alespoň jednoho člověka denně
protože smích je nejcennějším kořením života.Otvírám dveře myšlenkám hojnosti.

SMYSL PRO HUMOR
Někdy beru sebe a svět kolem mě příliš vážně.
Jindy jsem veselý a neudržím se, abych se
z plného srdce nezasmál.
Jako krásné jsou tyto momenty, kdy překypuje humorem.
Jaký je to obrovský požitek a uvolnění.
Po smíchu se cítím mnohem lépe.

Smích je pro mé tělo dobrý - je jako vnitřní masáž.
Dnes budu kolem sebe šířit dobrou náladu,
úsměvem a laskavým slovem.
Stane se to pro mě příjemným zvykem,
pozitivním způsobem žití.
Když se beru příliš vážně, jsem zbytečně komický

Humor mi pomáhá dívat
na život ze správného úhlu.
Když se moje uvážlivé já cítí dotčena,
pouze se pousmejem
a nenechám se vzrušovat.

Humor, mi pomáhá, abych se zasmál sám sobě
a rozpoznal, jak se někdy chovám příliš důležitě.
Mé oči a mé ústa vyzařují radost -
vyzařují to, co je uvnitř mé mysli a mého srdce.

Humor a radost začínají uvnitř.
Snažím se rozeznávat humorné stránky života
Smích je jedním z největších životních darů
Může udělat zázrak tím, že mě
změní a zbaví mě všeho napětí.

Jsem pak schopen vidět svět jinýma očima,
očima, které kolem sebe vidí radost a veselých lidí.
Snažím se, abych se smál co možná nejčastěji
a se skutečným potěšením.
Úsměv a smích mě nic nestojí a přece dokáží zázraky.

Ve své tvůrčí představivosti vidím, jak lidé
kolem mě pozitivně reagují na můj úsměv.
Cítím, jaký je to příjemný pocit, když se usmívám a směju.
Můj smích je pozitivním symbolem mého štěstí
smích je sestrou lásky a potvrzuje mou lidskost.

Edgar Cayce

******************************************************************

O odpouštění: Dvacet příčin, proč nedokážeme odpustit

Vždy máme na výběr: můžeme naslouchat hlasu lásky, nebo hlasu ega.

Je těžké odpustit, když posloucháme rady svého ega, které nám namlouvá, že jednáme správně, pokud trestáme osobu, což nás zranila, a odpíráme její lásku. Je těžké odpustit, protože naše ego je tvrdohlavé, stále se nás pokouší přesvědčit, že je lepší a bezpečnější nenávidět, jak milovat.

Je důležité, abychom si ze svého ega neudělali nepřítele a zároveň abychom nepodlehli jeho mylným radám. Také je velmi důležité, abychom rozpoznali, kdy se nás ego chystá svést na scestí. Naše ego nás ustavičně napomíná. Lpí na systému víry, která vyvolává strach, konflikty, lhostejnost a neštěstí - ty jsou v tomto systému prioritní - a kromě toho trvá na tom, že projevovat lásku je hloupé.

Pokud se staneme závislými a budeme stále naslouchat hlasu svého ega, co jsme náchylní dělat tehdy, když jsme vystresovaní nebo se věci nedějí tak, jak bychom si přáli, ve své mysli slyšíme tichý hlas, který nám říká: "Neodpouštěj."

Vždy však máme na výběr: Můžeme poslouchat hlas lásky, nebo hlas svého ega. A co máme odvětit, když se ozývá hlas ega?

Hlas ega vždy pochází ze strachu. Udržuje nás v určitém stádiu konfliktu, nenechává nás na pokoji. Když nasloucháme hlasu svého ega odmítající odpuštění, bude nám uvádět nekonečné množství důvodů, proč bychom neměli odpouštět, a pokaždé bude skrývat skutečnost, že pokud neodpustíme, my budeme ti, kteří budou trpět a ztratí svůj klid. Zde je dvacet příkladů, které naše ego uvádí jako příčiny:

1. Ten člověk mě opravdu zranil. Zaslouží si můj hněv, odmítání nebo jiný trest.

2. Co jsem blázen? Pokud mu odpustím, ten člověk to zopakuje znovu.

3. Jsem slaboch, pokud odpouštím.

4. Pokud odpustím té osobě, bude to totéž, jako bych řekl, že on má pravdu, a já se mýlím.

5. Jen člověk se slabým sebevědomím by uvažoval o odpouštění.

6. Pokud neodpouští, je to, jakoby jste si stále udržovali kontrolu nad někým.

7. Neodpustit znamená udržet si od člověka odstup.

8. Neodpustit je dobrý způsob odplaty.

9. Neodpustit znamená mít moc nad tím, kdo vám ublížil.

10. Odpustit člověku, který vás zranil, je číročíra hloupost.

11. Pokud odpustíte, ztratíte pocit bezpečí.

12. Pokud někomu odpustíte, bude si myslet, že souhlasíte s jeho chováním.

13. Odpouštění není nic jiného než podpora nevhodného chování.

14. Odpusťte pouze tehdy, pokud se vám člověk, který vás zranil, ospravedlní.

15. Pokud odpustíte, Bůh vás zatratí.

16. Vezměme to jako fakt - i tak je to vždy chyba té druhé osoby, tak nač odpouštět?

17. Nevěřte, pokud se vás někdo snaží přesvědčit, že nesnášíte na jiných lidech to, co nemůžete vystát na sobě.

18. Nepodlehněte myšlence, že pokud nedokážete odpustit jinému člověku, je to proto, že nemůžete přijmout skutečnost,že jste udělali něco, co považujete za neodpustitelné.

19. Pokud odpustíte tu hroznou věc, nejste o nic lepší než člověk, kdo to učinil!

20. Uvidíte, že se v tom odpouštění celkem ztratíte, pokud začnete věřit, že existuje Bůh nebo nějaká Vyšší Síla, která vás ochrání od toho, abyste se stali nevinnou obětí a zraňovaly sami sebe.

Jak si poradit se zprávami ega?

Dopřejte si nějaký čas na seznámení se s tímto seznamem výpovědí našeho ega. Brzy je poznáte, když začnou pronikat do vašich myšlenek. V tom momentě zjistíte, že máte na výběr: naslouchat hlasu ega, nebo hlasu lásky, hlasu odpouštění. V následujících kapitolách si vysvětlíme způsoby, jak lépe naslouchat právě tomu druhému hlasu.

Pokaždé, když vezmeme do rukou noviny nebo si podíváme večerní zprávy, dozvíme se nějaké šokující události, které se dějí ve světě. Je jednoduché přesvědčit sama sebe, že některé věci, které se dějí, jsou neodpustitelné. Můžeme mít pocit, že my sami jsme udělali nebo řekli někdy v životě něco neodpustitelné. Existuje však silné poselství - a spočívá v odpouštění - které může ukončit cyklus destrukce a bolesti na naší planetě.

Pokud se chceme naučit odpouštět - odpouštět každému včetně sebe - musíme změnit systém své víry. Můžeme začít tím, že se zbavíme víry našeho ega, které tvrdí, že je třeba hledat někoho, koho bychom obvinili, když se stane něco špatného. Můžeme začít věřit něčemu jinému, například svému srdci, které nám umožňuje poznat, jaký je to pocit, když se zbavíme sebeodsuzování nebo odsuzování ostatních a obklopíme se láskou.

Jeden ze způsobů, jak to můžeme udělat, je změnit způsob svého myšlení. Kdo a co jsme? Ego nás identifikuje jako zcela fyzické tělo, místo toho, aby nás vidělo jako duchovní bytosti, které sem přišli na nějaký čas a žijí ve fyzickém těle. Pokud se dokážeme dívat na sebe a na jiných než na nesmrtelné duchovní bytosti, a nejen jako na těla, je mnohem jednodušší uvědomit si smysl odpouštění.

Změnu přináší i překonání jedné překážky Překonávání strachu, studu a pocitu viny.

První překážka, kterou musíme překonat, je naše nevůle změnit svůj systém víry. Možná nás od odpouštění nejvíce odrazuje právě systém víry, založený více na strachu než na lásce. Toto zablokování se začíná ztrácet, pokud se snažíme vidět ostatní lidi buď milující, nebo ustrašení a toužící po lásce. To znamená, že si třeba přestat vysvětlovat chování ostatních lidí jen černo-bíle, že jsou buď vinni, nebo nevinní. Znamená to hledat v ostatních lidech ne chuť útočit, ale stejnou lásku nebo strach, volání o pomoc a po lásce, jaká je v nás.

Gerald G. Jampolsky: Promíjení - Nejúčinnější lék



Víte jak odpustit a zapomenout?

Pokud někomu odpustíte, dokážete i zapomenout co se stalo? Kolikrát jste slyšeli o tom, jak třeba odpustit a zapomenout?

Lidé obvykle říkají, že je snadné odpustit, ale těžší je zapomenout. Přesto mnoho lidí nedokáže ani odpustit.

Naučit se odpouštět je prospěšné hlavně pro vás. Není nic horšího a nic ničivější vůči sobě samému jako zlobit se na někoho pro něco co se stalo v minulosti.

Když odpustíte, neznamená to, že akceptujete chování druhé osoby, ale pouze to, že více milujete sebe sama a právě proto odpouštíte druhé osobě, aby vztek a zahořklost neměly vliv na vlastní zdraví.

Takže, pokud vám někdo opravdu ublíží, zeptejte se, zda zlepší situaci to, že mu neodpustíte. Pravděpodobně ne.

Pokud neodpustíte, zůstanete rozzlobený, zatrpklý a nakonec to ovlivní nejen vaše zdraví, ale i mentální pohodu. Proto, pokud se máte rádi, odpouštějte druhým a posouvejte se životem bez toho, abyste si v srdci nesli zahořklost a vztek.

Pokud odpustíte, je pak na vás, zda se s touto osobou chcete i nadále setkávat. Nejhlavnější je, abyste se v životě pohnuly dále bez zlosti a zatrpklosti.

Jak se tedy naučit odpouštět a zapomínat?

1. Dejte člověku šanci, aby se omluvil

Přesto, že jste naštvaný a nechcete nic slyšet od někoho kdo vám ublížil, je důležité, abyste mu dali šanci vysvětlit to. Možná se vám uleví a budete vědět odpustit. Bez omluvy se vaše zlost změní v zahořklost, které se nebudete moci zbavit. Pokud dáte člověku šanci omluvit se, pomáháte sobě samému uzdravit se. Buďte otevřený a poslouchejte jeho ospravedlňování, pomůže vám to překonat bolest, kterou cítíte následkem vzniklé situace.

2. Poslouchejte, co vám chce říci

Když budete poslouchat, možná přijdete na to, že celá situace nestojí za bolest, kterou cítíte a za zlost, kterou máte vůči tomuto člověku. Jeho vysvětlení může pomoci vyřešit jakékoli nedorozumění, které je v této situaci zamotané.

Ptejte se na cokoliv, co vám pomůže pochopit co se stalo. Pokud pochopíte podstatu problému, bolest se může pominout a můžete snadněji přijmout omluvu a po čase zapomenout.

3. Každý dělá chyby



Uvědomte si, že každý dělá chyby, i vy. Uvědomte si, že i tento člověk udělal jen obyčejnou lidskou chybu je na vás, zda přijmete jeho omluvu. Je důležité pochopit, že lidé jsou omylní.

Dobrý způsob je vžít se do pozice toho člověka. Zeptejte se, zda jste sami neudělali nějakou chybu, nebo neublížili někomu a nechtěli byste, abyste dostali šanci omluvit se a aby vám odpustili. Tento proces vám pomůže přijmout omluvu av klidu se pohnout dál.

4. Uzdravení si žádá čas

Odpuštění nefunguje na stisknutí tlačítka, jak by si někdo mohl myslet. Vždy, když je rána hluboká, čas na uzdravení je dlouhý. Dobrým způsobem je říci druhému člověku, který vám ublížil, že jeho omluva přijímáte, ale potřebujete delší čas na to, aby se rána zahojila. Nezapomínejte, že čas všechno zahojí.

http://donnygamble.com/how-to-forgive-and-forg...

Pár myšlenek od Osha z knihy Odvaha.

,, Strach není nic jiného, ​​než nepřítomnost lásky. Udělejte něco s láskou, zapomeňte na strach. Pokud dost milujete, strach zmizí ".

Tma neexistuje a proto ji nemůžeme odstranit. Nemůžeme ji přinést a nemůžeme ji ani odhodit. Pokud chcete s tmou něco udělat, musíte udělat něco se světlem, protože můžeme jednat pouze s tím, co existuje. Pokud zhasneme světlo, je tu tma. Pokud rozsvítíme, tma není - ale přitom děláme něco se světlem. S tmou nemůžeme dělat nic.

Strach je tma, je to nepřítomnost lásky. Pokud budete bojovat s temnotou, budete poraženi. Můžete se pokusit tmu zabít, ale to vás jen vyčerpá. Nakonec si vaše mysl pomyslí, že vás tma porazila. Že jste vůči ní bezmocný, taková je silná. Ale opak je pravdou. To tma je bezmocná. Tma zde ve skutečnosti není, proto jste ji nemohli porazit. Vždyť jak můžeme porazit něco, co není?

,, Strach opravdu není nic jiného, ​​než nepřítomnost lásky. Pokud dost milujete, strach zmizí. Pokud milujete hluboko, strach se neobjeví ".

Co je tedy strach? Je to pocit, že nejsme v kontaktu s existencí. Pokud je dítě samo doma, pláče. Je opuštěné, bez kontaktu, bez ochrany. Nikdo ho neutiší, nikdo ho nemiluje. Osamělost - to je stav strachu. Dochází k tomu proto, že jsme byli vychováváni tak, abychom nedovolili lásce projevit se. Celé lidstvo se učí mnohým věcem, ale ne lásce. Jsou armády, které se po celá léta učí zabíjet ...

,, Existuje mnoho škol, které vás učí kalkulovat, aby vás nikdo nepodvedl, ale abyste vy mohli podvádět druhých. Ale nikde není žádná příležitost k tomu, abychom milovali - a to milovali svobodně ".

Společnost nepovoluje lásku, protože pokud je člověk zamilovaný, nenechá s sebou manipulovat. Strach zabíjí, je destruktivní ale láska je tvořivá energie.

,, Odhoďte všechen strach a milujte. Nemyslete si, že děláte něco pro druhého, když milujete. Děláte něco pro sebe ".




VYBERTE SI ÚROVEŇ SVÉHO VĚDOMÍ

Všechno na Zemi má určitou energetickou frekvenci, jež se spojuje s tím, co se k ní hodí. Energie proudí tím směrem, kde má nejlepší přijetí a nejmenší odpor, ale není schopna si vybrat to, co se k ní hodí, jednoduše plyne  směrem k tomu, co ji přitahuje. Vaše vědomí  vytváří pole přitažlivosti, které k vám přitahuje energii a umožňuje odpovídajícím energetickým frekvencím, aby  se k vám připojily. Nelze vytvořit spojení  s protichůdnou energetickou frekvencí.

Energie strachu přitahuje strach, energie lásky přitahuje lásku a všechny energie obsažené uvnitř těchto dvou polarit přitahují energie podobné. Energie s těmi nejnižšími frekvencemi se zdají být nejsilnější, protože strach je u lidí ve 3. dimenzi přirozeným stavem a převládající energií.  Odpovídají vašemu povědomí o vaší nedokonalosti, bezcennosti a strachu z odmítnutí, které nevědomě promítáte do světa, čímž tyto frekvence k sobě přitahujete.

Poznání sebe sama jako aspektu božství, své síly a  hodnoty, přitahuje vyšší frekvence, jež se pak ve vaší realitě manifestují a nabírají  tvar. Ačkoliv si můžete přát radost, klid a hojnost, o nichž vaše srdce ví, že jsou pro vás možné, pokud vám chybí na vědomé úrovni uvědomění si těchto energií a záměr tato spojení vytvořit, budete přitahovat energie, jež odpovídají  těm nejnižším energetickým frekvencím, jimž dovolujete, aby byly součástí vašeho vědomí.
Když si zvolíte svou úroveň vědomí, nastaví to záměr ohledně vaší energetické frekvence. Existuje mnoho energií, z nichž lze vybírat, a všechny pro vás představují  možná spojení a vyjádření. Země je energetickou hostinou a lze si vybrat a vyjádřit naprosto cokoliv, takže právě proto byste měli věnovat pozornost, jakou úroveň vědomí si zvolíte.  Energie nemá svůj názor, neposuzuje, je předkládána jako možnost  spojení a čeká, až si vyberete.
Uvědomujte si sebe sama jako božskou bytost a spojíte se s těmi nejvyššími energetickými frekvencemi, jež umožní vašemu božství, aby se projevilo. Vědomě odmítněte strach a nebude pro vás jako možnost existovat. Dovolte svému vědomí, aby si zvolilo radost, klid a hojnost ve všem, po čem vaše srdce touží a taková bude realita, kterou pro sebe stvoříte.
Copyright ©2011 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc. www.urielheals.com
(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka – pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.)



Dávám svobodu jiným



Pokud dávám svobodu jiným, já sama se cítím svobodně.

Pokud nikoho nespoutávám, nikdo nespoutává mě.

Nic si neberte osobně. Pokud se tím budete řídit, budete v určitém smyslu svobodný, protože vás už neovlivní názory jiných o vás, o vaší práci, o vašem vzhledu, o vašem předchozím životě.

Nedělejte nic, co vy sami nechcete. Pokud od vás někdo něco chce, nebo vás někam volá a vy jít nechcete, prostě řekněte ne. Naučte se říci NE! Máte právo svobodně se rozhodnout bez toho, abyste se nechali někým ovlivnit.

Svoboda je nenechat, aby nás ovlivňovaly vnější okolnosti, protože mohou ovlivnit naše pocity a tok našich myšlenek.



JAK VYTVOŘIT VZTAH JAKÝ CHCETE

Jakmile znáte esenci, můžete využít mnoho nejrůznějších forem.
Jeden z univerzálních zákonů ve vztazích říká, že pro vytvoření vztahu, jaký chcete, se potřebujete soustředit více na tvoření esence, než na specifickou formu. Co je tou esencí? Je to pocit, duchovní kvalita; je to láska duše. Když chybí esence, nebude fungovat žádná forma. Když je však přítomna, funguje mnoho forem.
Esencí toho, co chcete může být například láskyplné spojení, kdy oba vzájemně se o sebe staráte. Možná si myslíte, že to prožijete, když půjdete ven a strávíte s druhým člověkem nějaký čas – konkrétní forma. Jenže, když vás někdo pozve venku a stejně s vámi nevytváří láskyplné spojení, pak vám daná konkrétní forma – procházka – nepřinese to, co chcete. Ale když s vámi daný člověk vytvoří báječné spojení plné lásky, zafunguje mnoho forem, dokonce i to, že zůstanete doma.

Lidé mají často konkrétní představy, co mají druzí udělat, aby ukázali jejich lásku. Možná chcete, aby vám nějaký člověk projevoval lásku určitým způsobem, aby vás například pozorně poslouchal, byl k vám něžný nebo vás oceňoval. Po dětech lze chcete, aby vám pomohli s drobnými pracemi, věnovali vám pozornost, řídili se vašimi doporučeními a dělali to, co se vám líbí. Po přátelích byste chtěli, aby se s vámi pravidelně scházeli, odpověděli na vaše telefonáty a byly vám k dispozici, když s nimi chcete trávit čas. Po životním partnerovi zase můžete chtít, aby vás více finančně podporoval nebo překvapovat různými dárky, bral vás na krásné místa nebo aby vás pozorně poslouchal. Žádná vnější formy vám nepřinesou trvalou radost. Osobnost není nikdy šťastná dlouho. Když jsou některé její přání naplněné, přijde se seznamem mnoho dalších! Když se otevřete a budete přijímat esenci toho, co chcete, namísto očekávání konkrétních forem, může k vám přijít láska od kohokoliv a od všech. To vám přinese opravdovou radost a trvalé štěstí.

Ptejte se sebe sama, jaké pocity, jaké kvality si přejete mít v tomto vztahu. Mohou to být pocity jasu, jemnosti, spojení nebo harmonie. Spojte se se svou duší a Přejte si od ní tyto pocity a kvality lásky, když roznášet energii mezi svými srdečními centry. Nadechněte se a přeneste energii ze svého srdečního centra do svého hlavového centra, abyste pocítili jas a jednotu lásky. Vydechněte a pošlete světlo ze svého hlavového centra do skrytého bodu, abyste posílili svou vůli milovat. Znovu se nadechněte a vytáhněte energii solárního plexu do svého srdečního centra, abyste se odevzdali lásce. Prociťujte všude kolem sebe Světovou Přítomnost Lásky, která posílí vaši schopnost projevovat lásku. Pomyslete na člověka, kterého jste si vybrali. Spojte se v rovině duše a vyzařujte kvality lásky duše, které chcete zažívat ve vašem vztahu. Požádejte svou duši, aby vám pomohla přijímat vhled týkající se nových možnosti, jak být spolu, které by vám pomohly tyto kvality lásky prožívat. Když si budete představovat, jak se tyto kvality objevují ve vašem spojení s tímto člověkem, dříve nebo později k tomu dojde. Když si vytvoříte duchovní kvality lásky ve vašem vztahu, odpovídající formy a struktury se přirozeně rozvinou.

Nezůstávejte při konkrétní podobě, v jaké byste chtěli od tohoto člověka dostávat lásku a podívejte se, jestli vám ji nenabízí nějakým jiným způsobem, který jste si předtím třeba neuvědomovali. Lidé vám obvykle neodpírá to, co chcete, protože by vás chtěli zraňovat nebo zadržovat svou lásku. Dávají ji často způsobem, jakým ji sami dostávali nebo jakým ji chtějí přijímat. I když je o to přímo požádáte. Nemusí být schopni projevit lásku tak, jak chcete, protože takové chování je jim cizí. Může jim to připadat nepřirozené, nebo budou mít problém vůbec uvěřit, že to pro vás tolik znamená. Lidem se můžete přiblížit, když se vzdáte potřeby přijímat lásku určitým způsobem a najdete mezi vámi esenci lásky.

Rozpoznávejte všechny podoby, ve kterých vám lidé dávají esenci lásky, a to i ty, které jste si dosud nevšimli nebo jste jejich neuznávaly. Poděkujte lidem za každý dar lásky, který vám nabídnou. Nespoléhejte na gesta nebo vnější projevy jako důkaz toho, že vás lidé milují. Spoléhat se raději na pocit lásky, který mezi
vámi je.

Ukázka ze stránek :
JAK VYTVOŘIT VZTAH JAKÝ CHCETE

VŮLE MILOVAT

Prociťujte vytrvalou a neochvějnou lásku vaší duše.
Láska vaší duše je stálá, vždy přítomna a je na ni spolehnutí. Můžete si být jisti, že vaše duše vás miluje, ať se s vámi děje cokoliv. Žádná nálada, myšlenka ani pocit neovlivní vůli vaší duše milovat. Na chvíli vnímejte trvalost lásky vaší duše k vám. Neustále vás zalévá svou lásku. Představte si, že máte sami sebe rádi tak, jak vás miluje vaše duše - trvale, stále - láskou, která se nemění podle nálad a myšlenek.

Po zbytek dnešního dne a zítra sledujte svůj vnitřní dialog. Zachyťte všechny myšlenky a pocity, které jsou vůči vám nelaskavý. Pak se spojte ze svou duší a vnímejte, jak posílá svou vůli milovat z vašeho hlavového centra do skrytého bodu, posílí vaši schopnost vytrvale milovat sebe samých. Proměňte jakékoli špatné myšlenky na láskyplné. čím trvalejší milujete sebe sama, tím trvalejší lásku budete dostávat od druhých.

Pomyslete na člověka, kterého jste si vybrali na spojování duší. Jaká stálá a vyrovnaná je vaše láska, kterou mu projevujete? Kolísala vaše ochota být láskyplný s vašimi náladami a rozmary? Až budete stimulovat skrytý bod, kontaktujte se s kvalitami lásky, jakými jsou vytrvalost, neochvějnost a stálost. Spojte se s duší a vyzařujte celistvou, vytrvalou lásku. Řekněte si, že budete vyzařovat lásku vytrvale a bude na ni spolehnutí. Můžete si říct: "Zavazuji se milovat tě tak trvale, jak jen dokážu."
Představte si, jak daného člověka milujete láskou vaší duše - nekolísající, trvalou láskou.

Rozpomeňte se, jak trvale jste daného člověka milovali, složité období nevyjímaje. Světlo vaší lásky bylo možná chvílemi jasnější, chvílemi potemnělejší, ale bylo tam. Vzpomeňte si, jak jste jak jste nabízeli lásku i ve chvílích, kdy jste měli chuť se stáhnout a nechat ji v sobě. Uznejte, jaká trvalá je vaše láska již nyní. Uložte si do mysli obraz, jak tohoto člověka milujete trvale a neochvějně.

Pomyslete na nějakou situaci, ve které jste před tím nedokázali zůstat otevření a dávat lásku. Přehrajte si v mysli, jak ji ode dneška řešíte jinak. Spojte se se svou duší, zatímco vysílá vůli milovat do vašeho centra solárního plexu. Představujte si, jak jednáte s láskou, i když ten druhý jedná příkře. Představte si, že se cítíte klidní a v míru, průchozí vůči jeho emocím. Když projevujete vůli vaší duše milovat, vaše láska se nemění podle jednotlivých akcí a reakcí druhých. Milujete bez ohledu na to, co právě cítíte nebo co se děje ve vašem životě.

A pokud nemáte chuť cítit k někomu lásku, to nevadí. Možná dokážete milovat jen jeho duši a ne osobnost. Protože milujete vytrvale také sebe sama, můžete se rozhodnout nebýt s někým, jehož chování vás zraňuje. Můžete si vážit sebe sama, své duše, cesty a vlastního života a zároveň nekolísá v lásce k druhým. Nenuťte se k žádným pocitům ani činem, lásku k druhým nevyjímaje! Nadále se spojujte s duší člověka, s nímž řešíte vztah, a zároveň se svou duší aktivujte svůj skrytý bod v solárním plexu. Lásku projevujte jen tehdy, když cítíte, že je ta pravá chvíle.

Ukázka ze stránek:
VŮLE MILOVAT

PRAVDA O BEBÍČKÁCH

Tento článek měl být původně věnovaný všem marodům a všem, kteří vedle a nebo s marody žijí. Jenže…. Jsem si uvědomila, že človíček nemusí být zrovna jen marod, aby cítil bolest…. A tak článek bude zaměřen na všechny bolesti světa, které nás bolí a trápí….

Chtěla bych ve vás probudit uvědomění si toho…. co vlastně děláme za chybu, při svých bolestech…trápeních a co je důvodem toho, že v ní kolikrát tak dlouho jsme a mnohdy se naše bebíčko ještě zvětší, naroste a my se v tom tak plácáme.

Týká se to jak fyzický, tak psychických i srdečních (láskově vztahových) bebíček (ty poslední dvě – kolikrát bolí a jsou ještě horší jak ty fyzické).

Pojďme ale k věci:

Ať už je to jakákoliv bolest…. Neuvědomujeme si, že čím víc jí věnujeme pozornost, čím víc si své zranění, bolest hladíme… čím víc se o ni bavíme s druhými, hledáme na internetu co nejvíce informací o tom co nás tolik bolí…že si vlastně tuto svoji bolest …tou svou pozorností hýčkáme. Už vás slyším….co to mele…. co to má pro Boha znamenat…. Jen hezky vychladněte a až zchládnete…tak čtěte dál. Je to tak moji drazí…. I já i ty i vy ostatní…jste si tím prošli a nebo procházíte…. Chováme se kolikrát jako masochisti… kteří sedí s dutkama v ruce a bičujeme si do krve svá záda….otevíráme rány a sypeme si do nich pepř a sůl. Litujeme se, ptáme se sebe i ostatní…proč zrovna já a když o své bolesti povídáme….tak to vyprávíme a prožíváme a vyžíváme se v tom…. Óóó…. jak hezky přihnojujeme naši bolest a necháváme ji růst. ).

Takže co dělat? Jak na to?

Určitě si svou bolest prožijme…ale ne moc dlouho… pokud je třeba, klidně si vezměme pilulku..od bolesti…protože ve fyzické bolesti nedokážeme myslet na nic jiného než na tu naši bolest….ale jakmile bolest malinko poleví…ponořme se do sebe a hledejme příčinu bolesti (kdo to zvládne bez pilulky klobouk dolů před vámi a udělejte to bez pilulky)…. Hledejme ve svém nitru, putujme po svém těle a ptejme se…. co je příčinou…. Jakmile odhalíme příčinu, část balvanu z nás spadne…další část spadne, když pochopíme a zbytek spadne…a budeme volní…pokud začneme myslet a žít jinak. Pak se zbavíme bolesti…ať už je to bolest fyzická, srdeční či psychická. Spousta lidí bojuje se svou bolestí a trápením… ale to je tlačení na pilu…. Není třeba boje… ve válce vždy jen válčíme a když zbavujeme sebe bolesti… předáváme bolest druhým…..v běžném životě se to projevuje tak…že tu bolest kterou předáváme druhým je to čemu říkáme OBVIŇOVÁNÍ druhých…hážeme vinu na druhé a tím vyvoláváme v nich pocity viny… To je běžné,…protože nechce vzít odpovědnost za to co se nám stalo na sebe…jednodušší je….hodit to na někoho…sice se nám na chvíli podaří utlumit své sebebičování a bičujeme druhé…….ale je to opravdu jen dočasné… neuleví se nám.

Jsem zastánce příkladu…jedině příklad dokáže alespoň malinko otevřít oči.

Kdysi…jsem se sebebičovala… a do ran si sypala sůl, a všechno možné koření, které rány štípalo a hnisalo. Házela jsem vinu na druhé…. A jak mi tenkrát bylo krásně…. Připadala jsem si jak hlavní hrdinka nějaké telenovely…. Litovala jsem se, a krásně se ve své bolesti ubíjela ( je řeč o srdeční bolesti, která se nakonec projevila i fyzicky na srdíčku a na jiných orgánech…protože všechno se vším souvisí )… ale pak jsem se zvedla…převzala zodpovědnost za to co se mi děje… dělo se mi jen to, čeho jsem se bála, toho co jsem si myslela, že se mi nemůže stát…moje strachy se zhmotnily. Odpustila jsem sobě i jemu…a i jí… která byla mezi námi…. Byl to osvobozující pocit. Co mě k tomu dovedlnáhled obrázkuo? Blesková myšlenka, … uvědomila jsem si, že díky tomu, že ho ještě pořád miluju…budu ráda a mít dobrý pocit když bude šťastný někde jinde…s někým jiným… Představa, že by byla konečná v podobě smrti, že by se mu něco stalo… to by byla konečná…tady se nedá nic změnit v nic doufat, že se to otočí…měla jsem před sebou vidinu, kdy on není….bože…to byla teprve bolest a tím pádem u mě došlo k tomu, že jsem pochopila, že život je pro mě důležitější…než moje majetnictví jeho citů… dala jsem mu svobodu a tím pádem i sobě.

Je třeba si uvědomit, že každém konci, je nový začátek…..je třeba si uvědomit… že čím déle a víc budeme svou bolest hýčkat a bičovat se…tím dél u nás zůstane a tím víc dáme prostor pro její růst.

Ať už je to fyzická bolest, či srdeční, či psychická bolest….. stačí pochopit její příčinu, stačí ji přestat hladit a věnovat jí pozornost….a ona nás sama opustí…přestane existovat. Dokud se v ní budeme rochnit a užívat si jí… o to dýl s námi bude.

Existuje jedna větička…. Kterou je třeba při pochopení pronést a svou bolest propustit ze svého život DĚKUJI ZA TUTO ZKUŠENOST…POCHOPILA JSEM, STAČILO, PROPUŠTÍM TĚ ZE SVÉHO ŽIVOTA…. A TAK SE STAŇ.

Vím, že tady opakuju některé věty dokola…ale jsou to věty, které je třeba abyste si uvědomili, tak jako jsem si je kdysi uvědomila já. Jsem jedna z vás…mám své problémy, své bebíčka, ale věřte mi, že dnes se v nich nerochním…….nechávám je plynout, pozoruju je…a když už některé z nich podlehnu, tak je to otázka hodin a ne dnů nebo měsíců…tak jak tomu bylo dřív.

Přestaňte hýčkat své bebíčka a pošlete je k šípku… pokud hodláte být masochisti…….tož si to užijte… ale nepište mi o svých problémech…s vámi totiž neudělám nic… a nikdo jiný, protože pokud sami nechcete se zbavit své bolesti…nikdo jiný to za vás neudělá…ani lékař, ani léčitel, ani kouzelník, ani andělé, ani bůh, ani kouzelná pilulka či jiný zázračný preparát, ani NIC A NIKDO JINÝ….jen VY … je to jen a jen o vás a ve vás. Pokud chcete pochopit a chcete se zbavit své bolesti…klidně se obraťte na mě a nebo na kohokoliv u koho si myslíte, že vám může pomoct v pochopení….

Mějte se a smějte se….a žijte svůj život v pochopení, lásce….láska a sebeláska je základ všeho čemu věříme……ať už je to budhismus, víra katolická, evangelická, husitská….atd… je jedno čemu věříte…. Základ – kořen všech VÍR je LÁSKA.

prevzaté z:

http://www.moje-pravdy.cz/

PARADOX LIDSKÉ EXISTENCE

Ačkoli podstata nás všech je dokonale čistá, není snadné s ní navázat spojení. Těžkopádný způsob, kterým naše mysl obyčejně funguje, vytěsňuje tuto hlubší, jemnější vibraci do té míry, že si její existence zpravidla nejsme vědomi. Chceme-li skutečně s touto jemnou esencí navázat spojení, musíme utišit všechny rušivé vlivy a uvolnit se z pout, kterými nás omezuje naše obvyklé chápání věcí a jejich podoby.

Během života na tomto světě nás naše podmínění vede k domněnce, že fungujeme převážně racionálním, logickým, či snad dokonce intelektuálním způsobem, že právě v těchto oblastech spočívá naše síla. Požadujeme, aby se svět kolem nás choval podle zákonů racionality.Věda a technika jsou zajisté mimořádnými projevy lidské inteligence, ale scientismus z nás může udělat mechanické bytosti, vést nás k tomu, abychom se přirovnávali ke strojům, zvláště k počítačům. A tak přikládáme obrovský význam rozumu a intelektu, vnějšímu a materiálnímu pokroku, a podceňujeme či dokonce vůbec nebereme v úvahu další lidské stránky.

Ve skutečnosti však racionalita není nejmocnější součástí lidské bytosti. Neměla by to být ani iracionalita, i když tak tomu často bývá. Je jí ne-racionalita. Právě ona je silou, která nás většinou ovládá. Ne-racionalita je projevem nevědomé mysli, té části lidské bytosti, která má obrovskou moc, je nadána instinkty a pracuje podle svých vlastních pravidel. Je upřímnější, ryzejší než racionalita; ve srovnání s ní je v bezprostřednějším spojení s nitrem člověka a nezastírá existenci rozporuplných sil v mysli. Rozporuplné síly jsou zdrojem negativity. Negativita v lidské mysli, které se nic nestaví do cesty, je přenášena do vnějšího světa a tam ničí a zraňuje druhé.V tom spočívá onen paradox. Domníváme se, že jsme rozumné bytosti. Žijeme své životy a plánujeme si je, jako by vše ovládala racionalita. Daleko častěji však převládá ne-racionalita, a to nás mate.Racionální náhled nám diktuje, abychom se zaměřovali jen na to, co dokážeme vnímat. Tím své porozumění omezujeme na dopady a následky spíš než na jejich příčiny, které se často skrývají v nevědomí. Takto ztrácíme kontakt se sebou samými, například při projevech deprese, úzkosti, stresu a jiných nežádoucích negativních stavů či neočekávaných nálad. Protože postrádáme spojení se sebou, nevíme, proč tyto stavy vznikají a odkud se berou.Chybí-li nám toto napojení, nejsme s to psychicky či duchovně růst, protože naše jemné vnitřní energetické systémy jsou narušené a my nejsme schopni sami sobě rozumět. Je proto třeba si tento paradox přiznat a vyrovnat se s ním; spíše se naučit s ním žít než ho přehlížet nebo popírat. Poté se začneme otevírat těm zvláštním, někdy zneklidňujícím, někdy dokonale pokojným silám, které nás také utvářejí, a začneme je přijímat. A právě zde je počátek skutečné duchovní kreativity, kterou obvykle nazýváme duchovní cestou.

Je to cesta duchovní, protože nevyhnutelně vede na jedné straně k oslabování sebestředného uchopování a na druhé straně k rozkvětu probuzených kvalit. Na počátku naší cesty je hlavním sídlem zmíněného uchopování racionální mysl, která se snaží udržovat vše na svém místě. Uznání existence hlubších sil a umožnění jejich integrace tuto tendenci oslabuje, protože nutkavé úsilí mít vše pod kontrolou ztrácí půdu pod nohama.

C. G. Jung popisuje tento stav, když hovoří o individuaci a o postupném odkládání jednotlivých vrstev osobnosti:

Rodí se vědomí, které už nadále není spoutáno malicherným, přecitlivělým, subjektivním světem ega, ale svobodně se podílí na širším světě objektivních zájmů. Rozšířené vědomí už není tím chytlavým, egoistickým uzlíčkem osobních přání, obav, nadějí a ambicí, které musí být neustále vyvažovány a usměrňovány nevědomými tendencemi působícími v opačném směru. Namísto toho je funkcí vztahu ke světu objektů a bezezbytku zapojuje jednotlivce do nerozlučné komunikace se světem v tom nejširším měřítku.12Uvedený rozbor poměrů lidské existence se nabízí jako předehra či pozadí ke scénáři žití, snění a umírání, protože to, co prochází jednotlivými sférami, je právě naše lidskost ve svých mnoha rozměrech. Nahlížíme-li na sebe jako na něco omezeného a statického, v psychickém i duchovním smyslu se tímto náhledem omezujeme. Nebudeme schopni se přes něj přenést. Udržíme-li si však odstup a budeme-li sami sebe vidět jako bytosti komplexnější či dokonce vícerozměrné, vytvoříme prostor pro širší a prostorovější perspektivu. A to je základem proměny, k níž dochází během bdění i snu, i základem cvičení vedoucích k vysvobození v bardu smrti.

Racionální mysl zajisté sehrává v životě důležitou roli. Právě díky ní rozpoznáváme vysoký stupeň kontinuity v tomto světě, což nám umožňuje jednat v celém spektru lidské aktivity. Díky ní jsme také schopni pamatovat si všechny běžné denní úkony, které máme vykonat. Tvoří však pouze jednu část našeho celkového psychického uspořádání.

Pokud nechápeme tuto komplexní povahu naší psýché, nebudeme schopni integrovat svou energii v její úplnosti a uvést do vzájemného souladu své hlubinné energetické systémy.* Nezahájíme-li proces integrace, bude to brzdit naši schopnost cvičení mysli během snění. Chybějící integrace má ještě vážnější následky při umírání, protože všechny neintegrované vlivy v našem nevědomí se během umírání a po smrti projeví a způsobí obtíže. Tomuto tématu se budeme věnovat později.

Pochopení komplexní povahy naší psýché a integrující energie vede k tomu, že dokážeme přijímat lidskou existenci jako paradox. Opouštíme názor, že pouze racionální svět je autentický. Uznáváme síly našeho nevědomí a učíme se s nimi pracovat. Díky tomu se bude moci projevit integrovaná mysl.

Rob Nairn

http://eldhwen.wordpress.com/2011/08/31/parado...

Od ega k srdci

Nespokojenost s tím, co vám nabízí vědomí založené na egu, touha po “nečem jiném“: začátek konce.
Uvědomění si vlastních vazeb na vědomí založené na egu, rozpoznání a propuštění emocí a myšlenek s tím spojených: střed konce.
Umožnění odumření starých, na egu založených energií uvnitř sebe sama, odhození kukly, proměna v novou verzi sebe sama: konec konce.
Probuzení vědomí založeného na srdci ve vás, motivovaného láskou a svobodou; pomoc ostatním při zvládání přechodu.

Fáze 1: Ego již neposkytuje naplnění

Přechod od vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci začíná zkušeností vnitřní prázdnoty. Věci, jež kdysi přitahovaly vaši plnou pozornost, nebo situace, v nichž jste zůstali naprosto uvězněni v přítomném okamžiku, vám nyní neposkytují naplnění ani inspiraci. Věci nějak, zdá se, ztratily svůj obvyklý význam a účel.

Než dojdete ke zkušenosti tohoto prázdna, je vědomí ve spárech strachu a z toho vyplývající potřeby neustálého opětovného potvrzování sebe sama. Vytrvale vyhledává vnější ocenění, protože není ochotno čelit strachu z odmítnutí a samoty, jenž stojí v pozadí. Tento hluboký strach a potřeba vnějšího potvrzení mohou být jako skutečné pohnutky mnoha vašich činů dlouho skryty. Může na nich být vybudován celý váš život, aniž byste si to vědomě uvědomovali. Možná jste si vědomi sotva znatelného vnitřního neklidu nebo napětí. Ale často musí přijít výrazná událost jako rozpad partnerského vztahu, smrt někoho milovaného či ztráta zaměstnání, aby vás vyzvala k opravdovému průzkumu, čeho se vlastně tento neklid či napětí týká.

Je-li středem vaší bytosti ego, vaše vědomí a váš emocionální život jsou ve stavu křeči. Strachy se krčíte a z oné pozice jste pak trvale v obranném postavení. Když jste ve fázi ega, stále zažíváte nedostatek, potřebu mít víc. Základ vašich myšlenek, pocitů a činů tvoří černá díra, prázdnota, již nelze nikdy úplně zaplnit. Jde o doupě strachu, místo ukryté ve stínech, neboť vy od něj své vědomí odvracíte. Tam ve stínech existuje prázdnota, jíž si jste mlhavě vědomi, ale jít tam nechcete.

V tomto stádiu je váš vztah k Bohu či Všemu-co-je poznamenán pocity oddělenosti. Hluboko ve svém nitru se cítíte osamocení a opuštění. Připadáte si jako ulomená, bezvýznamná část bez jakéhokoliv účelu. A vzhledem k tomu, že svůj strach z tohoto maskujete, prožíváte to pouze nepřímo, jako stín.

Lidé se hrozí toho, že by měli čelit vnitřní prázdnotě s plným uvědoměním. Přímé setkání s vlastní vnitřní temnotou a její prozkoumání je děsí. Nicméně, pokud se jí nepostavíte čelem, stále tu je, a vy si budete muset vyvinou “strategii přežití“, abyste učinili život snesitelným. Strategií ega vždy je vypořádat se s problémem jen okrajově, namísto abyste pronikli k jeho středu. Ego se snaží problém vyřešit tím, že obrací vaše vědomí ven. Pokouší se ulevit vnitřní bolesti tak, že vám poskytne vnější energie. Energiemi, které má obzvláště rádo, jsou: uznání, obdiv, moc, pozornost, atd. Takto ego zdánlivě vytváří odezvu na hlubokou touhu duše po jednotě, bezpečí a lásce.

Tato touha sama o sobě je naprosto oprávněná a opravdová. Bůh vás volá. Volá vás vaše vlastní přirozenost. Vy jste Bůh! Bůh je energií jednoty, bezpečí a lásky. Každý dychtí po bezpodmínečné lásce a objetí Energie, již nazýváte Bohem. V samotné podstatě je tato touha přáním být si absolutně vědom svého božího Já, a proto v jednotě s ním. Vaše vlastní božství je vaší vstupenkou k bezpodmínečné lásce. Nalézt ji můžete jen tím, že projdete strachem a temnotou, jež ji obklopují, a toto učiníte obrácením své pozornosti do svého nitra, namísto navenek. Provedete to tak, že použijete svého vědomí jako světla, které odežene stíny. Vědomí je světlem. Proto tedy nemusí s temnotou bojovat; pouhá jeho přítomnost ji rozpouští. Jestliže obrátíte své vědomí dovnitř, budou se dít zázraky.

Ego, v každém případě, postupuje přesně opačně. Zaznamenává potřebu lásky a bezpečí, ale zaměří se na reakci, kdy nemusí čelit vnitřní temnotě a strachu. Aby toho dosáhlo, použije určitého “triku“: přemění potřebu lásky v potřebu souhlasu a uznání od druhých lidí. Promění potřebu jednoty a harmonie v potřebu vyniknout a být lepší než ostatní. Jakmile si myslíte, že být milován znamená být obdivován pro to, čeho jste dosáhli, nemusíte již pro lásku chodit dovnitř; stačí jednoduše více pracovat! Tímto způsobem se ego pokouší udržet pokličku na nádobě se strachem.

Vaše původní touha po lásce a blažené jednotě se nyní deformovala v touhu po uznání. Neustále hledáte vnější potvrzení, které vám poskytne určitou dočasnou útěchu. Vaše vědomí je v podstatě zaměřeno na vnější svět. Spoléháte na úsudek druhých lidí a jste velmi citliví na to, co si o vás ostatní myslí. To je pro vás vysoce důležité, neboť na tom závisí vaše sebeúcta. Ve skutečnosti váš pocit vlastní hodnoty klesá stále hlouběji, protože předáváte svou sílu vnějším silám, které vás posuzují dle vašeho vnějšího výkonu a ne podle toho, kým doopravdy jste.

Mezitím však nedošlo k úlevě od onoho hluboce usazeného pocitu opuštěnosti a osamělosti. Vlastně se zhoršuje, jelikož na něj odmítáte pohlédnout. To, nač se nechcete podívat, se stává vaší “stinnou stránkou“. Strach, hněv a negativita se mohou potloukat kolem a ovlivňovat vás, posílené vaším odmítnutím jít do svého nitra. Ego umí být velice tvrdohlavé, když dojde na potlačení jistých pochybností, tušení a pocitů; snadno se kontroly nevzdá.

To, co ve svém světě vnímáte jako “zlo“, je vždy výsledkem lpění na osobní moci. Jde o odmítnutí vzdát se kontroly a přijmout vnitřní strachy a temnotu.

Prvním krokem k osvícení je poddat se “tomu, co je“. Osvícení znamená, že vpustíte do světla svého vědomí všechny aspekty své bytosti. Osvícení neznamená, že jste si plně vědomi všeho v sobě, ale že jste ochotni vědomě čelit každému aspektu.

Osvícení se rovná lásce. Láska znamená, že přijímáte sami sebe takové, jací jste.

Vnitřní temnota, onen pocit opuštěnosti v hlubinách vaší duše, jehož se tolik bojíte, je dočasná. Tato fáze ega je prostě jedním krokem v rozsáhlém vývoji a rozvoji vědomí. V tomto stádiu je podniknut první skok směrem k individualizovanému božímu vědomí.

Zrození individuálního vědomí, zrození vás jako “oddělené duše“, je spojeno se zkušeností opuštění, oddělení od vaší Matky/Otce. Je to srovnatelné s traumatem zrození ve vašem fyzickém světě. V děloze miminko zakouší oceánský pocit jednoty s matkou. Jakmile se narodí, stává se samostatnou jednotkou.

V důsledku tohoto traumatu zrození - nyní mluvíme o zrození duše - si s sebou duše nese pocit odtržení; musela se rozloučit se vším, co považovala za jisté.

Novorozená duše touží po návratu do polovědomého stavu jednoty, z něhož vzešla a jenž považuje za svůj Domov. Protože to je nemožné, duše zažívá velký strach a pocity zoufalství a pochyb. Tato vnitřní bolest a ztráta orientace se postupně stane živnou půdou pro uchopení moci egem. Duše se musí vypořádat se strachem a bolestí, a ego slibuje, že nalezne řešení. Ego dává vědomí duše naději na získání moci a nadvlády. Duše, jež si připadá bezmocná a ztracená, se podvolí a přepustí vedení egu.

Ego je onou částí duše, která je orientovaná na hmotný, vnější svět. Ego je v zásadě nástrojem duše k manifestaci jí samotné jako fyzické bytosti v rámci času a prostoru. Ego poskytuje vědomí ohnisko zájmu. Což činí vědomí konkrétním namísto oceánským, staví ho do “teď a tady“ namísto “všude“. Ego převádí vnitřní impulsy do určité hmotné podoby. Je to ta vaše část, která přemosťuje propast mezi vaší nehmotnou duchovní částí a vaší fyzickou částí.

Pro duši coby nehmotnou duchovní bytost je poměrně nepřirozené být pevně usazena v čase a prostoru. Duše je od základu nezávislá na jakékoliv hmotné formě. Zdají-li se vám sny o tom, že létáte, navazujete kontakt s touto nezávislou a svobodnou částí sebe sama. Na druhé straně, ego svazuje a zastavuje ve vývoji. Umožňuje vám fungování ve fyzické realitě. Jako takové, hraje ego významnou roli, jež nemá nic společného s pojmy “dobrý“ či “špatný“. Jestliže pracuje ve vyvážené situaci, je ego neutrálním a nepostradatelným nástrojem duše, která na Zemi ve fyzickém těle pobývá.

Na každý pád, jakmile ego začne spíše vládnout vědomí duše, než aby fungovalo jako její nástroj, duše se vychyluje z rovnováhy. Když ego rozkazuje duši (to je hlavní znak vědomí založeného na egu), pak ego jednoduše nepřevede vnitřní impulsy do hmotné podoby, nýbrž bude tyto impulsy řídit a selektivně potlačovat. Ego vám pak předkládá pokroucený obraz skutečnosti. Nevyrovnané ego trvale usiluje o získání moci a nadvlády a všechna fakta bude interpretovat jako kladné či záporné právě na tomto základě.

Je celkem poučné, když odhalíte ve svém každodenním životě své vlastní motivy založené na moci a ovládání. Zkuste si všimnout, jak často chcete přizpůsobit věci či lidi své vůli, i kdyby šlo o vznešený cíl. Jak často vás dopálí, jestliže se něco nedaří dle vaší představy? Je důležité si uvědomit, že za potřebou mít navrch je vždy ukryt strach ze ztráty kontroly. Zeptejte se tedy sebe sama: jaké riziko spočívá v propuštění potřeby vše řídit nebo v opuštění potřeby předvídatelnosti? Jaký je můj nejhlubší strach?

Cenou, již platíte nyní za udržování věcí “pod kontrolou“, je napjatost a omezenost vašeho přístupu k životu.

Odvážíte-li se žít z vnitřní inspirace a dělat jen to, co vám přináší radost, vytvoří to ve vašem životě přirozený a opravdový řád. Budete se cítit uvolnění a šťastní, aniž byste cítili potřebu utvářet proud života. Toto znamená žít beze strachu: žít s plnou důvěrou v to, co vám život přinese. Jste toho schopni?

Pro mladou duši je past vědomí založeného na egu téměř nevyhnutelná. Ego nabízí cestu ven z problému strachu a opuštěnosti; přesunuje vaši pozornost od “toho, co je uvnitř“, k “tomu, co můžete získat od vnějšího světa“. Což není skutečné řešení problému, ale zdánlivě přináší na chvíli úlevu. Uplatňování vlivu a kontroly nad vaším okolím vám může poskytnout dočasné uspokojení či “náboj“. Je s tím spojen krátký pocit, že jste milováni, obdivováni a váženi. To na nějaký čas utiší vaši bolest. Jenže to má krátký život, a vy se musíte opět přimět vynikat, být ještě lepší, milejší nebo prospěšnější.

Prosím, uvědomte si, že pod vlajkou ega můžete být milí i protivní, stejně tak dávat jako brát, dominovat nebo sloužit. Mnohé z toho, co je dáváno zdánlivě nesobecky, je nevědomým voláním o pozornost, lásku a uznání od příjemce daru. Jestliže trvale druhým dáváte a pečujete o ně, jednoduše se sami před sebou schováváte. Takže, abyste pochopili, co znamená nadvláda ega, nemusíte nezbytně hned myslet na kruté tyrany typu Hitlera nebo Saddama Husseina. Držte se jednoduchosti: sledujte sami sebe ve svém každodenním životě. Přítomnost nadvlády ega lze poznat podle potřeby mít věci pod kontrolou. Například chcete, aby se určití lidé chovali určitým způsobem. Abyste toho dosáhli, předvádíte konkrétní způsoby chování. Například jste poddajní a příjemní, a snažíte se nikdy nezranit něčí city. Za takovým chováním je ukryta potřeba mít vše pod kontrolou. “Protože chci, abyste mě měli rádi, nebudu vám odporovat.“ Tato linie myšlení je založena na strachu. Je to strach zůstat sám, strach z odmítnutí a opuštění. To, co vypadá jako příjemné a milé je ve skutečností formou popření sebe sama. Je to ego v činnosti.

Dokud ego vládne nad vaší duší, budete se potřebovat živit energií druhých, abyste se cítili dobře. Zdá se vám, že si musíte zasloužit přijetí od ostatních lidí, od nějaké autority mimo vás. Nicméně svět kolem vás není nehybný a stabilní. Nikdy se nemůžete spolehnout na stálou oddanost čehokoliv, na co spoléháte, ať je to váš choť, šéf či rodiče. Právě proto musíte nepřetržitě “pracovat“, neboť pořád číháte na “dávku souhlasu“ vyslanou vaším směrem. To vysvětluje onen napjatý a nervózní stav mysli, v němž se ustavičně nachází ten, jenž uvízl ve fázi ega.

Ego vám nemůže poskytnout opravdovou lásku a sebeúctu. Jím nabízené řešení traumatu opuštění je ve skutečnosti bezednou jámou. Pravým posláním vědomí mladé duše je stát se rodičem, jehož ztratila.

Uvědomte si, prosím, že konstrukce pozemského života, což znamená proces, kdy začnete jako bezmocné miminko a vyrostete v soběstačného dospělého člověka, vás často vyzývá, abyste právě toto učinili. Kolikrát spočívá klíč ke skutečnému štěstí ve vašich životech v tomto: že se stanete svým vlastním otcem a matkou a sami sobě poskytnete tu lásku a pochopení, které jste postrádali a postrádáte od ostatních. Na širší, metafyzické úrovni, o níž jsme dosud mluvili, to znamená: dojděte k poznání, že jste Bůh, ne jedna z jeho malých ztracených oveček. Právě toto uvědomění vás přivede domů. Právě toto uvědomění vás dovede k jádru toho, kým jste, tedy láskou a boží silou.

Konec fáze ega je na dohled, když si duše uvědomí, že opakuje tytéž cykly činností a myšlenek, znovu a znovu. Ego ztrácí svou nadvládu, jakmile je duše znavená a vyčerpaná věčnými boji o věčně nepolapitelné bohatství. Duše poté pojme podezření, že přísliby hry, v níž se nachází, jsou falešné a že ve skutečnosti neexistuje nic, co by mohla vyhrát. Začne-li mít duše po krk věčného snažení a toho, že má být nejlepší, uvolní trochu kontrolu.

Jakmile k řídícím myšlenkám a chování přichází méně energie, otevírá se energetický prostor pro nové a odlišné zkušenosti. Na začátku, když do této fáze vstoupíte, si můžete připadat uvnitř jen velmi unavení a prázdní. Věci, které jste dříve považovali za důležité, nyní mohou vypadat zcela bezvýznamné. Na povrch se mohou dostat strachy, které nemají žádnou jasnou nebo bezprostřední příčinu. Může jít o nejasný strach ze smrti nebo ze ztráty vašich milovaných. Může se též objevit vztek související se situacemi ve vaší práci či manželství. Vše, co bylo dříve jasné, je nyní zpochybněno. To, čemu se vědomí založené na egu snažilo zabránit, se konečně stalo.

Postupně je z nádoby zvedána poklička, a všechny možné nekontrolovatelné emoce a strachy vyskakují a vstupují do vašeho vědomí, zasévajíce pochybnosti a zmatek do vašeho života. Do onoho okamžiku jste z velké části fungovali na autopilota. Mnohé myšlenkové a pocitové vzorce se ve vašem nitru odehrávaly automaticky, vy jste je nechávali projít bez pochybností. To dodalo vašemu vědomí celistvost a stabilitu. Nicméně, s růstem a rozpínáním vašeho vědomí se vaše osobnost rozpolcuje. Jedna část se chce držet starých způsobů, ta druhá část tyto způsoby zpochybňuje a konfrontuje vás s nepříjemnými pocity jako hněv, strach a pochyby.

Expanze vědomí, k níž dochází na konci fáze ega je proto tedy často vnímána jako někdo, kdo kazí hru, jako nevítaný vetřelec. Toto nové uvědomění otřese vším, co se dříve zdálo být samozřejmé, a probudí ve vás emoce, s nimiž si nevíte rady. Když začnete zpochybňovat vzorce myšlení a jednání založené na egu, do vašeho vědomí vstoupí naprosto nová stránka vás samotných. Je to ta vaše část, jež miluje pravdu více než moc.

Život podle diktátu ega je plný potlačování. Sloužíte malému ustrašenému diktátorovi, jenž míří k moci a nadvládě, a to nejen nad vaším okolním prostředím, ale především nad vámi. Spontánní proud vašich pocitů a intuice je tímto diktátorem omezen. Ego si příliš nepotrpí na spontánnost. Brání vám ve volném vyjádření vašich pocitů, protože pocity a emoce jsou nekontrolovatelné a nepředvídatelné, což je pro ego nebezpečné. Ego pracuje s maskami.

Jestliže vám ego nařizuje: “buď příjemný a uvážlivý, abys získal sympatie lidí“, budete ve svém nitru systematicky potlačovat pocity, rozladění či hněv. Když začnete pochybovat o životaschopnosti tohoto diktátu, tyto potlačené emoce se znovu najednou vynoří. Pocity nezaniknou tím, že je potlačíte. Žijí dál a nabírají na intenzitě tím více, čím déle je potlačujete.

Jakmile duše zažije prázdnotu a pochyby tak typické pro končící fázi ega, je možné se seznámit se všemi pocity a emocemi, které byly předtím schovány v temnotě, a čelit jim. Tyto nahromaděné emoce a pocity jsou vstupní branou k vašemu většímu Já. Zkoumáním toho, co skutečně cítíte, spíše než toho, co byste cítit měli, obnovujete svou spontánnost a poctivost, onu svou část, jíž se též říká “vnitřní dítě“. Máte-li spojení se svými opravdovými pocity a emocemi, staví vás to na cestu k osvobození. Pak byl přechod k vědomí založenému na srdci zahájen.

© Pamela Kribbe

www.jeshua.net

(pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.)




Duše ženy


Ženská spiritualita v moderním světě

Lidé žijící v současné moderní společnosti zaměřené pouze na materiální realitu ztrácejí kontakt se svou duší. Běžný život se odehrává v omezené rovině racionálního pojetí zaměřeného na výkon, úspěch, účelnost a konzum. Životní styl je zrychlený, chaotický a postrádá hloubku. Většina žen moderního světa nemá ve svém životě žádný prostor pro rozvíjení darů intuice, pro rozmlouvání se svojí duší a s Bohem. Bez kontaktu se svou vlastní spiritualitou ale nemohou najít zakotvení ani samy v sobě. Naopak obnovené spojení s vnitřním domovem duše je skutečn&yacu te;m zdrojem síly a oporou v každodenním životě.

Hledejme naplnění

Pokud hledáme naplnění jen ve vnějších věcech, opakovaně nám to přináší pouze zklamání a pocit, že náš život není úplný. Mnohé z žen cítí touhu něco podstatného změnit a uvědomují si, že diktátu současné agresivní doby podléhat nechtějí. Zapomněly jsme cestu ke svojí duši a toužíme ji znovu nalézt. Současný způsob života nám však většinou neumožňuje odejít na několik let někam do ústraní a věnovat se vnitřnímu hledání, a tak se duchovní probouzení odehrává v běžném životě se všemi jeho nároky a požadavky. Vyžaduje to od nás odvahu jít svou cesto u, vybojovat si vlastní prostor, překonat mnoho překážek uvnitř sebe i venku v běžném životě a obnovit v sobě důvěru ve správné vedení našeho srdce. A to navzdory tomu, že svět kolem nás - a často i naši nejbližší - spiritualitu a existenci duchovního světa popírají.Většinou v tomto procesu hledání zůstáváme osamoceny a mnohdy ani netušíme, že potíže, se kterými se potýkáme, přímo souvisí s duchovní transformací. Potřebujeme více informací o spiritualitě běžného života dnešní ženy a potřebujeme se podpořit navzájem. Sdělení žen, které už transformací prošly a svoje spojení se svou prapůvodní podstatou obnovily, je velmi posilující. < /strong>

Skutečná spiritualita čili spojení, které nás léčí zevnitř, není ve slovech a nelze je jednoduše popsat...

Je to esence, podstata, původní materie.

Něco, co se můžeme znovu naučit vnímat hluboko v sobě v místech, která jsou za slovy. Jde o to vzpomenout si a najít tajná dvířka ve zdi, která jsme znaly jako děti. Jenom tak můžeme nalézt opět své vlastní zdroje, obnovit spojení se svojí přirozenou silou a moudrostí. Znamená to učit se od žen, které svoje původní kořeny neztratily anebo je znovu nalezly. Jinak se v dnešním světě výkonu, racionality, zodpovědnosti a studeného prefekcionismu ztratíme a tím zmizí i naše spiritualita.

Spirituální cesta je něco zcela odlišného než touha po tom být perfektní.

Snaha o sebeovládání mysli, emocí nebo těla je jen odrazem našeho hlubokého odmítání a nepřijetí. Můžeme se mnoho let věnovat vylepšování určité části sama sebe podle nějakého systému nebo pod vedením jiného člověka, a přesto se uvnitř nemusíme vůbec změnit. Naše snaha je pak jen povrchní a nepřinese nám ani více klidu do života, ani skutečné navázání kontaktu se svým nitrem. Takové úsilí se naopak může stát tou největší překážkou, neboť cestu zpátky můžeme najít jenom tehdy, jsme-li vedeny svým srdcem a láskyplně přijímáme všechno, čím jsme. Každ&aa cute; naše část chce žít a ta, kterou potlačujeme, protože se nám nelíbí, se naší pozornosti dožaduje o to víc. Pak přicházejí návaly vzteku, strachů nebo rezignace. Cesta srdce je cestou lásky a přijímání a otevírá duši.

V první řadě se proto musíme naučit milovat samy sebe.

Vnitřní hlas moudrosti

Vnitřní vedení může každý pocítit hluboko ve svém srdci. Je to, jako když luskneme prsty a náhle máme jasný pocit "to je ono"! Každá z nás takovou situaci určitě už v životě prožila. Najednou jsme věděly, tohle je to, co teď potřebuji, a pocítily jsme příval radosti a obnovené chuti do života.

Je to jako objevit dveře tam, kde jsme je předtím neviděly.

Pro každou z nás to může být něco zcela jiného, ale v těchto chvílích radosti a inspirace jsme v kontaktu s naším vnitřním vedením. V životě jsou však tyto okamžiky ojedinělé.

Duše k nám promlouvá neustále, ale my ji neslyšíme.

Příčina je především v tom, že žijeme moc rychle, v hluku a přemíře aktivity. Naše mysl je přeplněná informacemi, z nichž většinu ke svému životu vůbec nepotřebujeme. Neustále plánuje, organizuje a hodnotí. Jemný hlas naší intuitivní moudrosti pak do našeho vědomí nemůže vůbec proniknout, resp. nedokáže ho rozpoznat. Přirozený stav mysli je klid a ticho. Pokud je naše mysl v tomto stavu, ocitáme se plně v přítomném okamžiku, v bytí tady a teď. A právě to je prostor, v němž lze promlouvat s vlastní duší.

Dary tiché mysli a uvolněného bytí patří k naší původní ženské výbavě, jen si potřebujeme vzpomenout. Představte si, jak úžasný by mohl život být, kdyby takových okamžiků skutečné radosti a inspirace bylo mnohem víc a kdybychom pro své každodenní rozhodování v chaosu dnešního světa, měli svého spolehlivého vnitřního průvodce. Přineslo by nám to velký pocit bezpečí a klidu. Cesta zpátky k naší intuici vede přes zpomalení tempa, nalezení přirozeného rytmu těla a obnovení schopnosti citlivého vnímání jeho signálů.

Cesta zpátky je možná, pokud se otevřeme vedení svého srdce a vstoupíme do kontaktu se svými vnitřními pocity, radostí, smutkem, zranitelností i velikostí. Znamená to nechat žít každou svoji emoci i myšlenku, poznat a procítit jejich bohatství a rozmanitost. Nepopírat sama sebe v ničem, čím jsme. Obnovit láskyplný kontakt se svým tělem, které je prostředníkem naší intuice. Je nemožné cítit svoji úplnost, pokud jsme cestou do nejhlubšího koutku své duše nepřijaly všechno, co jsme potkaly.

Nejdůležitější je rozhodnutí

Pokud se chceme znovu vrátit ke své intuici a najít své přirozené spirituální cítění, musíme se pro to především rozhodnout.

*První krok je přijmout fakt, že nám v životě něco podstatného schází, a uvědomit si, že postrádáme spojení se svým tělem, nevíme, kdo ve skutečnosti jsme a co tady děláme.

*Důležité je přiznat si, že bychom chtěly samy sobě i smyslu svého života rozumět víc, a přijmout fakt, že se potřebujeme učit.

* Pak je třeba vystoupit z rutiny svého života a obětovat zavedené pohodlí.

Většina z nás však byla vychována v představě, že přiznat svoji nevědomost, zranitelnost, smutek nebo pocit beznaděje je něco špatného. V ten okamžik máme pocit prohry. Od života ale musíme chtít víc než jen přežívat. Stále ještě mnohé z nás žijí s vnitřním přesvědčením, že život je těžký a že údělem ženy je život spíše vydržet a protrpět než radostně prožít. A že se s tím nedá nic dělat. Naše matky byly také takto vychované. Ve škole jsme se naučily, že nejdůležitější je výkon a dobrá známka.

Vyrůstaly jsme v přesvědčení, že snaha není podstatná, cenný je pouze viditelný výsledek. Právě to jsou kořeny našich pocitů bezmoci, nedůvěry ve vlastní síly a strachu ze změny.

V hloubi své duše víme, že život se nedá takhle zjednodušit, protože to není sportovní zápas, ale je třeba uvědomit si to znovu. Nezáleží na naší výkonnosti ani dokonalosti.

Ve skutečnosti nemůžeme ani žádné chyby udělat, protože se neustále učíme a vyvíjíme.

Pokud nám náš život připadá obtížný a bez radosti, znamená to, že jsme se vzdálily ze své vlastní cesty. Můžeme se však na ni zase vrátit. Někde hluboko v sobě cítíme, že máme právo najít svou radost a svůj život vytvarovat do vlastního jedinečného obrazu. Můžeme se rozhodnout a vystoupit z nevědomého řetězce starých modelů, najít své vlastní názory a objevit jiný pohled na život a jeho principy. Máme právo i moc takový krok udělat.

NESPOKOJENOST JE DAR

Je dobré vědět, že na cestu se všechny vydáváme ze stejného místa. Všechny začínáme z pozice nespokojenosti s vlastním životem, s mnoha otázkami, na které neznáme odpovědi, s pocity, že je něco špatně, a nevíme co.

*Je dobré vědět, že pocit nespokojenosti a touhy po něčem těžko definovatelném, co postrádáme v životě, který nám jinak funguje, je v pořádku.

*Touha něco změnit a hledat není naše rozmazlenost ani nedostatek pokory.

*Je to volání duše, které jsme zaslechly.

Mnoho z nás začíná hledat hlubší souvislosti svého života až ve chvíli, kdy je nám těžko, setkáme se se smrtí blízké osoby, těžkou nemocí, ztrátou jistoty ve vztahu, v zaměstnání atd. Ztrácíme půdu pod nohama a v té chvíli zjistíme, že naše domnělé jistoty v životě nám oporu nepřinášejí. Jsme samy zranitelné jako děti, a tak hledáme pomoc a bezpečí. Pomoc je velmi blízko, přesto za ní musíme ujít kus cesty.

Jednoho dne objevíme jiný svět, který nazývám "světem duše"

Je nekonečně laskavý a je v něm dost lásky pro všechno, čím jsme. Jsme jako milované a kompletně přijímané děti a ocitáme se v bezpečí. Naše nejistota a zranitelnost jsou tedy dary, které otvírají naše srdce. Duchovní svět si velmi váží naší snahy učit se a růst. Vždy nám poskytuje oporu a vedení, pokud požádáme o pomoc a otevřeme se jí. Přinese nám novou inspiraci, ukáže jiné možnosti a pomůže nám obnovit naše schopnosti - porozumět hlubokým souvislostem života. Naše srdce nás pak povede k takovým lidem, vztahům a práci, které nám poskytnou mnoho radosti a inspirace. Naše sebedůvěra se pomalu obnoví. Díky s pojení se svou hlubokou intuicí se budeme znovu cítit dobře ve svém těle, co se projeví i lepším zdravím. Objevíme svoje skutečné talenty a vyneseme světlo svojí duše do světa kolem nás.

Naše srdce nás konečně povede do skutečného života.

autor:Tamara Rai
http://novazeme2010.ning.com/forum/topics/du-e-eny
 (Čerpáno ze zdroje: Meduňka/květen 2010,autor:Tamara Rain)
http://www.tvorenisradostivsrdci.estranky.cz/clanky/o-zenach-pro-zeny__/tajemstvi-zenske-duse-probuzeni-spojeni-vnitrni-s-dusi-hlubsi-souvislosti-poznani-spiritualita-zena-moderniho-sveta-vyzva-pro.html 



BRÁNÍTE PRAVDU?
 

Fakta nepochybně existují. Když řeknete: „Světlo se pohybuje rychleji než zvuk“, a někdo jiný řekne, že je to naopak, vy máte evidentně pravdu a on se mýlí. Může to potvrdit prosté pozorování, že blesk předchází hrom. Takže nejenom máte pravdu, ale víte, že máte pravdu. Je v tom zapojeno ego? Může být, ale nemusí.

Když jenom prostě vyjádříte to, o čem víte, že je pravda, v tom ego vůbec není zapojeno, protože v tom není žádné ztotožnění. Ztotožnění s čím? S myslí a s mentální pozicí. Takové ztotožnění se však do toho může snadno vplížit. Když se uslyšíte, že říkáte: „Věř mi, já to vím.“ Nebo „Proč mi nikdy nevěříš?“, pak se do toho už vplížilo ego. Skrývá se za slůvkem „já“. Prosté tvrzení „světlo je rychlejší než zvuk“, naprosto pravdivé, přešlo teď do služeb iluze, ega. Nakazilo se falešným smyslem „já“, stalo se osobním, stalo se mentální pozicí. „Já“ se cítí zmenšováno nebo uraženo, protože někdo nevěří, co jsem „já“ řekl.
Ego bere vše osobně. Objevují se emoce, postoj obrany, dokonce i útočnost. Bráníte pravdu? Ne, pravda v žádném případě nepotřebuje obranu. Světlo či zvuk se nestarají o to, co si vy nebo někdo jiný myslí. Vy bráníte sami sebe, nebo spíš iluzi sebe, náhražku vytvořenou myslí. Bylo by dokonce přesnější říci, že iluze brání sama sebe. Když se i prostý a přímý svět faktů může propůjčit egoistickému zkreslení a iluzi, o to snadněji může být naplněn pojmem „já“ méně kokrétní svět mínění, hledisek a soudů.

E.Tolle

Způsob, jakým přistupujete ke světu, určí,
v jakém světě budete žít.

Jedná se o to, jak reagujete na různé věci. Přístup tvořící radost je ten, kdy si veškeré své životní události interpretujete přes filtr radosti. Vaše názory a pohled na věc působí jako filtr. Díváte-li se na věci pozitivně a optimisticky, odfiltrují se negativní a hustší zkušenosti.

Váš přístup jsou slova, která si říkáte, když mluvíte sami se sebou. Možná jste právě úspěšně dosáhli cíle, který jste si předsevzali. Radostný přístup říká: “Gratuluji, dobrá práce.” Když váš vaše radostné ‘já’ chválí, pomáhá vám to přinést si do života ještě více téhož. Váš přístup je magnetický a každá chvíle strávená v radosti vám přitahuje daleko silnější schopnost tvořit než emoce negativní.

Stabilita vychází z rovnovážného přístupu. Vaše reakce na to, co se vám v životě stane, tvoří a ovlivňují vaši vnitřní rovnováhu. Když se váš přítel dostane do problémů a vy zareagujete pocitem zloby nebo smutku, vychýlili jste se ze svého vlastního centra a nechali se ovlivnit jeho energií.

Jakmile si začnete vytvářet ve svém životě více rovnováhy a stability, budete schopní vypozorovat, kdy jste pod vlivem problémů jiných lidí. Nejmarkantnější je to tehdy, když jejich problémy nemají žádný dopad na váš život, přímo vás neovlivňují, a vy jste přesto sklíčení nebo rozzlobení. Vypozorujte situace, kdy nedostatek rovnováhy druhých narušuje vaši vlastní rovnováhu. Dále si řekněte, že můžete zůstat vyrovnaní a ve svém centru nezávisle na tom, jestli druzí reagují nějakým určitým způsobem.

Mnozí z vás sami sobě dovolíte reagovat nevyrovnaně nebo nejistě, když tak jedná někdo ve vaší blízkosti. Když vám někdo říká, že jste udělali něco špatně nebo vás z něčeho obviňuje, můžete se rozhodnout udržet si svůj pocit rovnováhy a nerozzlobit se, i když to ten druhý nedokáže. Když vás prostoupí jeho energie a vy cítíte, že začínáte ztrácet rovnováhu, uvědomte si, že rezonujete s jeho nevyrovnanou částí. Abyste tuto svou reakci zastavili, pošlete mu lásku. Tím si znovu obnovíte svůj pocit vlastní rovnováhy a spojíte se se svým vyšším já.

Rovnováha je nalezení středu mezi dvěma protiklady. Udržujte ji nepřetržitě, jak doslovně, ve fungování mechanismu vnitřního ucha, tak symbolicky, neustálým balancováním mezi záležitostmi svého života. Vaše rovnováha bude vypadat tak, jak si ji představujete.

* * *

- z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman



Rovnováhu si tvoříte jejím vizualizováním a ujasněním si, že tyto vaše obrazy jsou to, co chcete.

Někteří z vás vidíte rovnováhu jako nudu, protože vám vyhovuje, když jsou věci mírně v nerovnováze a vzniká drama a intenzivní emoce. Znáte lidi, co žijí velmi rušným životem, co jdou z jedné krize do druhé. Ti si rovnováhu představují jako neustálé přecházení mezi dvěma extrémy.

Někteří myslí na rovnováhu a stabilitu jako na stav bez emocí, což může na první pohled zastrašovat. Až dosáhnete vyšších rovin reality, vaše emoce budou klidné jako nehybná hladina jezera, na níž se zrcadlí každý strom a oblaka. Nicméně spousta lidí se bojí nemít žádné pocity a raději vytvoří cokoliv, jen aby na sebe upoutali pozornost a nezůstali bez povšimnutí. Lidé často vytvářejí kolem sebe rozruch a problémy, protože se bojí, že kdyby byl klid, nikdo by si jich nevšiml. Budou mít raději pozornost negativní než vůbec žádnou.

Někteří z vás potřebujete mít intenzivní emoce, abyste cítili, že žijete. Intenzivní, dramatické emoce vás však vždycky vychýlí z vašeho centra. Někteří z vás si myslíte, že když cítíte hluboký mír a máte jen slabé emoce, jste nejspíš smutní nebo v depresi. Myslíte si hned, že něco není v pořádku, když se vám uvnitř rozhostí ticho? Jste navyklí na silné, intenzivní emoce? Cítíte se dobře, když je vše klidné a míruplné, nebo se začnete bát, co zlého bude následovat? Zvyknout si na vnitřní klid vyžaduje trpělivost. Přestože byste řekli, že to je snadné, většina lidí se hůř přizpůsobuje klidnému prostředí než rozbouřenému. Je-li příliš klidná atmosféra, začnou mnozí lidé vytvářet turbulence, protože jsou na ně prostě navyklí.

Lidé potřebují k udržení své rovnováhy různé věci. Někteří potřebují jistotu v zaměstnání, jiní hodně volného času a jiní zase hodně aktivit a neustálou obměnu. Jděte na chvíli do sebe a vybavte si, kdy jste se v životě cítili stabilní a vyrovnaní. Pokud si nevzpomínáte na konkrétní období, představte si nějaký symbol reprezentující rovnováhu, jakou byste chtěli v životě mít. Dále si představte sebe sama v budoucnosti, jak cítíte vnitřní rovnováhu. Najít si pro něco symbol je velmi mocný způsob, jak si danou věc přitáhnout. Symboly fungují na hlubších úrovních vědomí než slova a obcházejí vaše systémy víry.

Rovnováha je o umírněnosti, ne o extrémech. Udržovat si v životě rovnováhu znamená dělat všeho tak akorát. Někteří z vás si myslíte, že by vám jistě bylo líp, kdybyste měli více volného času. Lidé, kteří odejdou do důchodu, však často zjistí, že i volného času může být přespříliš. Existuje rovnováha mezi prací a hrou, spánkem a bdělostí, časem stráveným ve společnosti a časem o samotě, která vám vytvoří nejvíce radosti a míru. Rovnováhu nepřináší vyhnutí se protikladům. Jde o to dělat věci v pravé míře, zastavit se, když dojde energie, a nasednout na vlnu, jakmile se objeví. To znamená najít si svůj přirozený, rovnoměrný rytmus.

* * *

- z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman



OBVIŇOVÁNÍ

Obviňovat druhé je ten nejjistější způsob, jak se svého problému nezbavit. Obviňování druhých nás vysiluje. Naopak pochopení nám umožní povznést se nad problém a mít kontrolu nad vlastní budoucností.

Kdykoliv obviňujeme někoho jiného, snažíme se zbavit své zodpovědnosti za vlastní život.

Co víte o prvních deseti letech života svých rodičů? Zeptejte se jich na to. Snáze pak porozumíte, proč dělali to, co dělali. Až jim budete rozumět, budete schopni s nimi i soucítit.

Jaké dětství mohlo vytvořit tohoto dospělého člověka?

Potřebujete to vědět, abyste se mohli osvobodit. Dokud nevysvobodíte je, nemůžete být svobodní ani vy. Dokud neodpustíte ostatním, nemůžete odpustit ani sami sobě. Žádáte-li po jiných dokonalost, budete ji vyžadovat i od sebe a celý život budete nešťatní.

http://astrosylvik.blog.cz/

10 kroků ke zvýšení osobních vibrací
Aneb
Jak si do života přitahovat více toho, co chcete, a méně toho, co nechcete?
Ivana Muková



Zvýšení vlastních vibrací je jediným způsobem jak žít takový život, jaký chceme. Pokud vyzařujete vibrace nízké, nemůžete v životě dosáhnout harmonie a budete žít s vnitřním pocitem nespokojenosti. Tuto nespokojenost je třeba nejprve přijmout a smířit se s tím, že vás udržovala v nízkých vibracích. Když seberete odvahu něco se způsobem života, který vám nevyhovuje, udělat a vědomě se rozhodnete pro změnu, jste na nejlepší cestě zvýšit frekvenci, již vyzařujete (a kterou druzí podvědomě vnímají, i když nemusejí být nijak zvlášť citliví).
Jak tedy můžete své vibrace zvýšit, abyste si k sobě začali přitahovat více toho, co chcete, a méně toho, co nechcete?

1) Dávejte si pozor na to, o čem přemýšlíte.
Sledujte bděle myšlenky, které se vám přes den honí hlavou, a pokud vám do ní náhodou vstoupí nějaká negativní či kritická, nezavalte se kvůli tomu výčitkami, nýbrž je místo toho podle svých možností nahraďte nějakými pozitivnějšími. Některé z nich, které vás naplňují pocitem štěstí a povznášejí, si můžete předem připravit a sepsat na kartičku, kterou pak budete nosit vždy při sobě. V případě přepadení negativním smýšlením pak na ni nahlédněte a nenásilně se „přeprogramujte“. Důležité je, abyste se udržovali v pozitivním smýšlení tak dlouho, jak to je možné, a čas strávený negativními myšlenkami zkrátili na minimum.

2) Mluvte pouze o tom, co chcete, nikoli o tom, co nechcete.
Na co se totiž soustředíte, to posilujete a s největší pravděpodobností se také v životě potkáte. Změňte svůj slovník a používejte pozitivní výrazy. Když třeba chcete přestat kouřit, neříkejte si „Nekouřím“, protože to ve vás může evokovat pocity, že jste o něco ochuzeni. Místo toho prohlaste: „Odkládám kouření“, nebo „Kouření nepatří do mého života“ – i když je v poslední větě formální zápor, vyznění prohlášení je pozitivní. Vyzkoušejte si, co na vás platí – každý máme své vnitřní nastavení trochu jiné.

3) Naučte se žehnat.
Žehnání nepatří jenom kněžím nebo do kostela, ale vyjádřením vděčnosti se rovněž zvyšují naše vibrace. Soustřeďte se na to málo (nebo nic), co máte, a vyjádřete za to vděčnost. Tímto požehnáním si této věci (příležitosti, vlastnosti) do života přitáhnete víc. A také věřte, že se vaše očekávání uskuteční.

4) Vyhýbejte se negativním nebo pesimistickým lidem.
Takovíto lidé vyzařují velmi nízké frekvence, což vaše vyzařování může snižovat. Možná jste si sami všimli, že po setkání s určitými lidmi se cítíte jako vyždímaný citron. Je to tím, že si cucli vaší energie; a nemusejí to být jenom energetičtí upíři, kteří něco takového dělají vědomě s cílem druhému uškodit. Pokud se s nimi stýkat musíte (v zaměstnání, v rodině), pak jim naznačte, jak byste jejich problémy, stres a starosti, kterými se vás snaží zahltit, řešili vy, a pokud v tom budou pokračovat, nekompromisně rozhovor s nimi ukončete.

5) Moc nepřemýšlejte.
Ano, čtete správně, nemyslete tolik! K odreagování od neustálých analýz vám může pomoci třeba procházka v parku – pokud to do přírody máte hodně daleko – nebo zavření se na určitou dobu ve svém pokoji (třeba s tím, že si musíte odpočinout, aby vás nerozbolela po práci hlava), a pusťte si příjemnou hudbu – nemusí být nutně relaxační, pokud styl New Age zrovna nevyznáváte- a koncentrujte se na její zvuk a na svůj pravidelný dech. Nedoporučuji vám dělat žádná náročná dechová cvičení, jenom si všímejte toho, jak dýcháte. A hlavně nehodnoťte! To by vám nabyté vibrace zase mohlo snížit. Můžete se také zaměřit na to, že vdechujete klid a lásku, a vydechujete napětí a obavy. Na vycházce či na výletě se kromě prodýchávání soustřeďte na krásu přírody.

6) Stýkejte se s lidmi stejné krevní skupiny.
Najděte si skupinu lidí, kteří se zajímají o stejné věci jako vy, a současně se od nich učte. Nejenže se tím pravděpodobně vyhnete energetickým upírům popsaným v bodě 4), ale navíc navážete i milá kamarádství. Já jsem například měla hrůzu z masových akcí, ale dneska se velice ráda účastním různých společných meditací a podobných akcí. Mám pak ze sebe dobrý pocit, že jsem společenská a aktivní.

7) Obětujte každý týden něco, co vás nezničí
– čas, peníze, pomocnou ruku, nebo něco, co již nepotřebujete a druhému ještě dobře poslouží. Rozproudí se tím energie mezi příjmy a výdaji: pomozte, a bude pomoženo i vám; darujte, a budete obdarováni. Ovšem tento bod si nevysvětlujte tak, že musíte víc dávat než brát! Hovoříme o rovnováze, a hlavně ze své oběti musíte mít dobrý pocit, cítit, že k něčemu byla. Samoúčelná oběť vám k osvícení nejenže nenapomůže, ale mohla by vás od něj i pořádně zdržet.

8) Uvědomujte si to, co děláte, a zůstaňte naladěni pozitivně.
Každá vyslaná energie se nám jednou nějak vrátí, takže si snažte být za všech okolností vědomi toho, co děláte, jak se k druhým chováte, a jak v různých situacích jednáte. Jak se k druhým chováte, tak se budou oni chovat k vám, a tím, že se budete chovat poctivě a spravedlivě, si do života přitáhnete lidi stejně smýšlející i výhodné příležitosti. Na všechno, co se vám přihodí, se snažte pohlížet z té lepší stránky, z té, která je pro vás výhodnější. Přestaňte se zaobírat lítostivými výčitkami typu: „Proč se něco takového muselo stát právě mně?“, ale místo toho hledejte odpověď na otázku: „Jaké dveře se přede mnou tímto zdánlivě nemilosrdným zásahem otevírají?“ Není to totiž skutečné, nezapomínejte, že jsme duchovní bytosti, které si vybraly určité pozemské prožitky.

9) Zdržte se sledování zpravodajství,
které se soustředí výhradně na tragédie a katastrofy. Nebojte, o nic nepřijdete, vždy se najde nějaký ochotník, který vás o zlu, které se kolem nás děje, bude informovat. Nenabádám tím však k lhostejnosti; pokud můžete zlu nějak zabránit, rozhodně to udělejte. Pokud však vaše kompetence tak daleko nesahají, nemá smysl se v bolesti rýpat. Naprostá většina médií včetně reklam funguje na principu vyvolávání strachu, který se vás může zmocnit natolik, že budete jako očarovaní koukat na obrazovku a chtít o katastrofě vědět čím dál tím víc; čímž se dostanete do smyčky závislosti.

10) Udržujte kontakt se svými pocity.
To je ze všech ten nejdůležitější faktor, který vám pomůže udržovat si vyšší vibrace. Vaše pocity v jemnohmotném světě působí jako lepidlem nebo magnet; když ze sebe máte dobrý pocit, začnete si do života přitahovat věci, příležitosti a události, které vibrují na téže frekvenci. Vaše vibrační úroveň se odvíjí od vašich pocitů, takže se podle svých schopností a možností snažte za každých okolností zůstat na jejím vrcholu, a co nejméně sklouzávejte do negativna a pesimismu. Čím lepší pocit budete ze sebe a ze svého života mít, tím více se zvýší vibrace vašeho osobního vyzařování.

Celý proces zvyšování vibrací je v podstatě o posunu ve vnímání reality, kdy se přesunujeme od strachu k pocitům vděčnosti, od boje (i za pozitivní hodnoty) k přijetí nevyhnutelného a vyrovnání se s tím, od vyčerpávajícího a křečovitého úsilí k povznášející lehkosti bytí. Neboť to, co jde samo, je požehnané; pokud nám něco v životě drhne, nemá cenu mlátit hlavou do zdi a překonávat sama sebe, neboť i to je boj.

Pokud po vás někdo chce, abyste žili v askezi nebo se nějak jinak trýznili či omezovali, zeptejte se sami sebe, co za tím ve skutečnosti stojí. Můžete s překvapením zjistit, že jde o záměrné snížení vašich vibrací a vypěstování závislosti, abyste byli z nějakého důvodu připraveni o samostatnost a status tvůrce své vlastní reality.

Publikováno v časopise Medium, srpen 2007

Zdroj: http://novazeme.ning.com/
Článek je dále volně šiřitelný, pokud uvedete autorku a zdroj
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mezi námi a nebem

Duchovní zákony - zákon svobody
Zákon svobody staví člověka v každém okamžiku před hojnost stvoření a dává mu svobodu volby, zároveň ho ale nutí k rozhodnutí. Když se nerozhodneme, je to také rozhodnutí. Za svá rozhodnutí vždy neseme důsledky. Záleží na nás, jestli se rozhodneme pro poznání nebo pro cestu určenou skrze nemoci a trápení. Tato svoboda má tři roviny:

1. „Osvobození se od…“

Člověk se může rozhodnout, že se v kterémkoliv okamžiku svého bytí osvobodí od otroctví, které představuje plnění přání. Je volný, jakmile už nic nepotřebuje. Vesmír pro nás připravil to nejlepší a dal nám k dispozici všechno, co skutečně potřebujeme k plnému vyjádření našeho života. Jen tak se člověk může osvobodit od tlaku chtění. Každé vlastnictví je iluze. Nikdo na světě nemůže nic vlastnit. Všechno tu zůstane, až odejdeme. To jediné, co si s sebou odnášíme, jsou naše poznatky a poučení. Přišli jsme sem jenom kvůli nim.Důležitým krokem k osvobození je propuštění. Propustit všechno, co už k nám skutečně nepatří- starý stav vědomí. K tomuto stavu vědomí patří pocity, jako je hněv, strach, starosti, stres, pocity viny, nedůtklivost, pocit méněcennosti, sebelítost, nenávist, závist, nejistota, ješitnost, rozčilování, agrese, vztek apod.
K těmto pocitům se vážou způsoby chování, jako je pohodlnost, nečestnost, bezcitnost, netolerance, odsuzování, nekázeň, závislost, špatné zlozvyky, potřeby apod.
K těmto druhům chování patří očekávání, vysoké a přehnané nároky na sebe a jiné a na svět. Člověk chce, aby byl uznáván, pochopen, dotazován, milován, chce se prosazovat, poučovat, být víc než ostatní, vítězit apod.
K takovým nárokům patří minulost, tvořená starými představami, překonanými programy, starými cíli, normami, hranicemi, výchovou, vlivem okolí, klišé, rolemi, negativním myšlením, negativním obrazem sebe sama, nesprávným povoláním, nemocí, vazbami na rodiče, partnera, děti, majetek, kariéru či tělo, ublížeností, zklamáním, chudobou.
Máme si uvědomit, že „to, co k nám patří, nemůžeme ztratit, a to, co k nám nepatří, nemůžeme udržet“. Skvělé poznání je, že „to, co přichází jako nové, je vždycky lepší!“


2. „Osvobození se pro…“

Člověk má svobodnou možnost vnímat se jako ego, oddělené od ostatních. Může podle svého postoje žít egoisticky, a tím způsobovat disharmonie, které se k němu vrátí jako jeho osud. Má ale také možnost vnímat se jako součást celku, poznat, proč sem přišel a propustit všechno, co nepatří ke splnění jeho úkolu. Pak žije naplněný život.

3. „Opravdová svoboda“

Duchovní zákony jsou skutečné a působí, ať v ně věříme nebo ne. Můžeme říci „ne“ a střetnout se s nimi. Pak nám osud uštědří „doučovací hodiny“ v podobě nemoci či trápení. Můžeme ale také říci „ano“ a žít s duchovními zákony i s onou silou, která je stvořila, v harmonii. Můžeme žít svůj naplněný život. Máme možnost volby. To je jediná pravá svoboda.

Kurt Tepperwein- Duchovní zákony
vložila:Míša

Joseph Murphy: Funkcia nášho ducha a sloboda rozhodovania

Ak budeme myslieť na dobro, uskutoční sa! Ak budeme myslieť na zlo, tak nastúpi zlo. Na čo myslíme, to sme a to konáme v každej sekunde nášho života.

Naše podvedomie nemá námietky. Prijme to, čo určí naše vedomie. Keď povieme: „Nemôžem si to dovoliť“, hoci sa to môže zdať v danej chvíli pravdivé – napriek tomu sa nesmieme tejto myšlienke poddávať. Rozhodnime sa pre pozitívnu myšlienku: „Táto vec mi bude patriť. Viem, že je to pravda!“

Podvedomie nemá logické námietky a nepustí sa s nami do hádky. Nevyčíta nám: „Túto predstavu si nesmieš vštepiť.“ Ak sa teda oddáme negatívnym myšlienkam, nimi nasýtime svoje podvedomie a reakcie nedajú na seba dlho čakať.

Máme slobodnú vôľu, zvoľme si teda zdravie a šťastie. Záleží na nás, či chceme byť šťastní alebo nešťastní. Buďme ochotní, veselí, prívetiví a celý svet sa nám prispôsobí. To je najlepšia cesta, ako sa stať príjemnou osobnosťou.

Naše podvedomie je strážcom „brány“. Jeho hlavnou úlohou je chrániť naše podvedomie pred škodlivými vnemami. Rozhodnime sa zo slobodnej vôle pre presvedčenie, že sa môže uskutočniť dobro, a že sa aj teraz uskutočňuje. Vaša veľká moc spočíva v slobode rozhodovania. Zvoľte si šťastie a blahobyt!

Sugescia a podnety iných ľudí nám nemôžu uškodiť, pretože nám vládnu len naše vlastné myšlienky. Musíme odmietnuť sugescie a názory iných a zamerať vlastné myslenie na pozitívne veci. Samo určujeme spôsob svojej reakcie.

Starostlivo si premyslime slová, pretože každá nepremyslená veta sa nám vypomstí. Nikdy nepovedzme: „To sa mi nepodarí!“ S podvedomím sa nedá žartovať. Uskutoční každú našu myšlienku.

Náš duch nie je zlý ani nečestný. Nijaká prirodzená sila nie je zlá. Od nás samých záleží, ako využijeme sily prírody. Využime svojho ducha, aby sme všetkým blížnym priniesli šťastie, požehnanie a nadchli ich pre dobro.

Nikdy nepovedzme: „To nemôžem“. Prekonajme strach nasledujúcou vetou: „Vďaka nekonečnej moci podvedomia nie je pre mňa nič nemožné!“

Zamerajme svoje myslenie na večné pravdy a princípy života a nedajme sa zaslepiť strachom, nevedomosťou a poverou! Nedajme si nikým predpisovať, čo si máme myslieť. Myslime a rozhodujme sa samostatne!

Sme neobmedzeným pánom svojej duše a aj pánom svojho osudu. Vždy myslime na to, že máme SLOBODNÚ vôľu. Zvoľme si život! Lásku! Zdravie! Rozhodnime sa pre šťastie!

To, v čo vždy vedomie verí a považuje za správne, to podvedomie prijme ako skutočnosť a zrealizuje to. Verte vo svoju šťastnú hviezdu, v Božie vnuknutie, v správnosť svojho rozhodovania a vo všetky požehnania života.

Zdroj: Moc nášho podvedomia
http://nina450.wordpress.com/2011/08/05/joseph...

Výklad budoucnosti

V knize Alchymista (Paulo Coelho) najdeme o výkladu budoucnosti následující:

Vozka nebyl bojovníkem, a už se radil s několika jasnovidci. Mnozí mu předpovídali pravdivě, někteří se však i mýlili. Dokud se jeden z nich, nejstarší, Vozky nezeptal, proč chce tak mermomocí vědět, co ho čeká.
- Abych mohl něco dělat, - odpověděl Vozka. - A abych mohl změnit to, co nechci, aby se přihodilo.
- Ale pak už to nebude tvá budoucnost, - odpověděl mu jasnovidec.
- Možná chci znát svou budoucnost, abych se mohl připravit na to co přijde.
- Pokud to mají být dobré věci, bude to příjemné překvapení, - řekl věštec. - A pokud to mají být věci špatné, budeš trpět dlouho předtím, než se stanou.

- Chci jen znát svou budoucnost, protože jsem člověk, - řekl nakonec Vozka věštci. - A lidé žijí přece pro svou budoucnost.
Věštec se na chvíli odmlčel. Specializoval se na věštění z hůlek podle toho, jak byly rozloženy po dopadu na zem. V ten den však paličky nevrhal. Zabalil je do šátku a dal si je do kapsy.
- Živím se věštěním budoucnosti, - řekl. - Ovládám umění hůlek a vím, jak je použít na proniknutí do prostoru, kde je vše napsáno. Tam mohu číst minulost, objevovat zapomenuté a pochopit znamení přítomnosti.
Když mě lidé požádají o radu, nečtu jim budoucnost, jejich budoucnost jen odhaduji. Neboť budoucnost patří Bohu a on ji odhalí jen za výjimečných okolností. A jak dokážu odhadnout budoucnost? Prostřednictvím znamení přítomnosti. Neboť tajemství je ukryto v přítomnosti, a pokud budete věnovat pozornost přítomnosti, můžete ji zlepšit. Pokud si zlepšíte přítomnost, to co přijde potom, bude také lépší. Zapomeňte na budoucnost a prožívejte každý den svého života tak, jak to učí Zákon, a ve víře, že Bůh se stará o své dítky. Každý den v sobě nese kousek věčnosti.
Vozka chtěl ještě vědět, za jakých okolností Bůh vyjeví budoucnost.
- Když ji on sám ukáže. A Bůh ukazuje budoucnost jen velmi zřídka.

http://nina450.wordpress.com/2011/08/19/preco-...



Klam "já" a skutečnost "Já"

    Tento článek se snaží vysvětlit rozdíl mezi „já“ a „Já“. Nejedná se o překlep, skutečně jedno „já“ je malé a druhé „Já“ velké. Malé představuje klam „já“ a velké Boha, Átman, vlastní přirozenost – prostě si dosaďte vlastní pojmenování podle svého naturelu a zvyklostí. Ostatně později stejně všichni zjistíme, že na názvu opravdu nezáleží – je to pouze pomůcka pro pojmenování toho, co je nepojmenovatelné, neuchopitelné, nepoznatelné, neprožívatelné (!) a tak dále.
    Klam „já“ představuje to, co si v současné době myslíme, že jsme. Takže tělo, dále myšlenky a s nimi spojené různé pocity (štěstí, spokojenost, pohoda, rozmrzelost, vztek, strach, nenávist apod.) a nakonec ego, vyjádření naší individuality. Klam je to opravdu pořádný, pěstovaný tisíce a tisíce životů, vytvořili jsme si pořádnou zeď s ostnatými dráty nabitými elektrickým proudem, hlídaný německými ovčáky a po zuby ozbrojenými vojáky. Něco na způsob bývalé berlínské zdi, která rozdělovala východní a západní část města. Doporučuji zhlédnout velmi působivý film „Tunel“, natočený podle skutečných událostí.
    Takhle je mocný klam „já“ a představy, že jej zničíme nebo sám odpadne během krátké chvíle (např. při odpoledním čaji o páté nebo snad za pár meditací), jsou přátelé velkým omylem a smutnou iluzí. Ničím jiným, než každodenní prací, neuvěřitelnou vytrvalostí, velkým odhodláním, sebeodevzdáním, pochopením a mimořádnou milostí Boží se to nikdy nemůže podařit. V opačném případě je lepší jít do hospody na pivo a o nic se dále nepokoušet. Ale na druhou stranu to zase není takové horké, jak to vypadá. J Je lepší začít pomalinku, s odpočinky, jít pomalu, klidně a rozvážně. Postupně si naše malé „já“ vycvičíme, podmaníme a po jisté době přestane klást velký odpor. Chce to čas, hned to nejde!
    Pro praktikování je naprosto zásadní pochopit „já“. Na první pohled si řekneme – je to snadné, v pohodě. Ale, tak to bohužel, přátelé není. Ve skutečnosti je, ale až to pochopíme a zažijeme. A k tomu vede pro každého jinak dlouhá, resp. krátká cesta, Někdo je již pokročilým hledajícím, tomu si o tom stačí přečíst v knihách nebo na internetu, následně pochopit, prožít a je doma. Dalšímu bude trvat několik let práce, než se vším prokouše, ale najednou během několika týdnů nebo dní také pochopí a prožije. Poslední skupina to bude mít nejtěžší. Než i oni dojdou do cíle pochopení „já“, uběhne jim třeba nejenom jeden, ale i více životů. Na druhou stranu ale všichni víme, že čas je značně relevantní pojem a do cíle dojdeme úplně všichni. Takže není vůbec vhodné panikařit, ale udělat si dobrou kávu, sednout si, uvolnit se a s láskou zavzpomínat na Átman. A co bychom také dělali více? A kde je řečeno, že zrovna my na to potřebujeme tolik životů, co když je to už připravené a je to otázkou chvíle?
    Pochopit, že tělo nejsme my, není snadným úkolem. Říkáme sice – moje ruka, noha, oko, ale pořád je obtížné se ho vzdát jako vyjádření sebe sama. Přijdou-li bolesti, operace, nemoc – to jsme k němu ještě příchylnější. Tělo potřebujeme, to je nesporný fakt. Pro dojití k probuzení, osvícení nebo alespoň těsně pod vrchol. Do té doby je naší povinností se o něj s co největší péči starat a plnit různá přání. Nepřehánět, to je jasné, ale hold potřebuje svoje, o tom žádná. Tělo nám totiž poskytuje naprosto úžasnou pomoc. Udržuje od naší mysli množství neodbytných a nepříjemných myšlenek, kterých se po naší smrti nemůžeme zbavit. Čím jsme starší, tím tělo chřadne a tím sílí myšlenky, dosud držené bezpečně od nás. Bohužel stáří je nemilosrdné a kdo si z nás nevyřešil nejzákladnější a nejpalčivější problémy – může trpět.
    Jak tedy na tělo. Kdo je pokročilejší, může hned začít s pozorováním činnosti lidského těla. Když pracuje – konstatovat, pracuje, když běží – zaznamenat běží, když jí – konstatovat jí, když někam jdeme – všímat si jdu, s někým hovořím – registrovat celý průběh apod. Celý proces pozorování těla není obtížný, každý si vytvoří svoji metodu. Před mnoha lety jsem začínal s pozorováním chodidel při chůzi – zvedání, pohyb, dosednutí na zem. Prováděl jsem cvičení znovu a znovu, nakonec se z toho stala již samozřejmost. Při výkladu látky dětem jsem pozoroval sám sebe, jak hovořím, přemýšlím, chodím. Nezúčastněně, jakoby šlo o něco nebo někoho úplně jiného. Byla to docela dobrá zábava a pozoroval jsem po jisté době, že únava z učení mizí, vše je o hodně lehčí a příjemnější. Méně pokročilí a začátečníci by měli projít vhodnou literární průpravou. Je vhodné si přečíst řadu zajímavých knih (např. Mirko Frýba: Buddhova meditace všímavosti a vhledu, Roman Žižlavský: Meditace klidu a vhledu, Akong Tulku: Krocení tygra, Chögyam Trungpa: Meditace v akci nebo od Bhanteho Sujivy: Základy meditace vhledu) a důkladně přemýšlet. Určitě je vhodné se naučit registrovat teplotní změny na tělo (zima, chlad, horko, vlhko atd.), vnímat bolesti a nepohodu těla (dlouhé stání, sezení) včetně tělesných potřeb. Až pochopíme základní body a zažijeme pocity vlastního těla, je možný přechod dále.
    Mysl, myšlenky. To je možná pro některé z nás těžší, připouštím. Jsme pevně v zajetí svých nálad, pocitů, vzteku, radosti, touhy, štěstí, obav apod. Hned na začátek ale upozorňuji, že velmi zlostní, vzteklí, agresivní nebo hyperaktivní lidé budou mít hodně ztížené podmínky pro projití tímto úkolem. Prvotním cílem je ztišení mysli a tím nemyslím pouze jednorázově. Čím větší neklid – tím komplikovanější řešení. Neklid je způsobem něčím jiným než naším chováním. Čím je horší – tím je méně řešitelné.
    Jak ale na to? Pro úspěch zkrocení mysli je naprosto zásadní se chovat naprosto mravně a morálně. Je nutné se vystříhat ubližování druhým, lhaní, vyvyšování a prosazování se – zvláště na úkor druhých osob, nezákonným obohacováním se a dalším pokleskům, které jsou v přímém rozporu se zásadami lidskosti, lásky a pochopení potřeb druhých. Prostě bez maximální upřímnosti a pochopení sebe sama, to přátelé, nemůže nikdy vyjít.
    Po zvládnutí předchozího úkolu začneme s pozorováním své mysli při její práci. Je velmi činná, za den vyprodukuje průměrně 5 000 000 myšlenek. Úžasná práce, viďte. Teď se jenom od těch myšlenek odpojte a nechte je žít svým životem. Snadné, že ano? Není, pochopitelně, dovolte mě trochu legrace. Doporučuji se zaměřit na jednu konkrétní myšlenku, např. hlad a sledovat ji po celou dobu, než skončí najedením se. A znovu a znovu a znovu. Po nějaké době ji začneme vnímat jako cizí prvek a skončíme u pozorování, ale ne přivlastňování! Někomu bude vyhovovat např. pozorování myšlenky vzteku, další upřednostní touhu po nových botách, poslední třeba vlastní reakci na „oblíbeného kolegu nebo kolegyni“. Možností je hodně, tak se jde na věc.
    A opět po nějaké době zjistíme, že myšlenky nejsou naše a my nejsme myslí. Pokud to dojde až sem, je to úžasné. Předtím jsme pochopili a prožili, že tělo není naše a nyní, že myšlenky nejsme také my. Přidáme tedy ego, což je vlastně také myšlenka, že je to naše osoba s daným jménem, příjmení, bydlištěm apod. Zde si dovolím vyslovit názor, že je zapotřebí pár šikovných knih (viz výše) a důkladného přemýšlení. Klam „já“ se sestává právě z těla, mysli (myšlenek) a právě ještě ega. Odstraněním všech těchto tří problémů se posunujeme mílovými kroky kupředu. Ego je myšlenka nás samých a není od věci vědět, že ego ve skutečnosti neexistuje. Naše existence není samostatná, nezávislá, jedinečná a k zulíbání. Je to jenom zdroj trápení, bolesti, strachu, nenávisti, pochybovačnosti. Také je známá potřebou lásky, něhy, radosti, chvilkového štěstí, potřeby vlastnit a potřeby být vlastněn. Musíme mít za sebou skutečně hodně životů pro pochopení těchto slov. Nikde není ale řečeno, že je už nemáme odžité!   
    Nyní přichází vhodná chvíle přejít na skutečnost „Já“ neboli vnitřní přirozenost, Boha nebo Átman. Možná pochopením dalším slov nám pomůže se vrátit na začátek tohoto článku a pochopit jej celý. Skutečnost „Já“ je jednoduše to, co jsme my. Můžeme to nazvat pro lepší pochopení Bůh, Átman, vnitřní přirozenost a tak dále. Pro pochopení těchto několika slov je zapotřebí splnit několik důležitých bodů. Za prvé a myslím, že je to nejdůležitější, musí padnout klam „já“. Je to naprosto klíčové vůbec pro vykročení na duchovní cestu, jinak si budeme neustále hrát jako malé děti s lopatkami na písku. Další nezbytné kroky pro vykročení dále je odpadnutí pochybností o Bohu. Vždycky jsem říkával – věřící a vědoucí, to je velký rozdíl. Věřit v Boha ještě pro nás nemusí znamenat, že jsme ho plně přijali! Proto je nejlepší vzít za skutečnost, že Bůh, Átman je, vnitřně se s ním ztotožnit a dále se k tomu již nevracet. Poslední překážkou je lpění na pravidlech a rituálech. Ani těmito způsoby nedojdeme k cíli. Na začátku jsou potřebné, naprosto v pořádku. Ale lpění na nich, bez ohledu na náboženství, je pro další vývoj brzdou. Můžeme se pravidly a rituály potěšit, ale nelpět na nich a jít dál! 
    Po odpadnutí klamu “já“ (neboli také lpění na existenci „já“), pochybností a lpění jsme si vybudovali pevný základ pro vykročení na duchovní cestu a to již přímou a rychlou. Změny začnou přicházet velmi rychle, až se budeme divit. Zároveň dostáváme dary v podobě množství informací, které jsme si nikde nepřečetli a ani nám je nikdo neřekl. Prostě najednou jsou. Vlastní přirozenost, Bůh se začne probouzet a my ho začínáme vnímat čím dál tím intenzivněji, až nám jednoho dne dojde, že jsme vlastně „JÍM“! A to je onen bod zvratu – z malého „já“ jsme najednou velké „Já“. Pokud to mám velmi nepřesně vyjádřit – přeskočíme z běžícího koně na druhý a díváme se na původního a připadá nám to úplně normální. Nebo ještě možná lépe – vyskočíme sami ze sebe vedle sebe a opět s klidem sledujeme původní bytost vedle sebe. S „malým“ rozdílem, že již nejsme další bytost, ale patříme (jsme jím!) do hlubokého, neohraničeného prostoru bez emocí, pocitů, lásky, blaženosti, nenávisti, strachu, obav, klidu. Jsme nad vším a jenom jsme a pozorujeme. Nic více není dělat. Při ponoření se do „Já“ jsme Bohem, jsme ve stavu prožívání – neprožívání, blaženosti – neblaženosti, klidu – nezažívání klidu, štěstí – nevnímání štěstí apod. Je to daleko více než si dokážeme představit a přesto neprožíváme žádné pocity, je to totiž naše vlastní přirozenost. Po vyjití z „Já“ naopak štěstí a blaženost prožíváme. Jsou to dozvuky vnoru, které jsou již přefiltrovány egem a my jsme znovu ve dvojnosti (já – nejá, světlo – tma, pohoda – nepohoda, láska – nenávist, hlad – nasycenost, úsměv- zamračení apod.). Zkušení mě doufám odpustí složitost vysvětlování Boha, ale určitě se najdou mezi námi hledající, kterým bude delší popsání skutečnosti vyhovovat.
    Opravdu se ale zatím přátelé, nejedná o konečné probuzení, osvícení. Je to první krok, tzn. bytost je sotápannou. Dokážeme se na krátkou chvíli ponořit a stát se „Já“, Átmanem, ale po určité době z něj zase vyskočíme zpátky. Nejsprávněji by to znělo – Z „Já“ se opět vynořilo „já“ (tělo, mysl a ego). Ano, je to tak. Teď již všichni začínáme chápat, proč je tak těžké o tom psát, protože půjdeme-li až do důsledků, narazíme na paradoxy a problémy s vysvětlováním. Je ale zbytečné to příliš rozebírat. Kdo se dostane až sem, tyto problémy nemá a jde dále duchovní cestou. Pro další by to bylo zbytečné přemítání a vedení „moudrých“ řečí. Něco na způsob středověkých učených disputací „kolik se vejde andělů na špičku jehly…“.
    Doufám, že se autorovi podařilo alespoň trochu vysvětlit problém mezi dvěma „jáčky“. Duchovní život je mimořádně nádherný, voňavý a sladký. Proto si cestu užívejme a radujme se! Stojí to za to. :-)   

Více zde: http://www.milosadamu.com/news/klam-ja-a-skutecnost-ja/
Miloš Adamů, srpen 2012
 
****************************************

David R. Hawkins - Mapa vědomí

David R. Hawkins, autor knížky Moc versus Síla přichází s pronikavým vysvětlením fungování lidských emocí, síly, moci, osobního růstu i rozvoje celé společnosti. Pomocí kineziologické metody 20 let měřil duševní stavy lidí na celém světě v různých situacích, čímž dospěl k následující škále. Pouhé zapamatování si a pochopení této tabulky může vnést do vašeho života čerstvý vítr a opuštění starých vzorců prožívání. Proč? Protože se za své prožívání můžeme rozhodnout převzít zodpovědnost.

	MAPA VĚDOMÍ
	Názor na život	Úroveň	Měřítko	Emoce
	Je	Osvícení	700-1000	Nepopsatelné
	Dokonalý	Mír	600	Blaženost
	Úplný	Radost	540	Klid
	Prospěšný	Láska	500	Úcta
	Smysluplný	Rozum	400	Pochopení
	Harmonický	Přijetí	350	Odpuštění
	Nadějeplný	Ochota	310	Optimismus
	Uspokojivý	Neutralita	250	Důvěra
	Přijatelný	Odvaha	200	Potvrzení
	Náročný	Hrdost/pýcha	175	Pohrdání
	Nepřátelský	Hněv	150	Nenávist
	Přinášející zklamání	Touha	125	Žádostivost
	Děsivý	Strach	100	Úzkost
	Tragický	Smutek	75	Lítost
	Beznadějný	Apatie	50	Zoufalství
	Zlý	Vina	30	Obviňování
	Bídný	Stud	20	Pokoření

 Úžasně zpracované na skvělych stránkách váženého

Vojtěcha Franče :

 GRAFOLOGIE, PSYCHOLOGIE, ASTROLOGIE

http://ografologii.blogspot.dk/2012/03/david-r-hawkins-mapa-vedomi.html