Jaroslav Dušek - celé zde:Naše představa o historii je jen iluze psaná vítězi
STRÁNKY MIROSLAVA ŠIMKOVIČE (ZDE) - TOLTÉCKÉ UČENÍ
DALŠÍ STRÁNKY TOLTÉCKÉ FILOZOFIE (ZDE)
Toltékové
Před několika tisíci lety byli Toltékové známí po celém jižním Mexiku jako „ženy a muži poznání“. Antropologové hovoří o Toltécích jako o národu nebo rase, ve skutečnosti to ale byli vědci a umělci, kteří vytvořili společnost zkoumající a uchovávající duchovní poznání a starobylé praktiky. Setkávali se jako mistři (naguálové, šamani) a žáci v Teotihuacánu, ve starém městě pyramid nedaleko Ciudad de México, tam kde se „člověk stává Bohem“.
V průběhu věků byli naguálové nuceni svou starou moudrost uchovávat v tajnosti. Evropská konkvista, spojená s bezuzdným zneužíváním osobní moci několika učedníky toltécké nauky, učinila nezbytným skrývat poznání před těmi, kteří nebyli připraveni jej moudře používat nebo by jej mohli zneužít k osobnímu prospěchu.
Naštěstí bylo ezoterické toltécké poznání uchováváno a přecházelo z generace na generaci prostřednictvím jednotlivých rodů naguálů. Toltécká moudrost byla po staletí zahalena tajemstvím, stará proroctví však předpovídala příchod věku, v němž se toto učení vrátí mezi lidi. Nyní nastal čas, aby se s námi don Miguel Ruiz, naguál z tradice Rytířů orla, o mocné učení Toltéků podělil.
Toltécké poznání vychází ze stejné základní jednoty pravdy jako ostatní posvátné ezoterické tradice na celém světě. Uctívá duchovní mistry, kteří jej učí, ale je to duchovní nauka, ne náboženství. Nejpřesněji lze toto poznání popsat jako způsob života vyznačující se snadnou dostupností štěstí a lásky.
Zdroj: Miguel Ruiz: 4 dohody
DON MIGUEL RUIZ JE MISTREM TRADIČNÍHO TAJNÉHO UČENÍ STARÝCH TOLTÉKŮ
Již více než deset let předává jejich moudrost ve spojení s moderním myšlením
svým žákům a vede je k osobní svobodě.
Přednáší, vede semináře a cestuje do posvátných míst na celém světě.
Ve čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů,
které nás připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení.
Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti,
nabízejí silný kód chovaní,
který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody,
opravdového štěstí a lásky.
KNIHA KE STAŽENÍ ZDE
http://www.uloz.to/6044423/don-miguel-ruiz-199...
ÚVOD K NOVÉMU SNU
Existují tisíce dohod, které jsme uzavřeli sami se sebou, s jinými lidmi, s naším snem života, s Bohem; se společností, s partnerem, s dětmi. Ale nejdůležitější jsou ty dohody, které jsme uzavřeli sami se sebou. V těchto dohodách si říkáme, kdo jsme, co cítíme, v co věříme a jak se chceme chovat. Výsledkem je to, čemu říkáme naše osobnost. V těchto dohodách říkáme: „Toto je, co jsem. Toto je, v co věřím. Některé věci mohu dělat a jiné ne. Toto je skutečnost, tamto je fantazie, toto je možné, tamto možné není.“ Jedna taková dohoda by nebyla žádným problémem, ale my uzavíráme mnoho takových dohod, které vedou k našemu utrpení a k tomu, aby se nám v životě nedařilo. Chceme-li žít v radosti a naplnění, musíme nalézt odvahu tyto dohody, které jsou založeny na strachu a berou nám sílu, rozbít. Dohody, které pocházejí ze strachu, nám berou spoustu energie, ale dohody pocházející z lásky nám pomáhají energii uchovat a dokonce získat i nějakou navíc. Každý z nás se rodí s jistým množstvím osobní síly, které odpočinkem každodenně doplňujeme. Naneštěstí plýtváme naší osobní silou především proto, abychom uzavírali tyto dohody. Naše osobní síla zmizí ve všech dohodách, které jsme uzavřeli, a výsledkem je, že se cítíme bezmocní. Máme jen tolik síly, abychom každý den přežívali, protože většinu z ní užíváme k dodržování dohod, které nás uvěznily ve snu planety. Jak můžeme změnit celý sen našeho života, když nemáme sílu ani k tomu, abychom změnili tu nejmenší dohodu? Dokážeme-li vidět, že naše dohody vládnou nad naším životem a nemáme-li rádi sen svého života, můžeme dohody změnit. Až budeme k této změně připraveni, pomohou nám čtyři mocné dohody zničit ty, které pocházejí ze strachu a berou nám energii. Pokaždé, když zničíme některou dohodu, vrátí se nám síla, kterou jsme potřebovali k jejímu uzavření. Přijmeme-li tyto čtyři nové dohody, vytvoříme si dostatek osobní síly, abychom dokázali změnit celý systém svých starých dohod. Abychom dokázali přijmout Čtyři dohody, budeme potřebovat silnou vůli - ale dokážeme-li s těmito dohodami žít, dojde v našem životě k udivující proměně. Uvidíme, jak se drama pekla rozplývá přímo před našima očima. Místo žití ve snu pekla si vytvoříme nový sen - osobní sen nebes.
NOVÝ SEN
Chci, abyste zapomněli na všechno, čemu jste se za celý život naučili. To je začátek nového pochopení, nového snu. Sen, který žijeme, je naším výtvorem. Je to naše vnímání reality, které můžeme kdykoliv změnit. Máme sílu stvořit peklo a máme sílu stvořit nebe. Proč nesnít jiný sen? Proč nepoužívat mysl, představivost a emoce pro sen nebe? Použijme představivost a budou se dít obrovské věci. Představme si, že máme schopnost vidět svět jinýma očima, kdykoliv se nám zachce. Pokaždé, když otevřeme oči, vidíme svět kolem nás jinak. Zavřeme nyní oči, pak je otevřeme a rozhlédněme se. To, co vidíme, je láska vycházející ze stromů, láska přicházející z oblohy. Budeme vnímat lásku ve všem kolem nás. Je to stav požehnáni. Vnímáme ze všeho lásku, tedy i z nás samých a z jiných lidí. I když jsou lidé smutní nebo mají zlost, můžeme za těmito pocity vidět, že vysílají lásku. Užívejme své představivosti a nových očí. Chci, abyste viděli, že žijete nový život, nový sen, život, v němž nepotřebujete ospravedlňovat svou existenci a v němž jste svobodní, abyste byli tím, kým jste. Představme si, že máme povolení být šťastní a užívat si života. Náš život je osvobozen od konfliktů s námi samými i s jinými lidmi. Představme si, .že žijeme beze strachu z projevování našich snů. Víme, co chceme, co nechceme a kdy to chceme. Jsme svobodní, abychom změnili svůj život takovým způsobem, jakým doopravdy chceme. Nebojíme se požádat o to, co potřebujeme, říci ano či ne na cokoliv nebo komukoliv. Představme si, že žijeme bez obav z toho, že nás ostatní budou soudit. Již neřídíme své chování tím, co by si o nás ostatní pomysleli. Necítíme již odpovědnost za názory druhých. Necítíme žádnou potřebu někoho kontrolovat a ani nikdo nekontroluje nás. Představme si, že žijeme bez toho, bychom soudili druhé. Dokážeme snadno druhým odpouštět a zdržíme se veškerých soudů. Necítíme potřebu mít pravdu ani nikomu jinému dokazovat, že se mýlí. Vážíme si sami sebe i každého jiného a oni si za to váží nás. Představme si, že žijeme beze strachu z lásky a beze strachu z toho, že nebudeme milováni. Již se neobáváme, že budeme odmítáni, a necítíme potřebu být přijímáni. Můžeme. říci „miluji tě“ beze studu či ospravedlňování. Můžeme chodit po světě se zcela otevřeným srdcem a nebát se, že nás někdo zraní. Představme si, že žijeme, aniž bychom se obávali rizika a zkoumání-života. Nebojíme se cokoliv ztratit. Nebojíme se být naživu ve světě a nebojíme se ani zemřít. Představme si, že máme rádi sami sebe takové, jací jsme. Milujeme své tělo takové, jaké je, a milujeme své emoce takové, jaké jsou. Víme, že jsme dokonalí právě takoví, jací jsme. Důvod, proč jsem vás požádal, abyste si představili tyto věci, spočívá v tom, že jsou naprosto možné! Můžeme žít ve stavu milosti a blaženosti, ve snu nebe. Ale abychom mohli tento sen prožívat, musíme nejprve pochopit, o co jde. Schopnost dostat nás do stavu blaženosti má jen láska. Být blažený je jako být zamilovaný. Být zamilovaný je jako být blažený. Vznášíme se v oblacích. Ať se obrátíme kamkoliv, vnímáme lásku. Je zcela možné žít takto pořád. Je to možné, protože jiní to už udělali a od nás se nijak neliší. Žijí v blahu protože změnili své dohody a sní jiný sen. Jakmile jednou pocítíme, co to znamená žít ve stavu blaha, zamilujeme si to. Budeme vědět, že nebe na zemi je pravda - že nebe doopravdy existuje. Jakmile víme, že nebe existuje, jakmile víme, že je možné v něm zůstat, záleží jen na naší snaze to dokázat. Před dvěma tisíci let nám Ježíš řekl o Království nebeském, o království lásky, ale jen málokdo byl připraven mu naslouchat. Říkali: „O čem to mluvíš? Mé srdce je prázdné, necítím lásku, o které hovoříš, necítím klid, který je v tobě.“ My tak mluvit nemusíme. Jen si představme, že jeho poselství lásky je možné a zjistíme, že je určeno nám. Svět je krásný a báječný. Když se naším stylem stane láska, může být život velmi snadný. Můžeme neustále milovat. Je to naše volba. Možná nemáme žádný důvod milovat, ale dokážeme milovat, protože nás láska činí šťastnými. Jedině akt lásky vede ke štěstí. Láska nám dá vnitřní klid. Změní naše vnímání všeho. Na všechno se dokážeme dívat zrakem lásky. Dokážeme si uvědomit, že láska je všude kolem nás. Budeme-li žít tímto způsobem, mlha v naší mysli se rozplyne. Mitote navždy zmizí. Právě o tohle se lidé pokoušejí po celá staletí. Tisíce let hledáme štěstí. Štěstí je ztraceným rájem. Lidé tvrdě pracovali, aby se dostali k tomuto bodu, jenž je součástí evoluce mysli. V tom spočívá budoucnost lidstva. Tento způsob života je možný a je v našich rukou. Mojžíš jej nazýval Zaslíbená zem, Buddha nirvána, ježíš nebe a Toltékové Nový sen. Naše identita je však naneštěstí smíchána se snem planety. Tam v mlze jsou všechny naše dohody a názory. Cítíme přítomnost parazita a věříme, že to jsme my. Uvolnit se - osvobodit se od parazita a vytvořit si prostor, v němž by bylo možné prožívat lásku - je pak těžké. Jsme připoutáni k Soudci a k Oběti. Utrpení nám dává jistotu, protože ho tak dobře známe. Žádný důvod trpět však neexistuje. Jediným důvodem, proč trpíme, je naše rozhodnutí, že budeme trpět. Podíváme-li se na svůj život, nalezneme mnoho výmluv, proč trpíme, ale žádný dobrý důvod nenalezneme. Totéž platí o štěstí. Jediným důvodem, proč jsme šťastní, je to, že jsme se rozhodli být šťastní. Štěstí je volba a utrpení právě tak. Možná nemůžeme uniknout lidskému osudu, ale máme volbu: protrpět si ho, nebo si jej užít. Trpět, nebo milovat a být šťastní. Žít v pekle, nebo žít v nebi. Mojí volbou je žít v nebi. A vaší?
NEHŘEŠTE SLOVEM
Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky ♥
První dohoda je nejdůležitější, ale zároveň nejtěžší. Slovo a myšlenka je síla: je to moc, kterou máme k vyjadřování a komunikaci, k přemýšlení a tudíž i k vytváření situací v našem životě. Slovo je nejmocnějším nástrojem, který jako lidé máme; je to kouzelný nástroj. Ale stejně jako má meč dvě ostří, dokáže i naše slovo vytvořit ten nejkrásnější sen, anebo vše okolo nás zničit.
DRUHÁ DOHODA
NEBERTE SI NIC OSOBNĚ
Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.
Někdy si myslíte, že vás někdo urazil nebo ranil. Ale to, co vám někdo řekl, není tím, co vás zranilo; máte rány, které se někdo dotkl tím, co řekl.
Ten někdo je jen záminkou, abyste se mohli rozzlobit. A rozzlobíte se, protože se něčeho obáváte, máte z něčeho strach.
Neberme si nic osobně a můžeme putovat po světě s otevřeným srdcem a nikdo nám neublíží. Můžeme říci "Miluji vás," aniž bychom museli mít strach, že se nám vysmějí nebo nás odmítnou. Můžeme požádat o cokoliv, co si vybereme, bez viny nebo sebeodsuzování. Můžeme si dovolit řídit se vždy svým srdcem ♥
TŘETÍ DOHODA
NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY
Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.
Pokud něčemu nerozumíme, je pro nás lepší se zeptat a udělat si jasno, než si vytvořit nějakou domněnku. Mějme odvahu ptát se na to, co chceme vědět. Každý má právo odpovědět, anebo ne, my však máme právo se zeptat. Podobně má každý právo se zeptat nás a my máme právo říci ano nebo ne.
Od toho dne, kdy si přestaneme vytvářet domněnky, budeme komunikovat přesně a jasně, bez emocionálního jedu. Bez vytváření domněnek bude naše slovo bez hříchu. Bílý mág používá slovo k tvorbě, dávání, sdílení a k lásce. Uděláme-li si z této dohody návyk, celý náš život se naprosto změní )
Foto internet: co je na obrázku? pohár? nebo dvě tváře??
ČTVRTÁ DOHODA
Za všech okolností dělejme vše, jak nejlépe dovedeme, ne více a ne méně. Ale mějme na mysli, že naše nejlepší konání nebude v každém momentě stejné. Vše je živé a neustále se proměňuje, takže naše nejlepší konání bude někdy mít vysokou kvalitu a jindy tak dobré nebude.
Žijeme-li naplno svůj život, znamená to, že jsme se vzdali minulosti a žijeme plně přítomným okamžikem. Netěšit se z toho, co se odehrává právě teď, je žití v minulosti a žití jen napůl. To vede k sebelítosti, utrpení a slzám, protože si vždy přejeme, aby skutečnost byla jiná, než právě je. Není čas, abychom někoho nebo něco postrádali, protože jsme živí.
Děláme-li něco jen proto, že se nám to líbí, aniž bychom za to očekávali odměnu, zjistíme, že budeme mít potěšení ze všeho, co podnikneme. Odměny přijdou také, ale my k nim nebudeme připoutáni. Neočekáváme-li odměnu, dostaneme víc, než si vůbec umíme představit. Máme-li rádi to, co děláme, děláme-li vždy vše jak nejlépe dovedeme, pak si skutečně užíváme života.
Nepotřebujeme nic vědět nebo něco dokazovat. Stačí být, riskovat a těšit se ze života, to je vše, na čem záleží. Řekněme ne, když se nám chce říci ne, a ano, když se nám chce říci ano. Máme právo být sami sebou. Ale sami sebou můžeme být jen tehdy, když děláme vše tak, jak nejlépe dovedeme ♥
První tři dohody budou fungovat jen tehdy, budeme-li dělat vše, jak nejlépe dovedeme. Neočekávejme, že budeme vždy schopni nehřešit slovem. Naše návyky jsou příliš silné a máme je pevně zakořeněné v mysli. Ale dokážeme dělat vždy vše, jak nejlépe dovedeme. Neočekávejme, že nebudeme nikdy brát nic osobně; dělejme jen vše tak, jak nejlépe to dovedeme. Neočekávejme, že si již nikdy nevytvoříme nějakou domněnku, určitě však můžeme dělat vždy vše, jak nejlépe dovedeme.
PRÁVO VYHOVĚT NEBO ODMÍTNOUT
"Seberte odvahu a řekněte si o to, co byste chtěli. Druzí mají právo vám vyhovět, nebo vás odmítnout, zrovna tak jako vy máte právo o něco požádat. Obdobně mají také všichni ostatní právo požádat vás o to, co by chtěli oni, a vy máte právo jim vyhovět, nebo je odmítnout."
don Miguel Ruiz
Predstavte si, že máte doma zázračnú kuchyňu. V tej rozprávkovej kuchyni môžete mať akékoľvek množstvo akéhokoľvek jedla z ktoréhokoľvek miesta na svete. Nikdy nemáte starosti, čo budete jesť, môžete mať na stole čokoľvek na čo si zmyslíte. Ste veľmi štedrý, nezištne dávate jedlo každému a nič za to nechcete. Nasýtite každého kto príde, lebo s toho máte pôžitok a váš dom sa stále hemží ľuďmi, ktorí sa prišli najesť do vašej magickej kuchyne.
Jedného dňa zaklope na vaše dvere chlapík s pizzou. Otvoríte chlapík pozrie na vás a povie:“Človeče, vidíte túto pizzu? Dám vám ju, keď mi dovolíte, aby som riadil váš život. Stačí, ak budete robiť čo vám poviem a nikdy nebudete hladovať, pretože vám každý deň prinesiem pizzu. Musíte však ku mne byť dobrý.“
Viete si predstaviť ako by ste zareagovali? Vo vašej kuchyni môžete mať tú istú pizzu-dokonca ešte lepšiu. A predsa k vám príde tento chlapík a ponúka vám jedlo, ak budete robiť to, čo si želá on. Zasmejete sa a poviete:“Nie ďakujem! Nepotrebujem vaše jedlo, mám dostatok jedla. Môžete vojsť do môjho domu a najesť sa čohokoľvek a nemusíte za to nič urobiť. Nemyslite si, že vás budem poslúchať. Mňa nikto nebude manipulovať.“
A teraz si predstavte opak. Hladujete už niekoľko týždňov a vo vrecku nemáte ani halier. Príde k vám ten človek s pizzou a povie.“Hej tu máte jedlo. Môžete sa najesť, stačí ak budete robiť to čo vám prikážem.“ Jedlo rozvoniava a vy hladujete. Dáte si trochu jedla a on povie:“Ak sa vám žiada viac, môžete si vziať, ale musíte ma poslúchať.“
Dnes máte čo jesť, ale zajtra nemusíte mať nič, takže radšej pristanete na to, že za jedlo urobíte čokoľvek. Môžu sa z vás stať otroci, pretože nemáte jedlo a potrebujete ho. Po nejakom čase sa vás zmocnia pochybnosti. Vravíte si:“Čo si počnem bez pizze? Nemôžem bez nej žiť. Čo keď si to moja partnerka rozmyslí a dá pizzu –moju pizzu-niekomu inému?“
A teraz si predstavte, že nehovoríme o pizzi, ale o láske. Vaše srdce prekypuje láskou. Rozdávate svoju lásku nezištne, nepodmieňujete ju nijakým ak. Ste milionárom lásky. Niekto však zaklope na vaše dvere a povie:“Hej, priniesol som vám lásku. Dám vám ju ak ma budete poslúchať.“
Keď ste plný lásky, ako na to zareagujete? Asi sa zasmejete a poviete:“Ďakujem, ale nepotrebujem vašu lásku. V srdci mám takú istú lásku, ba väčšiu a lepšiu a rozdávam ju nezištne.“ Ale čo sa stane ak vás stravuje hlad po láske, no v srdci nijakú lásku nemáte a vtedy niekto príde a povie:“Chcete trochu lásky? Môžem vám dať, moju lásku ale musíte robiť to čo budem chcieť ja.“ Ak vás trápi hlad po láske a vy ponúkanú lásku ochutnáte, možno pre ňu urobíte čokoľvek. Možno vám láska chýba tak veľmi, že za trochu pozornosti ste ochotní dať aj celú svoju dušu.
Vaše srdce je ako zázračná kuchyňa. Ak otvoríte svoje srdce, máte toľko lásky koľko potrebujete. Nemusíte chodiť po svete a žobrať o lásku:“Prosím, milujte ma. Som veľmi osamelý, láska sa mi vyhýba. Potrebujem niekoho aby ma mal rád a dokázal, že si lásku zaslúžim. Lásku však nosíme v sebe len si to neuvedomujeme.
Vidíte koľko drámy narobia ľudia, keď si myslia, že nemajú lásku? Trpia nedostatkom lásky a keď ju trochu ochutnajú, stávajú sa na nej závislými. Ľudí potreba lásky zbedačí a posadne. A potom nastane veľká dráma:“Čo budem robiť, keď ma partner opustí?“ Ako môžem bez nej žiť?“ Ľudia nemôžu žiť bez drogového priekupníka, teda bez človeka, ktorý ich zásobuje každý deň. A keďže sú taký hladný za trochu lásky, dovolia, aby druhý ľudia ovládali ich život. Dovolia druhým, aby im hovorili čo majú a čo nemajú robiť. „Budem ťa milovať keď sa budeš správať takto. Budem ťa milovať ak mi dovolíš, aby som riadil tvoj život. Iba vtedy ťa budem mať rád, ak budeš ku mne dobrý. Ak nie, zabudni na to.“ Problém spočíva v tom, že v srdci majú zázračnú kuchyňu. Celé naše utrpenie začalo preto, lebo sme uzavreli srdcia a už necítime lásku, ktorú v nich máme. V určitom období života sme sa začali báť lásky, lebo si myslíme, že láska je nespravodlivá. Láska bolí. Usilovali sme sa všemožne niekomu vyhovieť, chceli sme , aby nás prijali, no neuspeli sme. Znova a znova sme to skúšali v iných vzťahoch, no zlomilo nám to srdce. Láska je príliš riskantná. Prechovávame voči sebe toľko výhrad, až je prirodzené, že nie sme schopní mať radi ani len seba. Ak nedokážeme nájsť dostatok lásky pre seba, ako môžeme čo len predstierať, že milujeme toho druhého?
Sústredte sa na ten najkrajší vzťah, aký môžete mať-vzťah so sebou samým. Nie je v tom nič sebecké, je to prejav sebalásky. Stačí ak budete milovať samých seba vaša láska bude narastať. A ak potom nadviažete s niekým vzťah, neurobíte to s nedostatku lásky. Nič vám nechýba k úplnosti. Keď láska vychádza z vás, nehľadáte ju zo strachu, že zostanete sami. Lásku môžete rozdávať bez podmienok, nemusíte láskou šetriť, pretože máte v srdci zázračnú kuchyňu. Šťastnými vás robí láska, ktorá vychádza z vášho srdca. A ak nebudete šetriť láskou, každý vás bude milovať.
Miguel Ruiz-Mágia vzťahov
http://eldhwen.wordpress.com/2011/08/27/srdce-...
"Vyslovit pravdu znamená, že někdo ji musí říct a jiný ji poslechnout."
Henry David Thoreau
Způsob, jakým nahlížíme na svět a jak chápeme poznání, do velké míry závisí od našeho chápání slov a jejich používání. Slova, bez ohledu na přesnost jejich výběru, zakrývají pravdu. Člověk neustále zápasí se slovy, neboť zatím není schopen vnímat slova jako symboly.
Člověk se dopouští chyby, pokud stále hledá vysvětlení, která jsou ve shodě s jeho způsobem myšlení a jeho výkladem světa.
Pokud jde o používání slov a jejich pochopení, musíme si uvědomit, že si člověk osvojil tři zlozvyky, kterým podléhá.
Když se člověk ocitne tváří v tvář něčemu mimo rámec běžné skutečnosti, v závislosti na své povahy se vždy uchýlí k některému ze tří zlozvyků:
Bigotní člověk takovou událost ignoruje a předstírá, že se nic nestalo.
( Pokud odmítneme celou historii jako výmysl a ignorujeme ji, podléháme bigotnosti.)
Pokrytec událost přijme bez rozmýšlení a věří, že všechno pochopil.
( Pokud bez rozmýšlení uvěříme tomu, co se nám říká a považujeme to za svatou pravdu, stáváme se pokrytci.)
Hlupák se dává událostí zmást, protože neví, zda ji přijmout či odmítnout a tak zůstává v zajetí svých vlastních otázek.
( Pokud jsme zmatení a vybíráme si, která část vyprávění dává smysl a která je nepřijatelná, ponoříte se do kolotoče otázek, které vyvolávají další otázky. Toto je neproduktivní a hloupé.)
Bojovník přemýšlí jinak. Dobře zná proměnlivou kvalitu slov a ví, že slova zakrývají pravdu. Proto čte a poslouchá slova v jejich doslovném významu, ale ani na okamžik neuvěří, že slova jsou tou pravdou, kterou hledá.
Bojovník přijímá všechno takové, jaké je, ale ničemu nevěří. Neignoruje samotné slova, protože ví, že správně použité slova ho zavedou k poznání, které zakrývají.
Théun Mares: Návrat bojovníků
MODLITBA ZA LÁSKU
Podělíme se společně o krásný sen - sen, který si zamilujete tak, že jej budete chtít mít navždy. V tomto snu jsme uprostřed krásného, teplého a slunečného dne. Slyšíme ptáky, vítr a říčku. Jdeme k říčce. Na břehu sedí v meditaci starý muž a my vidíme, že z jeho hlavy vyzařuje krásné pestrobarevné světlo. Snažíme se ho nerušit, ale on vytuší naši přítomnost a otevře oči. Jsou plné lásky a má široký úsměv. Zeptáme se ho, jak je možné, že je schopen vyzařovat takové krásné světlo. Požádáme ho, zda by nás to nenaučil. Odpoví nám, že před mnoha a mnoha lety položil stejnou otázku svému učiteli.
Starý muž začne vyprávět svůj příběh: „Můj učitel si otevřel hruď, vyňal srdce a z něho vycházel krásný plamen. Pak otevřel moji hruď, otevřel mé srdce a vložil do něho malý plamínek. Vložil mi srdce zpět do hrudi a jakmile bylo opět uvnitř, pocítil jsem nesmírnou lásku, protože plamínek, který mi vložil do srdce, byla jeho vlastní láska.
Tento plamínek se rozhoříval v mém srdci stále víc, až se z něho stal obrovský oheň - oheň, který nepálí, ale očišťuje vše, čeho se dotkne. A tento oheň zasáhl všechny buňky mého těla, které mě začaly milovat. Splynul jsem v jednotě se svým tělem, ale má láska neustále vzrůstala. Ten oheň se dotýkal každé emoce v mé mysli a všechny tyto emoce se proměnily v silnou a intenzívní lásku. Miloval jsem naprosto a bezpodmínečně.
Ale oheň stále hořel a já se musel o svou lásku podělit. Rozhodl jsem se, že vložím kousek své lásky do každého stromu, a stromy mě začaly rovněž milovat. Byl jsem zajedno se stromy, ale mou lásku to nezastavilo a ona rostla dále. Vložil jsem kousek lásky do každé květiny, do trávy, do země, a ty mne začaly všechny milovat a já byl s nimi zajedno. Má láska rostla víc a víc a miloval jsem všechna zvířata na světě. Zareagovala na mojí lásku a milovala mne též a byli jsme zajedno. Má láska však rostla stále dál.
Vložil jsem kousek své lásky do každého krystalu, do každého kamene v zemi, do prachu, do kovů, a všechno mne též začalo milovat a já začal být zajedno se zemí. Pak jsem se rozhodl vložit svou lásku do vody, do oceánů, řek, deště i sněhu. A voda mne též začala milovat a byli jsme zajedno. Ale má láska nepřestávala růst. Rozhodl jsem se, že ji předám vzduchu, větru. Pociťoval jsem silné spojení se zemí, s oceány, s přírodou a má láska rostla dál.
Obrátil jsem hlavu k obloze, ke slunci a hvězdám a vložil kousek své lásky do každé hvězdy, do měsíce i slunce a všechny mne začaly milovat. Byl jsem zajedno s měsícem, sluncem a hvězdami, a má láska rostla dál. A tak jsem vložil kousek své lásky do každého člověka a byl jsem zajedno s veškerým lidstvem. Kamkoliv jdu, kohokoliv potkám, spatřím v jeho očích sám sebe, protože jsem díky lásce součástí všeho.“
A pak ten starý muž otevřel svou hruď, vyňal srdce s krásným vnitřním plamenem a vložil ten plamen do našeho srdce. A teď ona láska roste v našem nitru. Nyní jsme zajedno s větrem, vodou, hvězdami, s veškerou přírodou, se všemi zvířaty a lidmi. Cítíme teplo a světlo, které vyzařuje plamen v našem srdci. Z hlavy nám vyzařuje krásné pestrobarevné světlo. Vyzařujeme lásku a modlíme se:
„Děkuji ti, Stvořiteli vesmíru, za dar života, který jsi mi dal. Děkuji ti za to, že jsi mi dal vše, co jsem naléhavě potřeboval. Děkuji ti za příležitost zakoušet toto krásné tělo a tuto báječnou mysl. Děkuji ti za to, že žiješ v mém nitru s veškerou svou láskou, se svým čistým duchem bez hranic, se svým teplým a zářivým světlem.
Děkuji ti za to, že užíváš má slova, mé oči, za užívání mého srdce, abych se mohl kdykoliv a kdekoliv podílet na tvé lásce. Miluji tě takového, jaký jsi, a protože jsem tvým dílem, miluji i sám sebe takového, jaký jsem. Pomoz mi udržet lásku a mír v mém srdci a učinit z této lásky nový styl života, v němž bych mohl žít v lásce po zbytek svých dnů. Amen.
Zdroj: don Miguel Ruiz, Čtyři dohody
--------------------------------------------------------------------------------
PÁTÁ DOHODA ZNÍ: BUĎTE SKEPTIČTÍ A NASLOUCHEJTE
Nevěřte sami sobě ani nikomu jinému.
Pochybujte o všem, co slyšíte. Je to skutečně pravda?
Naslouchejte záměru, který je ukryt za slovy.
Jedině tak porozumíte skutečnému poselství.
Představte siž že se stáváte takovými, jakými jste byli v dětství.
Tehdy jste ještě nechápali význam jakéhokoli symbolu.Poznání převzalo vládu nad vaší myslí později.
Když obnovíte svou pžítomnost jste jako květina, jako vítr, jako oceán, jako slunce, jako světlo.
Jste to vy. Není co obhalovat, není čemu věřit.
Jste tady jen proto, abyste byli, z žádného jiného důvodu.
Nemáte žádné poslání jen to, abyste si užívali života, abyste byli šťastní.
Jediná věc, kterou potřebujete je být svým skutečným já.
Být autentičtí.
Být přítomností.
Být štěstím.
Být láskou.
Být radostí,
Být sami sebou, to je to hlavní. To je moudrost.
Ti,kteří dosud nezmoudřeli, hledají dokonalost.
Hledají Boha nebo Ráj a snaží se to objevit.
Není nic, co bychom mšli hledat. Je to tu. Vše je uvnitř vás.
Nepotřebujete hledat Ráj.Rájem jste právě teď.
Nepotřebujete hledat štěstí, jste štěstím, ať jste kdekoli.
Nepotřebujete hledat pravdu, vy jste pravdou.
Nepotřebujete hledat dokonalost. To je iluze.
Nepotřebujete hledat sami sebe, nikdy jste se neopustili.
Nemusíte hledat Boha, Bůh vás nikdy neopustil, Bůh je vždy s vámi,vy jste vždy se sebou.
Jestůiže nevidíte Boha všude, je to proto, že vaše pozornost je zaměřena na všechny bohy, v něž věříte.
Don Jose Ruiz
Žádné komentáře:
Okomentovat
Dokud se nerozloučíš se svou osobností, nenajdeš svou individualitu. Individualita je dána existencí, osobnost vnucena společností. Osobnost je sociální pohodlnost.
Společnost nemůže tolerovat individualitu, protože individualita za ní nepůjde jako ovce. Individualita má kvalitu lva a lev kráčí sám.
Ovce jsou vždy ve stádě, doufají, že to bude ve stádě pohodlnější. Stádo jim dává pocit ochrany, bezpečí. Když někdo zaútočí, ve stádě se spíš zachráníš. Ale sám? Jenom lvi chodí sami.
Každý z vás se narodil jako lev. Společnost vás však neustále podmiňuje, programuje vaši mysl jako mysl ovce. Společnost vám dává osobnost: velmi pohodlnou, hodnou a velmi poslušnou osobnost.
Společnost chce otroky, ne lidi, kteří jsou absolutně oddaní svobodě. Společnost chce otroky, protože všechny její pochybné zájmy vyžadují poslušnost.
Starý zenový příběh vypráví o lvu, který vyrostl mezi ovcemi a dokud ho jeden starý lev nepopadl a nepřitáhl k rybníku, kde mu ukázal na hladině jeho vlastní obraz, myslel si, že on sám je také ovcí. Mnoho z nás je jako lev z tohoto příběhu - představa, kterou o sobě máme, nepochází z naší bezprostřední zkušenosti, ale z názoru druhých. "Osobnost" vnucená z vnějšku nahrazuje individualitu, která mohla vyrůst zevnitř. Stáváme se jen další ovcí ze stáda, která se nedokáže svobodně pohybovat, ani si uvědomit svou pravdivou identitu.
Je na čase, aby ses na hladině rybníka podíval na svůj obraz, a osvobodil od všech domněnek, jimiž druzí podnítili tvé myšlení. Tancuj, běhej, poskakuj, křič co tě napadne: cokoli, co probudí spícího lva uvnitř.
Osho One Seed Makes the Whole Earth Green, Kapitola 4