NÁDHERNÁ ZELENÁ Coline Serreau
2012Ruda
Učte se od královny Ester
Odpověď: Můžete mu pomoci jen v jedné věci: Nezapojujte ho do ničeho a neovlivňujte ho v žádném případě. Jen ho nechte pocítit, že jste mu vděčná za to, že vám umožňuje studovat. V opačném případě, to bude horší.
Nemůžete nutit člověka a tlačit na něj. Pokud nechce studovat, nepotřebuje to. Jediná věc, která je od něho třeba, je to, že vám nebrání studovat. To je dostatečné na to, aby k němu postupně přešel sám. Pokud na něj nebudete tlačit, uvidíte, že se bude postupně stávat, že se zajímá o to, co se učíte. Dejte mu knihu, která je daleko od kabaly, ale mluví o našich světových problémech, aby pochopil, že to není mystika nebo něco takového.
Obecně platí, jednejte trochu skrytým způsobem, jako královna Ester. Není náhodou, že symbolizuje zvláštní ženskou funkci, zvláštní přístup k člověku, od kterého nemůže uniknout.
Muži jsou přímější, ale žena je může tiše a klidně přivést na to, co ona chce.
[101550]
Z virtuální lekce 24/2/2013
A jak je přezkoušen, má-li jen jedno přání? Jsou mu dány překážky. Tím se má na mysli, že mu jsou seslány cizí myšlenky a cizí poslové, aby mu bránili tak, aby opustil tuto cestu a následoval cesty davu.
A když překoná všechny obtíže a prolomí všechny mříže, jež mu překáží, a maličkosti ho nemohou zastavit, pak na něj Stvořitel sešle velké Klipot a válečné vozy, aby ho odchýlili od vstupu, přilnutí k Němu samotnému a k ničemu jinému. To je bráno, jako že jej Stvořitel odmítá mocnou rukou.
Zabere to hodně času konečně zjistit, že všechno, co člověk cítí, pochází od Stvořitele, a je to zamýšleno pouze k tomu, aby jej navedlo k cíli. Není činu nebo události, jež by člověka nevedli směrem k cíli, jímž je myšlena adheze se Stvořitelem. Člověk to nemůže nijak změnit, neboť to vše se děje podle Reshimot (duchovních genů). Pouze intenzitu, způsob, jakým jsou Reshimot odhaleny, je dán tím, jak jsme naplnili předešlé Reshimot.
Vše jde však podle plánu, podle kterého člověk musí objevit silné přání po adhezi, podle duchovního přání, jímž se myslí pevné, intenzivní přání, jež je zaměřeno pouze na jeden cíl. ”V duchovnu není žádné trošičku”, ale pouze maximum, a člověk by měl mít takto silné přání.
Takže Stvořitel odhalí Jeho mocnou ruku tím, že člověka přinutí čelit útrapám a problémům, mate ho všemi možnými způsoby, aby se stal překonáváním těchto překážek silnější. Musí zkoumat své názory a ponechat pouze jeden směr, který posiluje, aby ho nebylo možné odvrátit od pravé cesty. Aby to dokázal, Stvořitel mu sesílá postupně těžší problémy, jako v povídce o člověku, který se při šplhu na horu do králova paláce střetnul se střážemi, které byli cestou čím dál surovější. To vše kvůli tomu, aby v člověku zůstalo pouze jedno silné přání, přání které vlastně hoří, touží proniknout do duchovního světa, což znamená dosáhnout toho, aby vlastnost dávání, sebe-anulování, propukla.
Je to jako porod, při kterém jsou aktivní dvě síly: síla, která tlačí zevnitř a síla, která blokuje cestu ven. Napětí mezi těmito dvěma silami roste, dokud není natolik silné, aby se dveře otevřeli a došlo k průlomu. Pak se může plod narodit.
Tyto dvě protikladné síly, síla Stvořitele a síla stvoření nakonec dosáhnou dostatečného napětí k průlomu. Jak je řečeno “na tom stejném místě, v ten samý čas a v té stejné ženě” je vytvořena taková koncentrace napětí, která vede k realizaci.
[100932]
Z přípravy na denní lekci kabaly 19/2/2013
Odmietať učiť sa…
O senzitivitě mysli |
Terapia farbami…
„Pokus při vizualizaci čtvrté dimenze:
vezměte bod, natáhněte jej v přímku, zatočte ji do tvaru kružnice, zkruťte ji v kouli a tu vrhněte do prostoru.“
Albert Einstein
Aby naplnění neanulovalo touhu, musí být oddělené, musí se nalézat ve dvou objektech. Například matka a dítě; matka se dokáže do nekonečna těšit ze svého dítěte, neboť naplňuje objekt mimo sebe.
Pokud vytvoříme spojení nad naším vzájemným odmítáním, budeme schopni naplňovat se navzájem a těšit se neomezeně ze svých činů. Je to čistě psychologický problém, kterým je pochopení, že cíl stvoření je v potěšení, a že prostředky k dosažení věčného a nekonečného potěšení leží v “miluj bližního svého jako sebe sama.” Tento stav je nazýván vyšším světem. Když jej cítíme, pocit našeho dočasného světa – který je cítit pouze v nás - zmizí.
Tento vzestup slouží k tomu, abychom pochopili, kdo nás stvořil, a kdo se o nás staral. Hmota jako taková, může zůstat v absolutní chudobě, protože pro nás je důležité se spojit s vyšším Světlem, atributem dávání, ne pro svůj vlastní prospěch, ale abychom Stvořiteli přinášeli radost. To je naše jediná naděje. Tak přesně zasáhneme obraz, představu, která je ve světě Ein Sof: částečku hmoty vedle jiskry Světla, a vše ostatní je nekonečná velikost Stvořitele.
|
SOUVISEJÍCÍ:
Fénixův pláč nad lidskou nevědomostí a hamižností
Z posledních výzkumů1 spojitosti kouření konopí a výskytu rakoviny vyplynula zajímavá fakta, která staví na hlavu argumenty proti užívání konopných drog. Jeho odpůrci totiž o zlé čarodějce marihuaně tvrdí, že způsobuje rakovinu a právě proto je třeba ji občanům zakazovat a jednat s nimi jako se zločinci, pokud si dovolí tuto rostlinu sami pěstovat.Zjistilo se totiž, že dlouhodobé (10-20 let) kouření samotného konopí bez tabáku u uživatelů výrazně – a to o 62% - snižuje riziko onemocnění rakovinou hlavy a krku (HNSCC). U krátkodobějších uživatelů, kteří pravidelně kouřili konopí alespoň jednou za týden či dva, se riziko snížilo o 48%. Dokonce i u těch, kteří kouřili konopí společně s tabákem, se mírně snížilo riziko těchto onemocnění. Zajímavé je, že toto riziko se snižovalo daleko více, pokud uživatelé začali kouřit konopí až po dosažení 20 let věku.
V dnešní době, kdy se ukazuje, že pouhá necelá třetina české populace je zdravá2, zatímco zbytek trpí chronickými nemocemi, je však takový postoj ke konopí přímo zločinem proti lidskosti.
Počátkem léta tohoto roku časopis Konoptikum uveřejnil řadu článků o konopném výtažku Kanaďana Ricka Simpsona3, kterému se také říká „Fénixovy slzy“4. Je to preparát, který léčí většinu vážných chorob včetně rakoviny. Sama jsem si ho vyrobila a během pěti týdnů jsem si ověřovala jeho léčivý účinek. Výsledkem je mimo jiné i to, že jsem si za tu dobu vyléčila údajně neléčitelný chronický paradentózní zánět, zhubla jsem pět kilo a zlepšil se mi krevní oběh natolik, že mi už při sezení u počítače neotékají nohy a nebolí oči a mohu tedy psát i tento článek. A to jsem brala jen poloviční dávku výtažku, protože jsem neměla dost suroviny pro jeho přípravu.
Má to všechno totiž jen jeden háček - surovina pro tento lék je našimi zákony považovaná za nelegální. Jsem toho nejlepším důkazem sama, když mne vloni okresní soud v Táboře odsoudil ke 2 měsícům vězení (podmíněně) za její pěstování5.
CELÉ ČTENÍ: http://www.bushka.cz/archiv/fenixuv_plac.html#_edn4
2012Ruda
Křesťanská pomoc a její hranice
Z cyklu Hovory o víře s Josefem a Rudou. Zamyšlení nad velmi častou otázkou nejen křesťanské, nýbrž obecně lidské pomoci, jejími limity, smyslu i zneužíváním.
2012Ruda
Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, tak jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo.
Strach je pocit, který nemá žádnou hodnotu. Trápit se pro jiného je nesmysl, protože my můžeme pomoct jinému, ale trápit se za něj nemá význam. Jak problém, který vnímáme, s námi cvičí a my ho najdeme, protože ho chceme najít, a pojmenujeme ho – problém se vyřeší. Křivda – on nám sice ublížil, ale zastřelit ho nemůžeme, ani přejet autem, asi mu budeme muset odpustit. Bez odpuštění není uzdravení. To není problém toho člověka, to je váš problém. Je třeba pojmenovat to, co mě rozhodilo, co mě trápí a dát tomu název. Pojmenovaný problém přestává být problémem. Pojmenováním problému se dostáváme v 90 % zpět do pohody. Jsou ale lidé, kteří prošli v životě všeličím a nepoučili se. Chodí jako na připínáčcích, přitom je rozhazují dál a stěžují se, jaký mají těžký život. Musíme se pustit do pojmenování elementárních příčin našich nešťastných pocitů. ČTĚTE VÍCE
Sáí inspiruje
©2013 Připravila: hravje
Žádné komentáře:
Okomentovat
Dokud se nerozloučíš se svou osobností, nenajdeš svou individualitu. Individualita je dána existencí, osobnost vnucena společností. Osobnost je sociální pohodlnost.
Společnost nemůže tolerovat individualitu, protože individualita za ní nepůjde jako ovce. Individualita má kvalitu lva a lev kráčí sám.
Ovce jsou vždy ve stádě, doufají, že to bude ve stádě pohodlnější. Stádo jim dává pocit ochrany, bezpečí. Když někdo zaútočí, ve stádě se spíš zachráníš. Ale sám? Jenom lvi chodí sami.
Každý z vás se narodil jako lev. Společnost vás však neustále podmiňuje, programuje vaši mysl jako mysl ovce. Společnost vám dává osobnost: velmi pohodlnou, hodnou a velmi poslušnou osobnost.
Společnost chce otroky, ne lidi, kteří jsou absolutně oddaní svobodě. Společnost chce otroky, protože všechny její pochybné zájmy vyžadují poslušnost.
Starý zenový příběh vypráví o lvu, který vyrostl mezi ovcemi a dokud ho jeden starý lev nepopadl a nepřitáhl k rybníku, kde mu ukázal na hladině jeho vlastní obraz, myslel si, že on sám je také ovcí. Mnoho z nás je jako lev z tohoto příběhu - představa, kterou o sobě máme, nepochází z naší bezprostřední zkušenosti, ale z názoru druhých. "Osobnost" vnucená z vnějšku nahrazuje individualitu, která mohla vyrůst zevnitř. Stáváme se jen další ovcí ze stáda, která se nedokáže svobodně pohybovat, ani si uvědomit svou pravdivou identitu.
Je na čase, aby ses na hladině rybníka podíval na svůj obraz, a osvobodil od všech domněnek, jimiž druzí podnítili tvé myšlení. Tancuj, běhej, poskakuj, křič co tě napadne: cokoli, co probudí spícího lva uvnitř.
Osho One Seed Makes the Whole Earth Green, Kapitola 4