"Tohle se pořád opakuje," naříkal mladík. "Už to nesnesu. Někdo mi musí pomoci."
Než jsem byl s to něco říci, jakési dvě formy se objevily po jeho pravé ruce, ale zůstaly rozmazané. Mladík se na ně dlouho díval a pak s výrazem nadšení zavolal:
"Roy, jsi to ty?"
Pak se k němu obě formy přiblížily, až ho nakonec celého zahalily. Po několika minutách mladík spolu s dušemi úplně zmizel. Zíral jsem na prázdný obrubník, kde mladík před tím seděl, a vnímal jsem zbytky vyšší vibrace. Před svým duchovním zrakem jsem opět viděl svou skupinu duší a cítil jsem jejich hlubokou účast a lásku. Soustředil jsem se na ten pocit, až jsem se nakonec zbavil ochromujícího strachu a postupně jsem zvyšoval svou energii, abych se mohl uvnitř otevřít. Mé okolí okamžitě dostalo světlejší barvu a město zmizelo. Jak má energie vzrůstala, byl jsem schopen vybavit si Wilovu tvář a Wil se vedle mě okamžitě objevil.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a objal mě. V tváři měl výraz nesmírné úlevy. "Byly to silné přeludy a ty jsi se do nich vnutil vlastní vůlí."
"Vím, nebyl jsem schopen uvažovat, nevěděl jsem, co dělat."
"Byl jsi pryč dlouhou dobu, posílali jsme ti energii, nic víc jsme nemohli dělat."
"Koho myslíš tím my?"
"Všechny tyhle duše," ukázal Wil kolem sebe.
Když jsem se dobře podíval, viděl jsem stovky duší tak daleko, kam jsem jen dohlédl. Některé se dívaly na nás, ale většina se dívala někam jinam, Pohlédl jsem tím směrem a v dálce jsem spatřil několik vírů energie. Když jsem zaostřil svůj pohled, uvědomil jsem si, že jeden z těch vírů je město, z něhož jsem právě uprchl.
"Co to je?"zeptal jsem se Wila.
"Jsou to duševní konstrukce,"odpověděl,"vytvářené dušemi lidí, kteří v životě prožívali velmi omezující ovládací dramata a nebyli schopni se po smrti probudit. Jsou jich tam tisíce."
Vzpomínáš si, co jsme viděli během Wiliamsovi životní rekapitulace? Zpočátku nebyl ochoten přijmout, co se děje, a snažil se potlačit smrt tím, že si vytvořil konstrukci své kanceláře.
A tak tomu je s námi se všemi. Jsme-li za účelem potlačení tajemství a nejistoty života zabráni do svých ovládacích dramat tak hluboko, že se ani po smrti nemůžeme probudit, pak vytváříme takovéto imaginární konstrukce, abychom měli pocit bezpečí i v posmrtné dimenzi. To všechno je reakce na strach. Lidé by byli v posmrtné dimenzi ochromeni Strachem, kdyby nenašli nějaký způsob, jak se mu bránit, jak jej zatlačit do podvědomí. Proto opakují táž dramata a užívají stejných prostředků jako v životě a nejsou s to přestat.
Velitel s nožem byl zastrašovatel, který vysával energii druhých. Své chování odůvodňoval tvrzením, že ho svět chce zničit. A samozřejmě že tyto jeho předpoklady k němu během jeho života na Zemi přitahovaly přesně takový druh lidí, aby se jeho vize vyplnila. V posmrtné dimenzi si vytvořil nepřátelské imaginární postavy, aby svou životní situaci mohl reprodukovat. Kdyby přestal potkávat lidi, které může zastrašovat a jeho energie se snížila, úzkost by opět začala pronikat do jeho vědomí. Pokračuje v tomto chování, které se v dětství naučil, které zaměstnává jeho mysl a vytlačuje Strach. Potlačuje Strach natolik, že na něj může zapomenout a cítit se alespoň trochu dobře.
Na světě není žádné organizované zlo, žádné ďábelské spiknutí...
"Jsou to duševní konstrukce, vytvářené dušemi lidí, kteří v životě prožívali velmi omezující dramata a nebyli schopni se po smrti probudit. Jsou jich tam tisíce!
Jsme-li za účelem potlačení tajemství a nejistoty života zabráni do svých ovládacích dramat tak hluboko, že se ani po smrti nemůžeme probudit, pak vytváříme takovéto imaginární konstrukce, abychom měli pocit bezpečí i v posmrtné dimenzi. To všechno je reakce na strach. Proto opakují táž dramata a užívají stejných prostředků jako v životě a nejsou sto přestat...
Nutkavé ovládací drama nakonec selže. Obvykle se to stává v krizových situacích, rutiny se zhroutí, člověka přemůže strach, dostane se na dno. A právě v takové chvíli bychom se měli probudit a snažit se překonat strach JINÝM ZPUSOBEM. Jestliže to neuděláme, vrátíme se do obvylého hypnotického stavu. A jestliže se neprobudíme v materiální dimenzi, můžeme mít potíže probudit se v dimenzi posmrtné.
" A co to množství biblických zmínek o satanovi?"
To všechno je metafora, která nám synbolickým způsobem radí, abychom bezpečí hledali v Bohu, nikoli v tragických návycích, neboť dávat vinu vnějším silám je jen způsob, jak se vyhnout zodpovědnosti. A představu satana obvykle užíváme k tomu, abychom mohli některé lidi označit za zlé od přírody, abychom mohli dehumanizovat ty, s nimiž nesouhlasíme, a abychom je mohli odepsat. Je nejvyšší čas, abychom pochopili skutečnou povahu zla a abychom proti němu něco udělali.
Existuje psychická posedlost, ale ta není důsledkem zla, je to ENERGETICKÁ DYNAMIKA. LIDÉ, KTEŘÍ SE BOJÍ, MAJÍ POTŘEBU OVLÁDAT DRUHÉ.
Musíme rozlišovat mezi dušemi, které jsou probuzené, ve spojení s duchem Lásky, a dušemi, které jsou v hypnotickém, stagnujícím stavu a mají strach. Nesmíme je považovat za démony a ďábly. Jsou to duše v procesu vývoje stejně jako my. Lidé, kteří jsou v pozemské dimenzi chyceni v ovládacích dramatech, z nichž nemohou utéci, jsou často právě ty duše, které byli ve své VIZI ZROZENÍ TĚMI NEJOPTIMISTĚJŠÍMI. Proto si vybírají takové drastické situace, které si vynucují tolik intenzivní a šílené obranné prostředky.Ať už jsou to násilné nebo podivné a perverzní návyky, pocházejí z dysfunkčních a omezujících prostředí, v nichž STRACH působí tak silně, že ZNOVU A ZNOVU, GENERACI PO GENERACI, PROBOUZÍ STEJNOU ZUŘIVOST, ZLOBU A PERVERZI. Jedinci, kteří se rodí do takových situací, si to úmyslně vybírají, protože věří, že mají dostatek SÍLY, ABY PRORAZILI CYKLUS A UKONČILI, VYLÉČILI RODINU, DO NÍŽ SE RODÍ. PROBUDIT SE A PŘEKONAT ZLOBU JE JEJICH POSLÁNÍM, A POMÁHAT DRUHÝM, DOSTAT SE Z PODOBNÝCH SITUACÍ. I když jsou někteří násilníci, měli bychom se na ně dívat jako na jedince, kteří chtějí ukončit svá dramata.
P.S. MEZI ŘÁDKY : Pokud jste shlédli film N.D.Walshe - Indigo, kde na konci filmu promlouvá se svým synem" ...neměl jsem brát zodpovědnost za tebe....."
©2013 Připravila: hravje
Žádné komentáře:
Okomentovat
Dokud se nerozloučíš se svou osobností, nenajdeš svou individualitu. Individualita je dána existencí, osobnost vnucena společností. Osobnost je sociální pohodlnost.
Společnost nemůže tolerovat individualitu, protože individualita za ní nepůjde jako ovce. Individualita má kvalitu lva a lev kráčí sám.
Ovce jsou vždy ve stádě, doufají, že to bude ve stádě pohodlnější. Stádo jim dává pocit ochrany, bezpečí. Když někdo zaútočí, ve stádě se spíš zachráníš. Ale sám? Jenom lvi chodí sami.
Každý z vás se narodil jako lev. Společnost vás však neustále podmiňuje, programuje vaši mysl jako mysl ovce. Společnost vám dává osobnost: velmi pohodlnou, hodnou a velmi poslušnou osobnost.
Společnost chce otroky, ne lidi, kteří jsou absolutně oddaní svobodě. Společnost chce otroky, protože všechny její pochybné zájmy vyžadují poslušnost.
Starý zenový příběh vypráví o lvu, který vyrostl mezi ovcemi a dokud ho jeden starý lev nepopadl a nepřitáhl k rybníku, kde mu ukázal na hladině jeho vlastní obraz, myslel si, že on sám je také ovcí. Mnoho z nás je jako lev z tohoto příběhu - představa, kterou o sobě máme, nepochází z naší bezprostřední zkušenosti, ale z názoru druhých. "Osobnost" vnucená z vnějšku nahrazuje individualitu, která mohla vyrůst zevnitř. Stáváme se jen další ovcí ze stáda, která se nedokáže svobodně pohybovat, ani si uvědomit svou pravdivou identitu.
Je na čase, aby ses na hladině rybníka podíval na svůj obraz, a osvobodil od všech domněnek, jimiž druzí podnítili tvé myšlení. Tancuj, běhej, poskakuj, křič co tě napadne: cokoli, co probudí spícího lva uvnitř.
Osho One Seed Makes the Whole Earth Green, Kapitola 4