CESTA KE ŠTĚSTÍ II.

Milovat sám sebe je předpokladem pro to,
abys mohl otevřít své srdce jiným,
aby tvá láska zůstala živá a svěží
a nestagnovala na pouhých přáních a očekáváních.

...Cesty ke štěstí..

-----------------------------------------------------------------------------------------------------
AKTUÁLNĚ


23.11.2011 - ODKAZY - SPIRITUÁLNÍ PSYCHOLOGIE,REIKI                   
                         CENTRUM,DreamingWolf Project
22.11.2011 - ETIKOTERAPIE 
                       NA STRÁNKÁCH O VODĚ - ZÁZRAČNÁ VODA 
              - ODKAZY - GOŠÁRNA,DAR ORLA

20.11.2011 -  ČTENÍ NA TÉTO  STRÁNCE
                       ŽÍT S RADOSTÍ - SANAYA ROMAN
                       GATO - ZENOVÁ KOČKA(pdf.)
                       MINIKURZ VĚŠTĚNÍ  A DALŠÍ SOUVISEJÍCÍ ZAJÍMAVOSTI
                       http://www.moneo.sk/minikurz-vestenia/


19.11.2011 - JÍDLEM PROTI NACHLAZENÍ NA STRÁNKÁCH JÍDLO PRO ZDRAVÍ
                   - VIZUALIZAČNÍ MEDITAČNÍ CVIČENÍ NA STRÁNKÁCH MEDITACE

------------------------------------------------------------------------------------------------------- 
ETIKOTERAPIE

vychází z vlivu negativních pocitů na duši. Jestliže je pro nás zdraví nejdůležitější a známe sedm nejdůležitějších pocitů, které nám zdraví poškozují, pak si každý sám dovede pohlídat, aby mu některých z nich nevletěl do duše a nevzal mu zdraví. Které negativní pocity to jsou?

závist, nenávist, křivda, zloba, lítost, strach, trápení se pro jiné

Jakmile některý z těchto pocitů lidé „pustí do svého nitra“, tak za všechny následky nesou sami zodpovědnost. Už Sokrates říkal, že tělo je jen obalem duše. Jakmile onemocní duše, onemocní i tělo. Všechny z tisíce diagnóz, které známe, vznikají, když se poškodí lidská duše …

Co je to duše? Jak s ní spolupracujeme? Pokud ji nechápeme tak, že s ní můžeme spolupracovat, tak se dál nedostaneme.

Naše duše sídlí v oblasti Solar Plexu (sluneční pleteni) pod hrudní kostí uprostřed. Není v člověku většího bohatství, jako je jeho duše. S duší je třeba spolupracovat. Jak se o duši nestaráme, potom to vede k psychosomatickým chorobám, což už se dnes připouští, i když velmi opatrně. Pro každého je nejdůležitější jeho zdraví. Pro každého, komu je víc jak 18 roků, je nejdůležitějším člověkem v jeho životě on sám. Miluj sám sebe – v tom není pýcha nebo sobectví.

Kdosi moudrý řekl: Ať myšlenka neopustí místnost, v které jsme. Když si uvědomíte, že máte tendence řešit věci zpětně, bavit se o tom, co bylo nebo utíkáte do budoucnosti a co bude, když... tak vždy utíkáme dopředu nebo dozadu, a jen proto, neboť nechceme být tady a teď. Když utíkáme nazpět, tak tam už nejsme, jsou to tedy jenom vzpomínky. Když utíkáme dopředu, tak tam ještě nejsme. To je hypotéza. Ale když řeším TEĎ, tak jsem TADY. Když máme nepořádek v duši, tak nechceme řešit teď, neboť do toho bychom museli zahrnout sebe a uvědomit si svůj stav. Toto jsou kroky, kterými se člověk dostává k pravdě o sobě. Když se přinutíte tady a teď, zjistíte: jeden nevyřešený problém, druhý, třetí – a obecně to nazveme stres. Módní slovo, lidé se ho chytají, vytváří si antistresové programy, přičemž není možné zachraňovat člověka, pokud se on sám zachraňovat nechce. Nemluvíce o tom, že stres je také všechno zahrnující a nic neříkající slovo.

Vytvářejme si takový vztah k sobě, abychom viděli především vstupní problém, který můžeme zvládnout a do problémů, do kterých ještě nemůžeme vstoupit, je třeba nechat na později. Tak se dostáváme k elementárnímu chápání sebe samého. Aby člověk měl motivaci, jak s tím zacházet a potom to posuneme dál. Jakmile se o to nebudeme starat, začne nám to přerůstat přes hlavu, dušička se začne lámat a začnou to odnášet orgány.

Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, tak jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo.

Nejlepší jsou na tom lidé, kteří vnímají stav duše. Tedy vnímají pohodu anebo nepohodu. Když člověk nechce vnímat stav nepohody anebo je nepohody příliš mnoho, musí dojít k něčemu, co ho posune do jiných zážitků.

Každý orgán v těle má mimo svého fyziologického poslání také svojí duchovní dimenzi. Např. žaludek a tlusté střevo jsou ovládány strachem. Např. se začínají objevovat nějaké problémy s tlustým střevem – hemoroidy, zácpy. Kdo ví něco o meridiánech, které kontrolují svaly nebo svalové skupiny a dávají informaci dříve, než se tento orgán začne rozpadat, ví, o čem hovoříme. Přes meridián tlustého střeva nás může bolet rameno. Půjdeme k lékaři a on poví, že je to léty a píchne nám injekci. Tím se sice otupí bolest, což je řeč těla – tedy zatlačíme projev těla, ale vznikne následný problém - ledviny (podle pěti elementů tlusté střevo vyživuje ledviny a jeho párový orgán, močový měchýř).

Ledviny se energeticky oslabí kvůli neuspořádaným mezilidským vztahům. Nejde vždy o to, zda jste s někým pohádaný. Jde o to, koho si nosíme v sobě, koho nemůžeme zpracovat, kdo nám vadí. Nevyrovnaný mezilidský vztah vede k vnitřní agresi, to vede k nadprodukci adrenalinu a ten se usazuje v ledvinách. Z toho jsou ledvinové kameny. To ale pokračuje přes meridián ledviny – otékají kotníky nebo je problém s dýcháním, bolest za hrudní kostí.

Co je to chřipka? Jsou to neuspořádané ledviny. A do toho přijde bacil. Normálně jsme schopní zpracovat kde co, ale v momentě, kdy je něco neuspořádané, stačí jakýkoliv závan a máme chřipku.

Po ledvinách pokračuje močový měchýř. Dráha močového měchýře začíná mezi očima, jde přes hlavu, tam se to rozchází a kontroluje zádové vzpřimovače a točí se. Zdvojená dráha se spojí pod kolenem a končí pod malíčkem na noze. Celá záda jsou problémem močového měchýře. Jeden problém ze sta je skutečný problém se zády. Jinak je to záležitost zádového svalstva, které na základě toho, že přes ně prochází dráhy močového měchýře a které paralyzují tyto svaly, nám znemožní pohyb /hexenšus, ústřel/. Je to záležitost svalstva. Záda nebolí. To jsou omyly, které medicína produkuje, aby nemusela akceptovat energetické souvislosti v těle. Jiné je, když jsou polámané obratle, dochází k jejich vydření, když je velký nedostatek vápníku nebo vzniká Bechtěrev. Ale to jsou výjimky.

Už jen to, že začínáme mít rýmu a já jsem prochladl. Podstatné je to, že mi teče z nosu, něco nebo někoho jsem někde nezvládl, scvrkly se mi ledviny. Já bych měl hledat, co kde mám něco nevyřešené a tím se zmizí problém s rýmou. Toto je hledání cesty k sobě. Když se „rozběhnou“ ledviny a močový měchýř, u žen začnou gynekologické problémy, u mužů problémy s prostatou. Toto je též jedna z dvou příčin neplodnosti. Problém prostaty může např. spočívat v tom, že jsou nepořádky mezi nemocným a např. jeho tchýní. Neumí se domluvit, stále ho to štve …

K duši /Solar plexus/ patří  6 základních orgánů: žlučník, játra, slinivka, slezina, žaludek a nadledvinky. Když dušička začne strádat, orgány jeden za druhým začínají vypovídat službu nebo aspoň zhoršují svojí aktivitu. Žlučník a játra jsou tzv. lapači všech našich zážitkových problémů. Trápí vás něco? Naštval vás někdo? Nemůžete někomu něco odpustit? Půjčil jste někomu peníze a nevrátil vám? Chce si někdo půjčit peníze a nechcete mu jich dát? Hryže vás žlučník. Proto, neboť se stavíme do polohy napětí.

Žlučník je sice po pravé straně, ale dráha žlučníku začíná při vnějším očním koutku a jde přes hlavu. Proto vznikají migrenózní stavy, bolí hlava – tzn. potíže se žlučníkem. Probouzíte se v noci? Mezi 23.00 a l. hodinou v noci je jeho největší aktivita, takže proto se probouzíme. Když má někdo ráno pocit, že vidí hůře, je to proto, že usínal s nějakým problémem. A trvá to nějaké dvě hodiny, než se rozkouká. Je to už na hraně, když člověk funguje jak tak bez brýlí, ale už žlučník upozorňuje, že se začíná trápit a je v nás problém, který nemáme vyřešený.

Dráha žlučníku vychází ze spodiny lebeční a kontroluje nám šíjové svalstvo. To, čemu se říká krční páteř, s krční páteří nemá vůbec nic společného. Jde o křeč šíjového svalstva. Zatuhnou – žlučník volá o pomoc. Kdo má vyoperovaný žlučník, nevyřeší vůbec nic, neboť energetické dráhy žlučníku zůstávají do konce života. Žlučníková dráha prochází ramenem, kontroluje mezižeberní svalstvo, ale také kyčelní klouby a kolena.

Problémy s kyčelním kloubem jsou jednoznačně žlučník. O kolena se mimo žlučníku ještě dělí játra a slezina. Když se vyrábí totální endoprotézy, určitě jich není třeba tolik. To že kloub bolí, to není záležitost opotřebovaného kloubu, to jsou bolesti všeho okolo.

Před problémem se nedá utéct. Jak ho nebudete řešit, jestli ho nepojmenujete, tak se nezruší. Křivda cvičí s každým třetím. Lítost je nejzrádnější pocit, který existuje. Všechny ostatní pocity se dají člověku vymluvit, ale lítost ne. Okolo lítostivého člověka se chodí jako okolo malomocného, aby se o něho nikdo neotřel, neboť on je lítostivý a z lítosti je nejvíc rakoviny.

Strach je pocit, který nemá žádnou hodnotu. Trápit se pro jiného je nesmysl, protože my můžeme pomoct jinému, ale trápit se za něj nemá význam. Jak problém, který vnímáme, s námi cvičí a my ho najdeme, protože ho chceme najít, a pojmenujeme ho – problém se vyřeší. Křivda – on nám sice ublížil, ale zastřelit ho nemůžeme, ani přejet autem, asi mu budeme muset odpustit. Bez odpuštění není uzdravení. To není problém toho člověka, to je váš problém. Je třeba pojmenovat to, co mě rozhodilo, co mě trápí a dát tomu název. Pojmenovaný problém přestává být problémem. Pojmenováním problému se dostáváme v 90 % zpět do pohody. Jsou ale lidé, kteří prošli v životě všeličím a nepoučili se. Chodí jako na připínáčcích, přitom je rozhazují dál a stěžují se, jaký mají těžký život. Musíme se pustit do pojmenování elementárních příčin našich nešťastných pocitů.

Játra. Je to největší tkáň v těle. Když nedostávají dost energie, už je to vážné a nastartují další problém - plíce, srdečný obal. Proto jsou časté noční úmrtí (mezi 1.00 a 3.00 hodinou v noci má játra největší aktivitu). Když játra začnou a nemají dost energie, lidé mívají v noci křeče, probouzí se v noci, neboť jim je zle, protože si játra seberou energii ze srdce a srdce se zastaví. Přes játra prochází úplně všechno. Každý z nás tam má nasbíraných mnoho nešťastných věcí a proto si musíme „hlídat“ destruktivní pocity.

Přes játra jde lítost, úzkost, strach, ale též zloba, zlost, křivdy a játra se stará také o nízký krevní tlak. Ledviny vyrábí vysoký krevní tlak, játra nízký. V spojitosti s játry se projevuje nedostatek hořčíku (modřiny) a když máte nedostatek železa, máte chudokrevnost - špatně se přenáší kyslík do mozku a jste unaveni.

Únavový syndrom je záležitostí nedostatečné funkčnosti ledvin. Nejhorší je to, že játra nebolí. Když jiné orgány upozorní bolestí, játra nikdy. Mohou se pouze nafukovat. Ale mezitím pokazí, co se dá, protože když játra dobře nefungují, tak se zhoršuje metabolizmus. Plynatost, meteorizmus, bublání v těle, sklony k průjmům, nechutenství (v pudu sebezáchovy mají nadprodukci šťáv v žaludku, ten pak odmítá stravu), až po nedostatečné čistění tkání, neboť je nedostatečný krevní tlak, takže se nečistí tkáň. Hrozí, že lymfa, která je vytlačovaná z vlásečnic krevního systému do tkáně, se někde zastaví, vznikne z toho lymfatický uzlík, z čehož je dále nádor.

Glaukomické změny na očích – zákaly. To je též od jater. Skvrny – hovoří se tomu stařecké skvrny. Ne, to jsou jaterní skvrny. Nejsou závislé na věku, jsou závislé na stavu duše. Proč se to přisuzují starší generaci? Staří rodiče si mysleli, že když dají dětem všechno, že se dočkají vděčnosti, ale to je velký omyl. Je to záležitost trápení se, strádání, atd.

Slezina a slinivka. Slezina je orgán, o kterém se ještě před takými 10 roky hovořilo, že je celkem zbytečný a když se nevědělo, kde se chytit problému s krví, tak se slezina vyoperovala. Neboť slezina je odstředivka pro odstraňování právě lymfatických nečistot, (lymfa je tělová míza, tekutina). Lymfa se uvolňuje z krve a je tlačena přes svalová vlákna, nabaluje na sebe tuky, cukry, kde co, na druhé straně jsou to vlásečnice žilného systému, které to do sebe naberou. Nečistoty se protlačí přes slezinu, slezina je vytáhne a tak to v těle funguje. Když slezina začne chátrat, důsledky jsou zřetelné, neboť z krevního řečiště se stala stoka. Poškození sleziny nastává pocitem osamělosti. Díky tomu bolí kolena z vnitřní strany a cítíte to při chůzi z kopce nebo ze schodů. Když nás bolí kolena do kopce, jsou to játra a žlučník.

Když se Vám to stane a Vy víte, o čem je řeč, dobře je dát si otázku: kdo mi chybí, proč se trápím? Opět je to otočením se do svého vnitra. Uvědomte si, že si zase vytvářím v sobě nějaký nepořádek, který je mým produktem a vůbec mi nikdo cizí nemusel ublížit. Všechno je našim produktem. Celé přežívání života v srdci.

Když si vytvořím těžký pocit lítosti, křivd, tak je život jedno velké slzavé údolí. Udělejme si pořádek v sobě, abychom jsme se zbavili příčin potíží a v těchto intencích pak funguje naše pohoda. Nehovoříce o tom, že co jsme, to vyzařujeme. Když jsme v pohodě, tato pohoda z nás vyzařuje a takové lidí potkáváme. Potkáváme se se stejnými lidmi – rovný rovného si hledá. Na tomto principu funguje také sdružování.

Pojem stařecká cukrovka – není pravda, to je jen proto, neboť ve vyšším věku je to nejčastější. Děti odešly, nechali nás tak. Toto neštěstí v podstatě oslovuje pankreas. Pankreas se nerozpadne z jiného důvodu než z vnitřního neštěstí. Když není tak velmi dramatické, tak v pankreasu zůstane, ale když je neštěstí rozsáhlé, vzniká z něj rakovina. To, že v tomto místě začne chaotický výboj buněk, to už je další věc.

Nikdo, kdo je nemocný, si nezaslouží politování. Nemocnému máme pomoci, ale nesmíme ho litovat. To je to stejné, jako když se kolega opije někde v hospodě a my budeme nad ním plakat. Nebudeme, odsoudíme ho. Velmi rychle. Je třeba se naučit se podívat na svět střízlivě. Proto hledejme cestu k sobě, rozpouštějme v sebe vnitřní tenze. Komu to nejde, tak se snažte – najděte si někoho na komunikaci, je třeba zvolit nějaký způsob, neboť nedá se stále jít jedním směrem.

Nadledviny. Je to nejcitlivější orgán endokrinního systému. Vyrábí 60 látek. Patří sem všechny anti alergeny. Díky funkčnosti nadledvinek nebudou mít děti alergii a ani vy. Nebude vitiligo, padání vlasů, AIDS, SARS, atd. Máme v sobě všechno. Nadledviny začnou vynechávat tehdy, když je problém se žlučníkem a játry. Tím se nabourá základná funkce hormonů, feromonů, atd. Začínáme ztrácet náladu. Přes „pořádek“ který se v nás děje přestávají se produkovat hormony „zodpovědné“ za naši náladu.

Už jen zamyslet se sám nad sebou je obrovský start pro člověka, už jen to chtění: chtít začít řešit můj vztah. Přeci jen tím, že si nebudeme připouštět věci, které nemůžeme změnit.

Připomínám Františka z Assisi, který říkal: Bože, dEj mi pokojnOU mysL, aby JsEm pŘijal vĚci, kTEré zmĚniT nemůžemE. DEj mi sÍlu, abych zmĚnil vĚci, kTEré zmĚniT můžemE. A dEj mi MOUDROST, abych rozlIšil jedno od druhého.  

Když máte nějakou zlou myšlenku, časem na ni zapomenete, ale už ji máte v sobě a ona s vámi pracuje. Zkuste je napsat na papír, jakýkoliv negativní problém, neboť už tím se toho problému zříkáme. Je to vaše cesta, jak začít se sebou dělat pořádek. Je to jeden z prvních kroků.

Srdce. Srdcový obal. Plíce (4. čakra). Skutečných problémů se srdcem nebývá až tak mnoho. Spíše jde o jeho okolí. Perikard – osrdečník je spojený se stavy úzkosti a lidé to přenášejí na srdce. Je to o nevědomosti a o ochotě cosi si přiznat. Namísto toho, aby člověk, který už trošku cosi ví, si řekl – aha, píchá mě při srdíčku – to znamená – je tu jakési upozornění, že cosi mi nevychází. Moudrý člověk poví: aha, tak to je asi to, že mám jít zítra tam a tam a mne se nechce a mám z toho strach. Když si to přizná, verbalizuje to a rozjede se to. Perikard není nebezpečný z hlediska zdravotního, spíše z hlediska psychického a jeho dopadu. Verbalizovaný problém přestává být problémem. Ale co se stane – lidé začnou mít strach, čím si umocní úzkosti a potom se potíže roztáčí. V nejlepším případě se to pojmenuje angina pectoris, příp. člověk skončí na chorobném „rozběhnutí se“ nějakého jiného orgánu. Od perikardu nás též může bolet ruka, ženské bolí od perikardu také z boku prsa. Když je to „nešťastné“ u žen, tak v místech, kde je dráha perikardu, se vyrábí uzliny. Tyto uzliny se vytvořily až po strachu.

Plíce. Je to párový orgán tlustého střeva. A každý plicní problém je v spojitosti se strachem. Někdo si poví, no dobře, ale když přijde nějaká infekce…! Když je člověk v pohodě, tak mu to nevadí. Všechno čeká jen na naši nepřipravenost. Když budeme v pohodě, můžeme chodit v mraze s krátkým rukávem a neochoříme.

Když mám v pořádku duši, mám funkční játra.

Když mám perfektní játra, mám dobrý krevní tlak.

Když mám dobrý krevní tlak, včetně dostatku železa, tak mi dobře funguje mozek.

Když dostatečně funguje mozek, funguje také termoregulační centrum. Je to o tom, že člověk chce se sebou něco dělat a ví, že pořádek v duši je určující pro cokoliv.

Třeba si uvědomit, že je tu souvislost s energetickými dráhami. Např. ruka – je spojená s energetickými dráhami srdce, osrdečníku, plic, tenkého i tlustého střeva – těchto 5 drah si ruku „rozebralo“. Nejčastěji to bývá tlusté střevo. Proto nemůžeme kývat rukou. Můžeme dělat jakoukoliv činnost, teda když si natáhneme ruku, je třeba vědět, že každý natažený sval se upraví do 48 hodin. To co je potom, už je problém. Přes toto místo se hlásí některá z energetických drah. Když vrzají klouby, jde o zkrácení šlach a zmenší se tak vůle kloubů /ohybnost/. Je to sice fyziologická záležitost, ale začíná to též přes některý orgán, jinak by se šlachy nezkrátily.

Problém neseme v sobě. Když se to přebere, šlachy se uvolní a kloub bude chodit dobře. Když se vydírají klouby, svědčí to o tom, že nepořádek v těle je. Nadledviny se starají o klubové mazivo.

Křížová oblast je oblast větru a chladu. Ukazuje, jako prochází dráha močového měchýře. V křížové oblasti kličkuje, proto se této oblasti říká oblast větru a chladu. Je to nejvýraznější prostor pro zvýraznění problémů s močovým měchýřem. Před močovým měchýřem jsou ledviny a to jsou mezilidské vztahy. My se trápíme s mezilidskými vztahy, např. že se lidé k nám zle chovají. My je nebereme takové, jací jsou. V tom je problém lidí. Etikoterapie pracuje na vytváření vnitřní svobody člověka.

Kdo má vnitřní svobodu, dává svobodu všem. Kdo ji nemá, ostatním bere.

Loket – je kontrolovaný hrubým střevem. Onen tenisový loket, o kterém se tak často říká, to je záležitost tenkého střeva. Většinou se vyrábí obklady, obstřiky, ale to, že mezi tím se zhoršuje vylučování vápníku v tenkém střevu a přestávají se dostávat živiny, to už nikdo nesleduje. Kdybychom ovládali tyto souvislosti, tak se nebude řešit loket, kterým se i tak nic nevyřeší, ale bude se pátrat po principu strachu, který poškozuje tenké střevo. Potom by nebylo nebezpečí vzniku osteoporózy. Při osteoporóze v podstatě jde jen o nabourání tenkého střeva ve spojitosti s úzkostí.

Zjistíme, tak jako u rakoviny, že nikdo se do rakoviny nedostal smíchy, že každý se k ní protrápil. Žena, která má osteoporózu, se též trápí. Při osteoporóze jde o disfunkčnost tenkého střeva.

Komu se nehýbe zápěstí, to je k vůli plicím.

Štítná žláza jako problém je taký zřídkavý, že to ani neuvěříte. To, co se považuje za „štítnou žlázu“, je strach. Je to jakoby zhmotnění problému žaludku, a žaludek - to je strach. Je to asi tak – strach se projevuje svíráním žaludku a má to vliv i na jiné orgány. Strach vám tahá krk – jak se píše v románech: Otevřely se dveře a všem se strachem sevřelo hrdlo.

Ekzémy = játra. Při vyšetření ekzému je zbytečné přijít s dítětem, neboť původcem je matka.

Lupenka /psoriáza/ je kombinaci jater a tlustého střeva. Je to intoxikace organizmu přes nabourané tlusté střevo – nečistoty jdou do krve a ty se potom dostávají na povrch.

Hořkost v ústech. To je nadprodukce játrových a žaludečních šťáv.

Pálení žáhy. Rada: 2 lžičky plnotučné hořčice zhltnout. Hořčina se spojí s kyselinami a je vám dobře.

Existují různé přípravky, ale nejvyšší ze všeho je komunikace o pocitech. Lidé se mezi sebou baví o jiných lidech, o věcech, o situacích. Tzn. o ničem, nic to nevyřeší z mého vnitra. My se máme bavit o pocitu z lidí, o pocitu z věcí a o pocitu ze situací. Pocit je přetavená vnější realita naší duše. Když mluvíme o pocitech, tak v podstatě dostáváme ze sebe ven nánosy vytvořené našim nerozumným přijímáním věcí. Když si najdete partnera, s kterým se dá hovořit o pocitech, tak z dostávání se z hrubých současných věcí se dostaneme až k věcem, na které si jinak nevzpomeneme. Avšak tím, že se pracuje s pocity, jsme schopní ze sebe vytáhnout věci, o kterých nyní chci hovořit.

Proč jsme tolik citliví a vnímaví, že přijímáme tyto věci tak, že na nás mají vliv a přitom v podstatě o nic nejde?

Narodili jsme se s dostatečnou citlivostí ve vztahu k sobě, vztahu k okolí a též ve vztahu okolí k nám. Když tyto vztahy nezvládáme, tak je to proto, že naše citlivost je vyšší, než citlivost, s kterou jsme se narodili. Za nárůst této citlivosti může některý z našich rodičů, který se na nás zavěsil. Hovoří se o zavěšení se duše na duši. To je tím, že se duše v společnosti nectí, nepracuje se s ní. Hovoří se jen všeobecně o psychice, to je ale o ničem. Moudří rodiče se nezavěsí na svoje děti. Moudří se sice můžu zavěsit, ale v 18ti je sice s těžkým srdcem, ale propustí.

Hloupí rodiče visí na dětech celý život. Tím v sobě vyrábí nepořádek v duši a dětem tím dávají za úkol očistění duše na zemi. Když je na nás zavěšený některý z našich rodičů, tak nám ze 100 % bere 40 % hned ze startu, co je téměř polovici síly osobnosti. Z 60 % se dá žít. Ale když nastane problém, propadáváme se, saháme do rezerv, dochází k druhotnému rozpadu osobnosti a potíže začínají.

Neukončená rodičovská láska přechází v lásku patologickou a lásku vražednou. Když si se sebou někoho nesu, moje citlivost je mnohem vyšší a já pak vztahy nezvládám. Právě kvůli tomu se naplní žlučník kamením, neboť mnohem hektičtěji přežíváme věci, které u jiného člověka přejdou a tak nevyrábí škody. K vůli tomu se někteří např. chlapci nežení, děvčata se nevdávají, utíkají se do alkoholu, do drog, skáčou se z mostu. Rodiče svoje dítě nepropustili. Dítě se v určitém období života dostává do polohy nezvládnutí života. Je jedno, zda jde o žijícího, nebo nežijícího rodiče, vazby nekončí úmrtím.

Dítě v průběhu těhotenství vždy poškodí matka, jinak poškozené dítě nevzniká. Všechny mozkové obrny, disfunkce, apod., hledáme-li pravou příčinu a ona se vždycky najde, je že se matka se potřebuje osvobodit. Když se problém nepojmenuje, celý život žije v neštěstí, protože právě ona má poškozené dítě.  

Je to nerozum lidí, že nepropouští svoje děti. Může to být záležitost několika generací. Místo toho, aby se podívali na sebe, tak se otočili na svoje děti. Tyto děti už nemají šanci najít si pohodového člověka, neboť si hledají stejně „postihnutého“, někoho, kdo si také nese břemeno. Tak dochází k degeneraci rodů. Dá se to nazvat až prokletím rodu.

Děti mají přijít do života rodičů a odejít. Ale dítě je často jako kompenzátor vztahu, chlap odchází za mladší a jeho bývalá žena dostává rakovinu. Když my sami nezačneme sami se sebou rozumně zacházet, nezačneme si vytvářet vztah sami k sobě, který je předurčující k zbytku našeho života, pořádek v nás nikdo cizí neudělá. Je třeba si zvolit některou z metod, něco, za čím už jdeme. Jde o jakousi cestu k sebepoznáni, nebo uvolnění psychického napětí, abychom se opravdu mohli nad sebou zamyslet a řešit svůj život.

Pocity lítosti, křivd a strachu, které si nosíme, si lidé též přinášejí s sebou. Přinášíme si jich z období nevědomí, z našeho prenatálního vývoje nebo z raného dětství do 9 roků. Kdybychom si tyto pocity nepřinesli, tak jich dnes neprožíváme, neboť v racionálním životě bychom je nezískali. Situace v životě v nás jen probouzí tyto archetypální zážitky a my je neumíme řešit.

Dnešní strach není dnešním strachem.

Dnešní strach může být probuzený strach např. z 5. měsíce těhotenství naší matky. To všechno řeší etikoterapie. Když si člověk přinese tyto pocity a nenese si „přisátého“ rodiče, tak je všechno v pořádku. Pokud si neseme „přisátého“ rodiče na zádech a k tomu ještě pocity lítosti, křivdy a strachu, tak nejen že nám rodič bere 40 % naší podstaty, ale tyto pocity se nám právě proto z 20tinásobí. Člověk, který je takto „nabouraný“, jeho energetický systém funguje akorát tak na to, aby mohl zvládnout základní životní potřeby. Když chce někde zabrat, je to pro něho utrpení a život se stává pro něho opravdu složitým.

Komunikací o pocitech se tyto věci dají posunut do neškodné polohy, neboť tyto věci se dají najít. Dají se najít poměrně lehce, neboť když nyní přežíváme nějaký strach nebo křivdu a budeme se o tom bavit, tak nám naskočí celá šňůra těchto pocitů. Problémem je, že o pocitech by se neměly bavit dvě ženy nebo dva chlapi. Žena je emocionální kapsa, a chlap je více racionální. Třeba, aby problém racionální a emocionální prvek řešili spolu. Zážitková sféra ženy dotváří jemnost v racionálním chápaní muže. Na pocit se vytvoří dvojitý pohled. U muže se problém přes jakýsi vnější pocit posune. Mezi partnery se zřídka hovoří o pocitech, neboť člověk má strach, že tím odhaluje svoje vnitro a ten druhý to zneužije. On to sice nemusí zneužít, ale my se bojíme. Tak to raději zastavíme hned v základech. Rozhovory mezi partnery fungují na principech: nejprve dávej, potom ber. Neútočí na nikoho. Některý z nich začne: představ si, dnes sem zažila takovou věc. Taký divný pocit jsem z toho měla. Muž se zeptá: co to bylo? Muž musí přijít s nabídkou, ale já musím vytvořit tomu druhému pocit, že nemusí mít strach o tom hovořit.

Když se jednou podaří rozvinout komunikaci o pocitech, stává se z toho nekonečný příběh a nikdy nekončí téma. Je však třeba k tomu najít odvahu pustit se do toho.

Když se trápíme, jakýmsi způsobem věci předurčujeme, programujeme si něco a věci se tak odvíjejí jinak. Jsme naprogramovaní, dochází k střetu a z toho onemocníme.

Život třeba brát tak, jak jde a k tomu se dá dopracovat. Snaha, úsilí jsou prvořadé. Pokud toto nemáme, nemusíme se o tom ani bavit.

   Literatúra: Prednáška Jána Cindlera, Xenofon: Vzpomínky na Sokrata , Chopra, D.: Sedm duchovních zákonů úspěchu , Porkin, R., Stroll, A.: Filozofie pro každého . Lochmanová, K.: Vězení s klíčem uvnitř . Lochmanová, K.: Dvojí tvář jenosti, Peseschkian, N.:Příběh jako pokrm pro dětskou duši , Osho: Hořčičné semínko , Strig, H. J.: Malé dějiny filozofie.

http://www.duchovniprednasky.estranky.cz/clanky/texty-o-zdravi/etikoterapie.html 

ŽÍT S RADOSTÍ - SANAYA ROMAN

Abyste si vytvořili ve svém životě více svobody, nedívejte se na oblasti, kde nejste svobodní; soustřeďte se místo toho tam, kde jste si svobodu už vytvořili.

Můžete například přijít domů pozdě v noci, chcete-li, nebo koupit si v obchodě to, na co máte chuť. Chcete-li mít stále více svobody, všímejte si, které svobody už považujete za své životní právo. Kdykoliv se litujete, že nejste svobodní, stavíte se do role oběti. A kdykoliv vidíte a prožíváte sebe sama v této roli, ztrácíte svou sílu. Soustřeďte se raději na oblasti, kde jste si zvolili nebýt obětí jiného člověka nebo vnějších okolností. Všichni jste si vytvořili svobodu v nejrůznějších oblastech svého života. Můžete si všimnout, že jste si už dali mnohé svobody, jichž si velmi ceníte, a nedovolili byste nikomu, aby vám je bral.

A jak je to s oblastmi, kde po vás lidé žádají víc, než chcete dát? Mohou chtít více času, energie, lásky nebo pozornosti. Možná to vyžadují takovým způsobem, že se přestáváte cítit svobodní. Pokud něco takového ve svém životě zažíváte, zkuste se sami sebe zeptat, jestli nějaká vaše část nechce od jiné více času nebo pozornosti, než jste ochotní dát. Kdykoliv máte pocit, že vám někdo něco bere, hledejte v tom symbol něčeho, co berete sami sobě. Máte-li pocit, že lidé vyžadují více vaší pozornosti, než můžete dát, nebo po vás chtějí něco, co nemůžete nebo nechcete splnit, ptejte se: “Má nějaká moje část požadavky, které jí jiná část nemůže splnit?”

Lidé kolem vás jsou jako zrcadla. Ukazují vám, co děláte sami sobě. V našem případě se můžete ptát: “Beru nějakým způsobem nebo sám/sama sobě tím, že nevěnuji dost pozornosti svým potřebám?” Můžete začít tím, že se podíváte, které potřeby to jsou, a rozhodnete se věnovat se jim. Jeden muž měl pocit, že jeho přítelkyně po něm chce příliš mnoho jeho času a prostoru. Rád pracoval dlouhé hodiny o samotě a měl daleko menší potřebu společnosti než ona. Když se začal zabývat jejím přáním, aby si jí více všímal, objevil, že po dlouhé hodiny, kdy pracuje, vlastně nevěnuje dost pozornosti ani sám sobě a svým vyšším potřebám. Zjistil, že nevěnuje pozornost svému vyššímu já, které chtělo spánek, odpočinek a více péče. Místo toho vždycky dlouho a tvrdě pracoval a ignoroval potřeby svého fyzického těla i dalších částí sebe sama.

Také žena, která měla pocit, že jí tento muž nevěnuje čas a pozornost, kterou by chtěla, se začala dívat na celou situaci jako na zprávu svého nitra. Měla pocit, že si v jejich vztahu málo hrají a že čas, který spolu tráví, není příliš hodnotný. Při hlubším pohledu do sebe si uvědomila, že ona sama si vlastně nevěnuje pozornost, že se celý den honí, uspokojuje potřeby druhých a sama si nedovolí hrát si a bavit se. Všechno, co podle ní nedostávala od svého partnera, a z čeho jej vinila, byly věci, které nedávala sama sobě.

Svobodu si tvoříte. Nedostáváte ji a nelze vám ji vzít. Můžete se rozhodnout vzdát se jí a můžete se rozhodnout chtít ji nazpět, ale druzí vám ji vzít nemohou. Své svobody se můžete vzdát jen vy sami. Ve svém životě máte mnoho oblastí, kde jste svobodní, a víte, že vám tuto svobodu nikdo nevezme. Možná máte oblíbenou restauraci, kde rádi jíte, a svobodně si tam zajdete. Hluboko uvnitř víte, že by vám v tom nikdo nemohl zabránit. Možná máte svobodu dávat se na svůj oblíbený pořad v televizi a víte, že vám ji nikdo nevezme. A možná jste si také všimli, že v těchto případech se o to nikdo ani nesnaží.

* * *

- z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman

Někteří z vás pracujete dál, i když se energie pro vaši činnost už vytratila. Dělejte to, co podporuje vaši vitalitu. Existuje správný poměr mezi soustředěností a denním sněním, intelektem a intuicí, klidem a pohybem, který vám přinese radost. Většina z vás potřebuje rozmanitost a všichni potřebujete dál růst. Rovnováha znamená najít si optimální skladbu činností, která bude podporovat vaši vitalitu a umožní vám co nejradostněji naplnit vaše životní poslání.

Někteří lidé se cítí vyrovnaně, když prožívají vnitřní mír. Jiní se cítí vyrovnaně, když vytvářejí vzrušení, pracují na mnoha věcech najednou a jejich život má rychlý spád. Někteří vidí rovnováhu jako stav, kdy se daří a vše je pod kontrolou. Míru rovnováhy, jakou budete v budoucnosti mít, si neustále vytváříte představováním si obrazů sebe sama v budoucnosti.
Opravdové bezpečí nastává, když může veškeré potřeby uspokojit vaše vlastní “já”.
Většina z vás si myslí, že musíte najít ve vnějším světě něco nebo někoho, kdo vám dá pocit bezpečí. Nikdo vám nemůže dát nic, co jste ještě nedali sami sobě. To, co si neumíte dát sami, vám nemůže dát ani nikdo jiný. To znamená, že nic z toho, co právě hledáte pro svůj pocit bezpečí – jako třeba peníze, přítele nebo přítelkyni, manželství nebo domov – vás neuspokojí, dokud nedáte vnitřní bezpečí sami sobě.
 Lidé si myslí, že k pocitu bezpečí potřebují různé věci, jako například uznání a potvrzení, chválu, lásku, slávu nebo štěstěnu na své straně. Často vyžadují lásku od druhých ve velmi konkrétní podobě: tolik a tolik telefonátů denně, tolik objetí, tolik vyznání “miluji tě”. Mezi potřeby bezpečí může patřit i pocit, že svět je bezpečné místo, že jste něčím zvláštné nebo že někam patříte. Mnozí z vás čekáte, až vám tento pocit dají druzí, a jste neustále nespokojení. Své potřeby bezpečí si můžete uspokojit sami – můžete milovat sebe sama, můžete věřit, že svět je bezpečný, cenit si sebe a vážit si svých výsledků. V konečném důsledku tyto potřeby může tak jako tak naplnit pouze vaše vlastní “já”.
* * *
- z knihy Žít s radostí, Sanaya Roman 

LÁSKA OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA

1)    Každé ráno do pěti minut po probuzení si vzpomeň na svou planetu a své blízké. Usměj se prostřednictvím svého duchovního srdce a poděkuj za nový den tvého života. Poděkuj za všechny ty drobnosti, které jsou každodenní součástí tvého života, a uvědom si je.
2)    Když vstaneš a poprvé pohlédneš ráno do zrcadla, usměj se na sebe zcela obyčejným úsměvem a poděkuj, že jsi taková bytost, jaká jsi. Roztáhni ruce, jak nejvíce můžeš s představou, že objímáš celou planetu. Vnímej toto spojení celou svou bytostí.
3)    Až vyjdeš ven, pohlaď list stromu nebo květ květiny nebo trávu nebo se dotkni kmene stromu. Ve chvíli dotyku pošli moudrost těm, kteří ovlivňují dění na tvé planetě a ve své nevědomosti jí ubližují a pošli lásku obyčejného člověka té rostlině, které se právě dotýkáš. Tato energie poteče říší rostlin až do samého srdce tvé planety.
4)    Až potkáš prvního člověka, popřej mu ve svém nitru zdraví, úspěch a lásku. Skrze tohoto člověka se tvé přání dostane během několika hodin do duchovních těl všech lidí tvé civilizace a skrze ně do srdce tvé planety.
5)    Až budeš jíst v právě prožívaném dni první pokrm, poděkuj upřímně za tento dar své planetě. Poděkuj čistě vnitřním prožitkem a uvědoměním. Možná se budeš divit, ale tento tvůj počin pomůže nasytit velké množství právě hladovějících a tvé poděkování potěší tvou planetu. To samé učiň při prvním doušku jakékoliv tekutiny.
6)    Až v právě prožívaném dni poprvé pocítíš smutek, žal, či jakoukoliv bolest nebo stín na své duši, vzpomeň si na svou planetu. A uvidíš, co úžasného se stane.
7)    Seznam prosím s těmito sedmi body inspirace každý den jednu novou lidskou bytost.
autor: Indigové děti – Indigo children, fenomén doby

GATO - ZENOVÁ KOČKA

Doba, ve které žijeme, mě čímsi fascinuje. Všechna tabu už padla, všechna tajná učení jsou odhalována a zpřístupňována veřejnosti, náboženství se stala institucemi, které urputně obhajují sebe samy, věda naopak začala sebe samu popírat, každá informace je k mání a každé místo na Zemi je dosažitelné. Kdosi spočítal, že je již více živých než kdy všech mrtvých dohromady. Při dostatečném záměru a vůli se člověk může stát kýmkoliv, od kosmonauta po šamana.
O to příhodnější mi připadají slova dona Juana: Všechny cesty jsou tím stejným. Nevedou nikam. Končí v křoví. Přesto jedna otázka má hluboký smysl. Otázka Má tato cesta srdce? Jestliže má, je to dobrá cesta. Jestliže nemá, není k ničemu. Žádná cesta nevede nikam, ale jedna má srdce a druhá ne. Ta první dělá tvé putování radostným a dokud po ní kráčíš, jsi s ní zajedno. Ta druhá tě nakonec přiměje proklít svůj život. Ta první tě činí silným, ta druhá tě vysiluje. (…)

Je spousta cest, které vedou k onomu Nejvyššímu tajemství - odevzdání, hraní si, usilování, zkoumání, pohroužení…

Stejně tak je mnoho létajících koberců - tantra, jóga, šamanismus, ale žádný z těchto koberců nás nedopraví do cíle. Vždy jenom k cíli. Kousíček od cíle… ale nikdy ne až tam… (…)

Existuje ovšem spousta nauk, od asketických po smyslné, od mučednických po černou magii. Jedny nauky vedou jen k posilování ega a k nabytí schopností, pomocí kterých jejich stoupenec ukojí své choutky. Všechny nauky hovění si ve vlastních libůstkách a sebedůležitosti končí v zármutku, i když se dlouho zdají příjemné.

Dobré nauky, nauky se srdcem, nás vždy nabádají k tomu, abychom se postavili čelem ke svému egu, sebelítosti a sebedůležitosti a bez milosti je vykořenili. Tyto cesty jdou mnohdy ruku v ruce s konvenčním neúspěchem a trpkými zkušenostmi. Pokud však uspějeme, zlá karma nás opustí.

Je mnoho krásných nauk, které učí, jak se stát dobrosrdečným a laskavým. Při vytrvalé praxi se může každý stát dokonalým mistrem. Ale to stále ještě není v cíli. (…)

Kráčet po cestě, která má srdce, je fantastické dobrodružství plné zvratů a podivuhodných souher okolností. Je to jako šplhání na horu. Čím je člověk výš, tím větší má rozhled. Když už je skoro nahoře, tuší už i to, co uvidí ze samotné špičky. Slova mudrců nabývají svého smyslu. Vlastně jejich slova nebyla nikdy zahalena, to pouze mysl byla v klamu.

Mé názory na ledacos se na mé pouti mnohokrát změnily. Často jsem něčeho zanechal a pak se k tomu opět vrátil, protože žádná poučka není univerzální. Jak říká don Juan, nejdůležitější je být bezúhonný, to znamená být opravdový v úmyslech, citech i jednání. Dát do svých činů vše a nikdy nemít zadní vrátka. Tato opravdovost je tím, co rozhoduje o výsledku.

Když člověk kráčí dál, zjistí, že není žádný výsledek - prohra i vítězství jsou dva konce jedné hole. A nebo, lépe řečeno, není žádné já, které by mohlo vítězit či prohrávat.

Na počátku své cesty jsem se domníval, že musím někam dospět, něco dokázat nebo splnit nějaký úkol. Čím více se mi otevíraly oči, chápal jsem, že všechny takové myšlenky jsou bludem. Všechny tyto úvahy jsou plozeny lidským egem - právě tím, které se jednoho dne narodilo a jednoho dne zemře. Oním lidským já, jež je kořenem všech problémů. Chápal jsem čím dál víc, že jediným úkolem, dá-li se to tak nazvat, je čistit mysl od náklonností a zavrhování, od ulpívání i tendencí něčemu se vyhýbat. Že je třeba zbavit se všech názorů a koncepčního myšlení.

Uvědomil jsem si, že všechno je v pořádku, že svět je v pořádku, že já jsem v pořádku. Že není kam dojít, neboť celý vesmír je jedna Mysl. A tato Mysl je Buddha a Buddha je Mysl. Uvědomil jsem si, že celý svět se všemi svými dobrými i zlými bytostmi je Buddha, který učí, že dobrý čin má dobré následky a špatný čin špatné následky. Každý člověk je zároveň žákem i učitelem, trpícím i trestajícím, konajícím i přijímajícím. Také jsem pochopil, že i tato slova jsou prázdná.

Tady kdesi začíná zářit dokonalá Prázdnota. Ono NIC zenového mistra z úvodu této knížky. Už jsou mi srozumitelná slova, že Poznání je nepotřebný trus, že není nic k dosažení, nic, co by se dalo získat, nic, co by se dalo pochopit, nic co by se dalo podržet. To všechno jsou jen přeludy nepokojné mysli, mraky, jež brání vidět svět v celé jeho kráse.

Zde na této Zemi je jen kráčení životem. My sami si toto putování děláme krásným a radostným, nebo chmurným a nudným. V tom je naše úžasná svoboda.

Z knihy Zenová kočka, kocouří čaroděj - http://www.slovmodels.sk/data/zenova_kocka.pdf