O sv.Prokopu a „Čertově brázdě“- jak asi na to, abyste se takovému orání také přiučili.

 ©2013 Připravila: hravje


O sv. Prokopu (+1053) vyprávějí legendy, že rozsedlina poblíž kláštera, zvaná „Čertova brázda“, vznikla tím (a teď cituji doslova), že „světec ji vyoral, maje ďábla zapřaženého do pluhu a poháněje ho křížem, který držel v pravici“. Jak to tenkrát s tím oráním bylo, vám nepovím.
 Nebyl jsem u toho. Ale o orání s čertem něco tuším, a to bych vám rád dnes svěřil, ba víc, pověděl vám, jak asi na to, abyste se takovému orání také přiučili.
 Milí přátelé, scházíme se v centru sv. Prokopa a vzpomínáme na něho jako na jednoho z českých světců, který v sázavském klášteře opatroval dědictví našich věrozvěstů Konstantina a Metoděje, totiž slovanskou liturgii. O sv. Prokopu (+1053) vyprávějí legendy, že rozsedlina poblíž kláštera, zvaná „Čertova brázda“, vznikla tím (a teď cituji doslova), že „světec ji vyoral, maje ďábla zapřaženého do pluhu a poháněje ho křížem, který držel v pravici“. Jak to tenkrát s tím oráním bylo, vám nepovím. Nebyl jsem u toho. Ale o orání s čertem něco tuším, a to bych vám rád dnes svěřil, ba víc, pověděl vám, jak asi na to, abyste se takovému orání také přiučili. U koho se to naučil sv. Prokop, je zcela jasné: U svého i našeho Spasitele, Pána Ježíše Krista, který byl v takovém orání mistrem, i když evangelia o tom mluví spíše jen nepřímo a obrazně. Ale pustíme se do toho pěkně po pořádku a dnešní výklad si rozdělíme do dvou částí: za prvé kdo je to „čert“ – lépe Satan a Ďábel a za druhé jak se s ním orá.
POKRAČOVÁNÍ: http://www.pastorace.cz/Jmenny-rejstrik/Heller.html


SOUVISEJÍCÍ: 
OTOMAR DVOŘÁK:
Podivný úvoz, táhnoucí se krajinou od řeky Sázavy kolem Kouřimi až do Chotouně u Českého Brodu je prý dílem svatého Prokopa. Zbožný opat sázavského kláštera svojí duchovní silou zkrotil ďábla, zapřáhl ho do pluhu, poháněl ho křížem a vyorával hlubokou brázdu přes kopce a údolí, přes skály i mokřiny... Brázdu, která po několik staletí naplňovala obyvatele okolních vsí úžasem a bázní... 
Příkop o průměrné šířce kolem 14 m, s rovným dnem a šikmo se svažujícími stěnami, zahloubený 2 až 6 m pod úroveň terénu, se kdysi táhl v délce 21 km přes kopce a údolí, jen s mírnými zatáčkami, ale v podstatě téměř po přímce. Čertova brázda mohla být světovou atrakcí, jednou z největších pravěkých staveb v Evropě – kdyby se o ní vědělo a kdyby se jí přikládal potřebný význam.

Legendární Čertova brázda, bohužel, už v původním rozsahu neexistuje. Po dlouhá desetiletí byla zavážena, zaorávána, v některých úsecích na její trase vznikly dodnes užívané okresní silnice. Už roku 1903 se ji pokusil systematicky prozkoumat spolupracovník Podlipanského muzea v Českém Brodě Josef Miškovský, neboť si uvědomil, že starobylá pozoruhodnost nenávratně zaniká. S přítelem Kuffnerem prošli celou její trasu. Mapu, kterou tehdy Kuffner namaloval, si můžete prohlédnout u vchodu kostela sv. Prokopa na Sázavě.

GEOLOGICKÝ ÚTVAR NEBO PRAVĚKÁ STAVBA?

https://www.youtube.com/watch?v=-w5xH222N5o
Stopy, fakta, tajemství

Ve většině turistických průvodců stále nacházíme tvrzení, že se jedná o zajímavý geologický útvar, související s tektonickým Kouřimským zlomem, jenž skutečně prochází touto oblastí. Před pěti lety však průzkum prokázal, že jde o povrchový jev, jenž mohl vzniknout pouze vodní erozí nebo lidskou činností. Historici se proto opět vracejí k původnímu názoru, že máme co do činění ze smělým dílem našich dávných předků. Soudí se, že mohlo jít o jakousi obdobu proslulého Hadriánova valu, jenž v římských dobách přetínal ostrov Británii, aby chránil římské kolonie před nájezdy divokých Piktů. I Čertova brázda mohla být takovým obranným příkopem na hranici mezi Pražským a Zlickým knížectvím. Odpůrci této teorie namítají, že tak dlouhý příkop nelze účinně hájit a při útoku by nebyl pro nepřítele vážnou překážkou. Pracnost projektu by tedy neodpovídala výslednému efektu.
Další, dnes nejvíce přijímaná hypotéza, spojuje brázdu s významnou dálkovou obchodní stezkou, která vedla z jižních Čech přes sázavský brod, Chotouň a Nymburk dále do Polabí. To ovšem nijak nevysvětluje okolnost, proč byla zahloubena do úvozu i v místech, kde to nebylo nezbytně nutné.

MOŽNÁ PŘECE JENOM ČERT…
Domnívám se, že bychom neměli zavrhovat ani to legendární „orání s čertem“. Jistě není náhodné, že právě v polovině trasy Čertovy brázdy leží obec s názvem Dobré Pole. Pověst to úsměvně vysvětluje tím, že utahaný čert se ptal Prokopa, jak daleko už jsou se svou obtížnou prací, a světec mu odvětil: „V dobré půli“! Etnografové však vědí, že starověcí rolníci mívali svá posvátná pole, chápaná jako „matrice“ všech dalších plodných polí. Od nich se odvozovala budoucí úroda a blahobyt národa, a proto je směl orat a osévat jen sám stařešina či kníže. V českých pověstech se zachovalo vyprávění o „královském poli“ kmene Limuzů u vsi Stadic, na němž oral kníže Přemysl Oráč.
Badatelé se pozastavují i nad souvislostí slova „čert“ se staročeským výrazem „črt“, jenž znamenal čáru. Slovem „čerta“ se označovala hranice, „čersti“bylo vytínat průsek v lese. „Črtat“ znamenalo rýsovat, kreslit – ale také orat! A kdo je tedy vlastně čert? V původním staroslovanském významu nemá nic společného s křesťanským ďáblem; je to démonická bytost, která „črtá v krajině“, čili z nahodilého rozmaru či z přebytku bujné síly neustále předělává tvářnost země. Však víme, jak jsou čerti v pohádkách pracovití. Hloubí údolí, mění koryta řek, staví mosty, zdi a hrady, přenášejí na zádech balvany a celé skály... Tahle souvislost mi připadá velice důležitá.

Více zde: http://otomar-knihy.webnode.cz/news/zahada-certovy-brazdy/

Chotouň – o krocení pekelníků a Čertově brázdě

 

Když byl Prokop o něco starší a zastal většinu mužských prací, setkal se poprvé s pekelníky, jejichž svérázným krocením vstoupil do českých legend.
Jako mladík prý jel jednou s potahem do lesa na dřevo. Cestou zpět narazil na smrdutého raracha, který ho tak dlouho pokoušel, až se mu podařilo rozbít jedno z kol Prokopova vozu. Budoucí světec neváhal a slovy zbožnými a činy ráznými přinutil pekelníka postavit se na místo zničeného kola a nést plně naložený vůz za nápravu až k Prokopovu statku. Když vjížděli do vrat, přimáčkl vůz čerta na kamenný patník, až satanáš zařval a zašklebil se tak strašně, že vedle stojícího čeledína z toho hrůzou trefil šlak. Prokop čerta poté propustil, ale ve dvorci na něj přesto zůstala památka v podobě znatelného otisku čertova zadku v patníku. Až do poloviny 20. století si lidé ve vsi ukazovali tento kámen, který byl vždy o poutích věnčen a barven na červeno.
Když se Prokop o samotě uchýlil do jeskyně na břehu Sázavy, vyrážel na pěší túry do okolních lesů, a občas zašel i do rodné Chotouně. Před jednou takovou cestou prý popadl pekelníka a zapřáhl ho do pluhu. S tímto podivným spřežením oral hlubokou brázdu od Černých Bud kolem Lipan až do Chotouně, poháněje čerta místo biče křížem. Zhruba ve třetině cesty se o kámen ulomila radlice, sv. Prokop přiměl čerta, aby ji vyměnil, a na tomto místě dnes nalezneme ves Radlice. Když pak byli uprostřed cesty, začal čert kvílet, že už nemůže, a ptal se, jak daleko je do cíle. Prokop mu s úsměvem odpověděl, že ještě zbývá „dobrá půl" cesty. V těchto místech dnes stojí vesnice Dobré Pole, nazývaná mezi místním též Dobrá Půl. Nakonec byla hluboká brázda doorána až k Chotouni. Ještě předtím, než Prokop propustil sedřeného pekelníka na svobodu, musel rarach seškrabat z pluhu všechno bláto. A bylo ho tolik, že z něho vznikla mohyla, jíž se mezi lidmi říká Homole. Otku zarazil Prokop nedaleko této mohyly do země. Z ní záhy vyrostl mohutný dub, který byl ve vsi k vidění ještě na počátku 20. století, kdy jeho seschlý kmen skácel silný vítr. Čertova brázda, jak se rokli po staletí říká, je sice z části zničena hospodářskou úpravou krajiny, ale některé její úseky je možné projít i dnes.
Lidová fantazie jde dokonce tak daleko, že přisuzuje Prokopovi, tomuto „svatému oráči“, i vytvoření koryta samotné řeky Sázavy. I tu prý vyoral s čertem zapraženým do pluhu. A protože se pekelník poháněný křížem kroutil a vzpouzel a uhýbal světci hned napravo a hned nalevo, je řečiště Sázavy proto tak ďábelsky zakroucené.

http://cestyapamatky.cz/kolinsko/chotoun/o-kroceni-pekelniku-a-certove-brazde

 ©2013 Připravila: hravje
AKTUÁLNÍ PŘÍSPĚVKY:
http://galerielaska.blogspot.dk/