SEDM MOUDROSTÍ VĚŠTBY

Lidé se pokoušeli již odedávna získat odpovědi na své otázky. Dříve bývalo velice oblíbené dotazovat se věštby. Věštění je staré jako lidstvo samo. Téměř ve všech kulturách vznikly již velice brzy nejrůznější metody, techniky a cesty, s jejichž pomocí mohli lidé alespoň krátce nahlédnout do blízké nebo vzdálené budoucnosti. Na začátku si byl člověk vědom své absolutní závislosti na přírodě. Bylo pro něj životně důležité porozumět řeči přírody. Blesky a hromy byly předznamením deště, bezmračné západy slunce ohlašovaly chladné noci a vlhké letní ráno slibovalo lepší úrodu hub než ráno suché. Měl-li kolem sebe měsíc závoj, pak se dal následujícího dne očekávat déšť, na což ostatně odkazovali i ptáci létající těsně při zemi. Člověk se postupně naučil těmto znamením porozumět, a byl se tak schopen včas připravit na události, jež ho v budoucnu očekávaly. To byl velice důležitý krok k osvícenému člověku.

Bezpočet věšteckých technik našich předků byl symbolem jejich začlenění do kosmického pořádku a pro jejich spojení s transcendentem. Nejznámější věštby všech dob pocházelo pravděpodobně z Delf.

To nejpodstatnější na tomto Delfském věštění byla skutečnost, že toto čtení osudu vyzývalo tazatele, aby sám přemýšlel a rovněž sám učinil rozhodnutí. Neodnímalo mu právo rozhodnout se, nýbrž mu ukázalo cestu a nechalo ho se touto cestou také vydat.

Důležitým předpokladem pro pochopení věštby a pro získání toho správného vědomí bylo očištění. Člověk se tedy před tímto aktem musel očistit. To znamenalo: „Vstup jako čistý do svatostánku čistého Boha poté, co jsi smočil svou duši pod pramenitou vodou.” Tak bychom se měli i my při vstupu do života postarat o to, abychom měli čisté vědomí. A to znamená, že budeme v souladu se sebou samým. Pokuste se někdy během následujících dní zvýšit ještě trochu své vědomí. Můžete toho dosáhnout tak, že budete meditovat. Možná se dostanete ještě o krok vpřed a budete dbát také o to, abyste nebyli v harmonii pouze se sebou samým, ale abyste se sladili i se svým okolím, a nacházeli se tak v té správné atmosféře. Zahrňte tak zcela jednoduše své okolí do vlastního zaměřeného a láskyplného vědomí.

V tomto vědomí přestaneme být pouhými účastníky našeho života a ujasníme si, že jsme také těmi, kdo náš život určují. Přispíváme svým dílem. Převezměme zodpovědnost za celek, pak nám bude souhlasit vše, od jednoho okamžiku k druhému.

Sedm moudrostí věštby

Pokud se chtěl člověk otázat věštby z Delf, byl tak již v atriu konfrontován s těmito sedmi moudrostmi.

První moudrost zněla: Poznej sebe sama. Z této moudrosti se vlastně dalo odvodit již všechno ostatní. Jakmile jsem poznal sebe sama, poznám i svůj cíl. Jestliže znám svůj cíl, pak vím cestu; pokud vím cestu, pak znám kroky; znám-li kroky, pak už potřebuji jenom konat.

Pokud člověk přijal tuto první moudrost do svého nitra (často si na to nechával čas celý den), pak se člověk musel vypořádat s moudrostí číslo dvě: Všechno plyne (Panta Rhei). Za tím se skrývá poznání, že se každým okamžikem ocitáme v nějaké nové situaci. Nic není přesně takové, jako to bylo předtím. Všechno plyne, všechno se odehrává, všechno se mění.

Když si člověk uložil tuto moudrost hluboko do svého nitra, mohl postoupit k moudrosti třetí: Užívej dne (Carpe Diem). Využij dne, využij času, užívej života. To se zdá být v dnešní době obzvláště aktuální. Zamyslete se někdy nad tím, jak oněch dvacet čtyři hodin každého dne využíváte. Co všechno se za tuto dobu odehraje ?  Kolik z tohoto času si rezervujete pro uvažování o sobě samých ?  Kolik času vám zbude na to, abyste se zabývali sami sebou ?  Kolik z tohoto času vyplýtváte na zcela nepodstatné věci ?  Rozptýlíte se také někdy něčím ?  Měli bychom to dělat přesně naopak. Neměli bychom se nechat „rozptylovat”, ale soustředit se na to podstatné.

Čtvrtá moudrost, s níž se člověk musel vypořádat, zněla: Všechno je pomíjivé. To znamená, že velkou část našeho jednání nečiníme pro sebe, nýbrž pro ono Já, o němž si myslíme, že jsme. Toto jednání je ale pomíjející, a tím pádem také někdy zbytečné.

Poté člověk dospěl k páté moudrosti: Spěchej pomalu !Vyšetřeme si tedy pokaždé alespoň trochu času na uvažování o sobě. To jsou okamžiky, kdy se ohlédneme zpět, kdy bilancujeme a kdy zkoušíme, jestli jsme stále ještě v harmonii se sebou samým.

Před mnoha lety jsem si koupil hodinky? Vždy po několika hodinách zapípaly, aby mne upomněly: „Jak uvědomělý právě teď jsem ?” 

Jsem v tomto okamžiku v souladu se sebou samým ?” Pokud tomu tak nebylo, mohl jsem své vědomí rychle poopravit, a postarat se o to, aby vše ladilo.

Šestá moudrost zněla takto: Nic se nemá přehánět ! I kdybychom důsledně dodržovali pouze tuto moudrost, dosáhli bychom v konečném výsledku toho největšího souladu. Pokud budeme dělat všechno tak akorát, pak budeme v harmonii se sebou samým. Pak bude sladěno naše jednání, náš osud, náš život. Pak bude souhlasit opravdu všechno.

Sedmá moudrost pak říkala toto: Osudu se nemůže nikdo vyhnout. Tato moudrost však bývala často interpretována chybně. Často se vysvětlovala jako: „Svému osudu člověk neuteče”. To vedlo k fatalizmu, tedy k takovému postoji, kdy se člověk snadno vzdal a přestal jednoduše jednat, protože přijímal svůj osud jako nezvratitelnou moc.

Chápal toto poselství například takto: „Tady se nedá nic dělat, to je prostě osud nebo karma, osudu se nemůže nikdo vyhnout.” Svému osudu se však dá utéct, je možné ho změnit, každým okamžikem.

Pokud se tazatel po celý den očišťoval, usměrňoval své vědomí, konfrontoval se s těmito sedmi moudrostmi a zapojil je i do svého života, vlastně už pak nemohl mít žádné otázky. Na každou otázku dostal prostřednictvím těchto sedmi moudrostí odpověď. Těchto sedm moudrostí delfské věštby můžeme tedy shrnout do jediné věty: Každou hádanku musíme řešit z nitra. Neboť všechno, co k nám přijde, k nám přichází skrze naši osobu.

Delfská věštba už neexistuje. Naši rodiče a prarodiče zvolili jinou cestu. Někteří chodili k jasnovidci, jiní ke kartářce, k cikánce, která věštila budoucnost z kávové sedliny nebo k moudré ženě, jež se podívala do své křišťálové koule, z které byla schopna předpovídat budoucnost. To jsou pouhé prostředky sloužící ke koncentraci. Ve skutečnosti to dovede každý.

Člověk pouze potřebuje získat cit pro energie a naučit se v nich číst. Neboť to, co je, určuje to, co bude. To, co je teď, se dá rozpoznat právě nyní.

Naši prarodiče sáhli také často po Bibli, když potřebovali znát odpověď na nějakou svou otázku. Dnes by si člověk nejspíše vzal k ruce jakoukoliv knihu. Můžete to hned vyzkoušet i vy: vezměte si z poličky nějakou knihu, předem si zvolte libovolnou stránku a řádku a otevřete knihu přesně tam. Před tím, než knihu otevřete a než začnete číst, položte si nějakou důležitou otázku a vryjte si ji hluboko do vašeho vědomí.

Kurt Tepperwein Zásady štěstí - Porozumět poselstvím života

ZDROJ A SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY: 

http://viziebosorky.wordpress.com/2013/01/16/delfska-vestba-je-minulost/

 KNIHOVNA  S KNIHAMI KURTA TEPPERWEINA:

http://www.holistickamedicina.sk/mainpage.php?where=5&from=1048&to=1055